Zátah: Vykoupení

Film začíná úvodníma titulkama a končí závěrečnejma titulkama. A mezitím ? Akce, akce, akce, a zase jenom akce. Si na souboje jeden na jednoho, pošmákneš si. Si na souboje jeden na dva, pošmákneš si. Sii na souboje jeden na skupinu, pošmákneš si. Si na souboje na nože, pošmákneš si. Si na přestřelky, pošmákneš si. SI na obrazově stylovou natočenou akci, pošmákneš si. Co z toho plyne ? Jestli si na rychlý tvrdý akční filmy, tak tady se kurva dobře nažereš. (20.07.2014)

Dlouho očekávaný akčňák je tady, a s klidem můžu potvrdit, že je to fakt nářez. The Raid je testosteronem nacpaná jízda, neutuchající akce od začátku do konce. A ta je poměrně brutální, jelikož se kromě samopalů hojně využívá bodných a sečných zbraní, takže ty špinavé a krví zbrocené chodby podle toho vypadají. Hlavní hrdina to tu mlátí, láme a řeže hlava nehlava, své nepřátele nelikviduje po hrstkách, nýbrž po tuctech. Výborná je i postava zabijáka, co si vraždění policistů náramně užívá, a v závěru předvede neskutečný fight. Samozřejmě, má to svoje mouchy (třeba neustále třesoucí se kameru i při bitkách, tudíž se člověk může chvílemi ve všech těch rychlých úderech trochu ztrácet), ale ty jsou proti kladům vážně minimální. (28.05.2012)

Neumím v pohodlném limitu jedné sekundy někomu šlápnout na kuří oko, prolomit mu koleno, otestovat tvrdost jeho pohlavního ústrojí, vyzkoušet pružnost žeber, zlomit mu obě ruce a nakonec mu třikrát prostřelit hlavu. Jenže v jakartských panelácích to umí kdekdo, takže jsem pevně rozhodnut, že podobné rozebírání lidí budu raději sledovat na obrazovce než osobně na dovolené. Zátah je zkrátka solidní masakr, ale já jsem tak nějak doufal, že se při něm budu bavit o něco víc. Takže ta čtvrtá hvězka je spíš poděkováním za to, že jsem se bez problémů orientoval v postavách, ač mi v civilním životě činí neskutečné problémy rozeznat Nguyen Van Loie od Anh Tuan Phama. (21.01.2013)

Hodně jsem o tom slyšel, ovšem dlouho odolával, bylo mi však jasné, že takovou pecku bych nemohl opomenout. Tato indonéská záležitost je totiž naprosto neuvěřitelná brutální řežba. Nejedná se o nic hlubokomyslného, komando speciálních jednotek si to prostě nakráčí do baráku narvanýho všemožnými ozbrojenými silami a musí se prostřílet ven. To hlavní však nastává až v druhé polovině filmu, kdy si chlapík neskutečně dává v všemožným bojovým umění a já mohu bez problému konstatovat, že něco tak skvěle choreograficky zpracovaného jsem ještě neviděl. Nejsem sice znalec Bruce Lee a podobných borců, takže nemám v tomto ohledu tolik nakoukáno, o to víc to na mě ale zapůsobilo...75% (22.04.2014)

V dobrém bojovém filmu musejí být tak jako v životě vnitřní motivace hrdinů stejně úsporné, nezbytné a sladěné jako jejich pohyby. Tady by ale všichni upadli, jakmile by se pokusili o první krok. Nepopírám, že řada scén v sobě má strhující napětí, o to absurdnější a tristnější je pak ale celkový výsledek. A navíc mi často výslovně překážela kamera i střih, abych si mohla onu "choreografii" doopravdy vychutnat, a mnohdy jsem se přistihla, že se spíš jenom spoléhám, že ty pohyby dávají smysl, a při té zastíranosti, rozostřenosti a rychlosti reaguju spíš jenom na rytmus, jediný jednotící prvek filmu. Rytmu se dá ale dopomoct různými vedlejšími prostředky. Čím dál víc ve mně proto už při sledování narůstal dojem, že i v dynamice sil bylo lecos podvedeno kvůli efektu, že "choreografie" vlastně nebudí dojem nezbytnosti, že je do ní pumpován zvenčí, strhujícím rytmem, jemuž je přizpůsobena. Jakmile se vás tohle podezření při sledování zmocní, je výmluvné, že se ho už prostě nezbavíte, ať jste sebepozornější. A i pokud ve mně zásadní nedůvěru vyvolávala jenom skutečnost, že na příběhové rovině filmu logika prokazatelně zneužitá je, tím hůř pro snímek, že si takhle hloupě sám podřezává nejsilnější větev, na kterou se posadil. (02.09.2012)