REVENANT Zmrtvýchvstání

Leonardo ho tentoraz dostane. A nie preto, že by hral lepšie ako vo Vlkovi, ale preto, nakoľko si to vytrpel. Takto veľkoprodukčný, superhviezdny, Lubezkim nasnímaný a lokáciami a počasím poctivý survival nepotrebuje zahustenejšiu zápletku. STAČÍ, ŽE PROSTE JE. Rovnako ako stačí Eiffelovke, že proste stojí. Pretože niekoľko desiatok rokov žiaden ďalší s podobnými proporciami nevznikne. Vtipné je, ze absenciu hutnejšieho príbehu Revenantovi vytýkajú diváci, ktorí šli opakovane na prefarbeného Mad Maxa, v ktorom nie je reálny jediný exteriér, a v ktorom niekto dve hodiny uháňa autom cez púšť, aby ho pred cieľom napadlo sa vrátiť. Príbehom Revenanta je kontinuálny boj o prežitie. Zrada druha, stretnutie s indiánom s krvácajúcim srdcom, pomoc bezbrannému nevinnému. A toho všetkého NÁSLEDKY. Osud a naša možnost ho ovplyvňovať. Karma. A pre nás, súčasníkov, tiež uvedomenie, že zatiaľ čo my dúfame v užitie si, niekto pred nami dúfal v prežitie. Každý deň. Poetické artové vsuvky Revenanta nie sú pseudoart, je to art pre masy, podobný, aký obsahoval Ridleyho Gladiator. Akurát menej gýčový, pretože Inárritu od masového diváka za tú dekádu očakáva nejaký vývoj vnímania. Alejandro, je neuveriteľné čo si ochotný podstúpiť (a riskovať) pre nakrútenie dosiaľ nevideného. Chivo, si Boh. Úžasný zvuk a mejkap. Alive a The Edge sa stávajú snehovými vločkami v Revenantovi, poletujúcimi vo vetre Tanca s vlkmi. Ďakujem kinematografii, zase raz po dlhej dobe. Pre toto žijem. (17.01.2016)

Můj největší problém se Zmrtvýchvstáním spočívá v tom, že jakkoli se snaží působit vzdorovitě vůči očekáváním spojeným s vyprávěním amerického velkofilmu, nakonec stejně jeden každý načrtnutý motiv poslušně v závěrečném vyvrcholení zúročí a všechny kousky skládačky zaklapnou do uzavřeného tvaru. Už jen v tomto ohledu shledávám opakovaně zaznívající srovnání s Malickovými modernistickými díly poněkud neadekvátními. (20.01.2016)

Tak musím s politováním konstatovat, že to Iňáryju zas až tak v prdeli ještě nebude. Po Birdmanovi, nejhnusnějším, nejafektovanějším a nejotravnějším to velesvinstvu jaké kdy zprznilo celuloid, se artista vrhl na Rodokapsy, a na vrážení si vidliček do očí a hřebíků do uší to tentokráte opravdu není. Akorát mi to kapku připomínalo ten starý vtip, jak z pohřebáku vypadne na silnici mrtvola, po chvíli ji všemi šesti koly přejede kamión, řidič panicky odtáhne tělo do pole u silnice a ujede. V poli sklízí zrovna kombajn obilí a frajer mu totálně ucpe mlátičku, načež ho kombajnista pohodí v lese, kde právě probíhá hon, a několik myslivců do něj ještě nedopatřením našije pár ran z kulovnice. Ti pak zavolají záchranku, druhý den se jdou do nemocnice optat, jak to s poškozeným dopadlo, a doktor jim oznámí, že to sice byla šichta, ale pacient bude žít. Já vím, že když to říkal Džim Bridžr, tak to asi musí být pravda, ale nad takto podaným jakože skutečným příběhem by si nejeden traumatolog prochechtal fonendoskop. Tomu nepodchladitelnému Poslednímu Dykapryjovi by záviděl snad i nejslavnější zimní plaz na osm – Meresjev. Nejprve mu naprosto fantasticky podaný medvídek grizzly oholí dozajista vysterilizovanýma tlapičkama záda až na kost, prohryže mu snad všechny měkké tkáně, poláme hnáty a šlápne na hlavu, načež se náš hrdina nahrubo sešitý a reponovaný odborným traperským koželuhem a alkoholikem vykope z vlastního hrobu a jme se urazit v kurevské zimě tři sta kiláků během šesti týdnů. Při tom plazení a pajdání mrazivými severními teritorii se dostává do formy zejména tím, že třeba cvičně zhučí volným pádem ze stometrové skály, nebo si hoďku rehabilitačně zaplave zabalen v zázračně nadnášející stokilové koupací medvědí kožešině peřejemi s teplotou kolem nuly. Po připlazení se do civilizace se ani neohřeje a vyrazí za pomstou, kdy v sáhodlouhé bitce naporcuje nožem dobře živeného, odpočatého a nezraněného dvoumetrového zálesáka. Inu, na Mistrovství světa v rychlohojení a pohrdání gangrénami by frajer dozajista skončil na bedně, ale tomuhle v anotaci trochu chybělo sci-fi / fantasy. Nicméně, natočeno je to naprosto famózně a jedná se o totálně strhující paralympijskou pohádku s úchvatnou výpravou, při které uteče i ta prasácká stopáž jako jednonohý slepý překážkář na steroidech svému vodiči. Ale víš jak, milé Iňaryju, za to trauma z Birdmana už u mě budeš navěky v hajzlu a automaticky jedna dolů za dříve způsobená příkoří, ať natočíš cokoliv. (28.12.2015)

Takovýchto realisticky špinavých, výpravně neučesaných filmů, které působí, jako by se filmaři skutečně vrátili o těch 200 let nazpátek, mnoho nevzniká a pár let dozadu si vlastně nevybavuji ani jeden. Syrová akce, kde úplně cítíte tu krev a bolest, fyzicky kontaktní souboje, brané jedním dlouhým záběrem a do toho nádherné obrazové kompozice dechberoucí přírody. A všude sníh a bláto a špinaví herci, kdy si říkáte, že své si musel užít i filmařský štáb okolo. Jednoduchý příběh vůbec není na škodu, protože jde aspoň na dřeň filmových postav, jejich fyzického a duševního strádání. Úplný protiklad manýristického, do sebe zahleděného Birdmana, kde mě osudy postav vůbec nezajímaly. Společně se ´Sicariem´ nejlepší film roku 2015. (02.01.2016)

Pro vegetariány a milovníky koní něco jako noční můra. Pro ty, kdo si užili například Štvance od Williama Friedkina, pošušňáníčko. Formálně už to být dotaženější nemůže. Kamera, světlo, hudba, výprava, vše dotažené do nejmenšího detailu. Dějově, tady nám to trochu drhne. Odklon od původních skutečností je to nejmenší. Ale moc se tam toho upřímně nestane a co mi asi vadilo nejvíc, to je figurka Toma Hardyho. Má nevděčnou roli idiota "na první" dobrou, co se od začátku chová jako svině a nic dalšího tam bohužel není. Jen účelově jedná, aby měl hrdina motivaci. ALE výsledek mě jednoznačně bavil. Takhle špinavě a věrně by mělo vypadat víc historických filmů. (13.01.2016)