Přelet nad kukaččím hnízdem

Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se k tomuhle filmu dostala (za což se stydím), ale musím říct, že jsem nevěděla o co jsem celou tu dlouhou dobu přicházela. Přestože prostředí psychiatrické léčebny svádí filmaře k přehánění, tady je v rovnováze vše, od scénáře po fantastické herecké výkony. Tenhle film se těžko popisuje, ten se prostě musí vidět. (18.07.2005)

Dalsi mistrovske dilo od mistra Formana. Tomuhle filmu skutecne neni co vytknout. Jeden z nejlepsich filmu vsech dob. Z hercu se mi nejvic (jak jinak) libil Jack Nicholson, ktery podava skutecne neuveritelny vykon a pravem dostal oskara. Ostatni herce, i kdyz jsem si furt rikal, ze jsem je nekde videl, jsem moc nepoznal, ale zaujali me jeste mladej Danny DeVito a Christopher Lloyd. Jediny co krapet nechapu je oskar pro Louise Fletcher, ktera i kdyz hraje dobre, tak mi oskarova neprisla. Forman skvele vystihl atmosferu blazince (aspon mi to tak prislo, nemuzu porovnavat, kdyz jsem tam nebyl). I kdyz by se reklo, ze dej v blazinci nebude nijak zajimavy, tak tady plati naprosty opak. Po klidnem zacatku se to nehorazne rozjede, vtipne sceny stridaj ty dojemne, ale vsechny jsou strasne pusobive. Jen me trosku mrzel ten konec. Nicholson byl sympatak a fakt si to nezaslouzil. (12.06.2005)

Možná je to v souvislosti se jménem Miloše Formana překvapivé, ale jeho jméno se mi vybaví vždycky, když pomyslím na politické motivy ve filmové tvorbě, a to jmenovitě levicové politické pojmy. V jeho filmech se sice neobjevují revoluce nebo stávková hnutí, ani se nejedná o nějaké jednoduché a jednoznačné politické manifesty, ale Forman pracuje složitým způsobem se základními ideály intelektuální levice a mapuje ve svých snímcích hranice lidské svobody, demokracie, rovnosti. Např. v Ragtime se dotýká problému rasové emancipace, ve Vlasech zase protiválečného hnutí a v Přeletu nad kukaččím hnízdem jako nezúčastněný pozorovatel sleduje odvěký konflikt mezi autoritářstvím zaštiťujícím se kompetentností a odpovědností za svěřené ovečky, která je zastupovaná "velkou" sestrou, a mezi svobodomyslností a anarchií reprezentovanou bouřlivákem ztvárněným Jackem Nicholsonem. Na jedné straně je sice odpovědnost, ale víme my vůbec, jestli jsou ti, kteří rozhodují, vždycky nezištní a spravedliví? Na druhé straně jsou schopní ti, kteří operují pojmy absolutní svobody nést odpovědnost za následky svých činů a fungovala by společnost složená ze samých McMurphyů? Nelezlo by nám to, co obdivujeme na jeho boji za vlastní práva, za chvíli krkem, kdyby nás to obklopovalo? A především je demokratické hlasování ve společnosti složené z průměrných lidiček často s mizerným vzděláním, nízkou inteligencí a mizivou motivací tou nejlepší cestou správy společnosti? Nerovná se náhodou demokratická volba při obsazování politické funkce hlasování nesvéprávných pacientů psychiatrické léčebny? Po herecké stránce, ale i po té režijní a scénáristické, patří Přelet nad kukaččím hnízdem k jednomu z vrcholů světové kinematografie a Forman se stal po právu legendou amerického filmu. Celkový dojem:100 %. (14.01.2012)

Bob Dylan ve svém nejslavnějším evergreenu Blowin in the wind zpívá, volně přeloženo do češtiny …kolik cest musí člověk ujít, aby mu řekli, že je člověkem?.... Pacienti sanatoria pro duševně choré, z nichž je zde dost na vlastní žádost, jsou zmítaní despotickou vládou vrchní sestry Ratchedové. Okolní svět za nimi zavřel bránu, a zpoza personálu jsou bráni jako blázni, tudíž jejich pracovní náplň. Do tohoto světa vtrhne buřič, výtržník a ulejvák McMurphy, který rozvíří prach na dosud poklidném místě. Jako spasitel z nebe přináší pacientům novou naději, víru v sebe sama, chápání lidských podstat a potřeb. Rok 1975 se do dějin světové kinematografie zapsal jako rok, kdy Čech dobyl Hollywood. Svým omračujícím dílem vytřel zrak porotě a odnesl si pět Oscarů ve všech hlavních kategoriích. Na všem přispělo také maximální herectví všech zúčastněných a jeden z nejdojemnějších a nejsilnějších závěrů všech dob. Mistře Formane, děkujeme. 100%. (11.12.2006)

Zázraky se někdy dějí. Z nízkorozpočťáku, od kterého se nic nečekalo a od režiséra s téměř nulovým renomé se stal celosvětový hit, držitel pěti hlavních Oscarů a perla světové kinematografie. Louise Fletcherová jako sestra Mildred je jednou z nejodpornějších kreatur a závěrečná scéna jednou z nejemociálnějších a nejdojemnějších scén v dějinách filmu. (13.04.2003)