Zátah: Vykoupení

Nemějte mi ty tři hvězdičky za zlé, ale asi vážně chci od filmu víc, protože i když režisér s choreografem pochopili, co všechno lze z herců vyždímat (a že to rozhodně překračuje všechny myslitelné meze toho, co jsme doposud viděli), ten děj na mentální úrovni herní arkády prostě ve druhé polovině sklouzne do bolestného stereotypu a vlastně se už jenom opakuje dříve viděné, navíc ten finální souboj tím notně tratí na atraktivitě taktéž, takže pokud budu chtít v hospodě nad tímhle rozjímat, mohutně si loknu při vzpomínce na fígl s ledničkou, ale zbytek bude jak z té levné hlášky „…víš jak ten týpek zřeže toho druhého, ne?“, což asi napovídá mnohé o tom, že podruhé už bych to regulérně protrpěl; vlastně těm, kteří tomu pálí plnou palbu tak trochu závidím. :) (29.05.2012)

Hrstka policajtů, miliarda šikmookejch řezníků a barák, v němž by se i Chucku Norrisovi svíraly půlky hrůzou. Toť návod k úspěchu. Konečně si můžeme potvrdit, že aura výjimečného filmu, která se kolem téhle indonéské akční senzace od loňské premiéry na torontském festivalu během pár měsíců vytvořila, nelže. Serbuan Maut je film, který se opravdu nevidí každý den. Neskutečně nařachaná akční jízda, brutální, intenzivní, chvílemi až strašidelná, děsivá. Těžko tuhle parádu nějak detailněji komentovat, to se prostě musí vidět. Žánrová pětihvězda už dlouho nebyla takhle čistá :) (28.05.2012)

Myslel jsem si, že to bude něco úchvatného ve stylu Města Bohů, či ještě spíše Tropa de Elite, ale je to jen tisíckrát viděná asijská rubačka ve stylu videoherní 3rd person akce, sice pěkně zaranžovaná, ale silně logice navzdory. A bez prvku interaktivity (to v případě, že by šlo o počítačovou hru) či silného příběhu (v případě filmu) je to po celkem slibném začátku z velké části jen stále dokola to samé...stereotyp akčního filmu - souboj za soubojem - a jelikož žádná jiná složka není přítomna, s ubíhajícími minutami se vkrádá nuda. Škoda... (24.06.2012)

Óda na nezlomitelného bojového ducha a kosti indonéských ranařů ve váhové kategorii Pet Shop od Mattela. Aneb jak si filmoví předáci v Jakartě řekli, že to těm thajským Tondům Jájům natřou, hezky "silat style". Nevím no, jakkoliv se musí nechat, že narozdíl od takového Tom Yum Goong se tu kdosi pokusil vytvořit cosi jako skutečný příběh (aby ho lidově řečeno zajebal pazúrom "takřka" bratrské sounáležitosti), tak i když je cosi skutečně pozoruhodného na dvaceti hitech nožem za pět sekund, po úvodním střelecko-fyzickém masakru jsem čekal něco onačejšího než přehlídku reálně nepřežitelných brutálních úderů, kopů a narážeček do štírka v černých hadrech. I bojové umění je potřeba umět dávkovat - takhle tvůrci vystříleli prach dost brzo, a do konce už jen zvyšovali laťku daleko předaleko za hranice směšnosti. Jedinou čestnou výjimku představuje emocionálně hutná špinavá bitka seržanta s Mad Dogem - u té jsem si říkal, že si sakra někdo spletl film, a že by to měl rozhodně dělat častěji. Jinak je to martial arts porno se všemi zmíněnými vadami i klady. Není v zásadě rozdíl mezi těmihle záležitostmi a třeba tanečními filmy jako Step Up - dějově a leckdy i herecky utrpení, technicky ovšem vynikající podívaná. Takže za ten lepší příběh desítka navrch proti Tom Yum Goong. To znamená 70%. PS: Opravdu by mě zajímalo jak se to může přihodit, že na opačných koncích světa se najednou urodí dva filmy s takhle moc stejnou "nosnou myšlenkou" jako Raid a Dredd, když údajně nikdo od nikoho neopisoval:) (22.04.2013)

Nekompromisně brutální procházka po schodišti jednoho domu, kde se logika a myšlení postav vypíná a zapíná, stejně jako hlavní záporák zapíná a vypíná světlo na jejich chodbách. Je Indonésie nový HK 80. let? Možná, ale tenhle film nemá v současnosti srovnatelného soupeře. Bolelo to a já chci víc. A vůbec se za to nestydím. (16.06.2012)