Knoflíková válka

Abychom nezůstávali pouze za velkou louží nebo na britských ostrovech, podíváme se tentokrát s dalším filmem do Francie, a to rovnou ke klasice z největších. "Knoflíková válka" je knihou, kterou dobře znají děti a dospělí nejen ve Francii, ale i v dalších zemích Evropy a snad i světa. Ano, známe ji i v České republice. Viděl jsem ji již kdysi dávno a mnoho jsem si z ní nepamatoval, a tak jsem nepohrdl novou verzí. Novou proto, že to má i ve francouzském originálním názvu. My jsme se spokojili jen s tím, že je to další "Knoflíková válka". Francouzský název, který obsahuje ono "nouvelle" vychází ze dvou skutečností. Ta první je čistě pragmatická - v roce 2011 šly do distribuce dva filmy, které jsou adaptací známé knižní předlohy. Obě jsou trochu jiné v tom, kam a kdy děj zasazují. První si ponechala originální název "La guerre des boutons", druhá adaptace, kterou se dnes chci zabývat, má právě ono "nouvelle", aby se odlišila. Nám je to celkem jedno, do širší distribuce se dostala právě mnou dnes recenzovaná verze. Ještě k tomu druhému důvodu, proč "nouvelle". Je to také proto, že původní děj se vzal a napasoval se na jiný čas. Kniha byla napsána v roce 1912, a tak nemohla akcentovat žádnou z velkých válek, i když k tomu vlastně tak trochu stejně došlo, i když samozřejmě až dlouho po vydání a po zkušenostech s válkami. Tvůrci filmu "Knoflíková válka" si tohle uvědomili a neudělali nic jiného, než že dali válku o knoflíky do souvislosti s válkou o Evropu. Ano, obdobím je druhá světová válka a německé pronikání do Francie. Potýkáme se tu s fašisty, ale pořád je to hlavně o dětech a o jejich válce. Musím říct, že děti si s dospělými moc nemusejí vyčítat, svou válku vedou znamenitě, ač samozřejmě nejde o krvavé boje. Jsou zde podpásovky, přesilovky, kdy se skupina vrhne klidně na jednoho, jsou zde i zrádci a nakonec i odplata. Nesměl by to být ale dětský film, aby to nakonec neskončilo dobře. Válečný přesah je zde trošku navíc, ale zase pomohl vykouzlit dojemné a emotivní momenty, které by ale filmu v konečném důsledku nijak nechyběli. Knoflíková válka se tak nakonec skončí velmi brzy, aby se řešily problémy větší. Láska získává navrch a pomáhá ukončit válku, nebo alespoň takové je poselství. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/now-is-good-stand-up-guys-bourne-30.html (05.03.2013)

Tvůrcům se podařilo sehnat herecký ansámbl, který se podobá originální verzi filmu ze šedesátých let, ale pro mě zcela z nepochopitelných důvodů jsou zde přidány zcela zbytečné linie navíc. Zejména židovská tématika, která není ani v knize. Nevím, zda francouzi chtěli na něco poukázat, nebo poučit více diváka o době, ale já jsem se chtěl vrátit do svých bezstarostných dětských let, kde jsme se na louce prali s klukama apod. (27.11.2011)

Už dlouho jsem neviděl adaptaci, která by byla po všech stránkách mimo. Barratier zvolil zcela nesmyslně pastelovou a hyper-kýčovitou formu, která z klukovské hry činí jakési povznesené infantilně válečnické drama - tím ale bere příběhu veškerou poezii, rozvernost a úsměvné napětí mezi malými činy a jejich "velkými" ozvuky v klukovském kolektivu. Pergaudova kniha obsahuje esenci dětského škorpení ve vší nezávaznosti, a přitom se nijak nevyhýbá zodpovědnosti - ta zastihne oba hlavní aktéry ve skvělém a ne zrovna "sluníčkovém" závěru. Jenže Barratier knihu rozoral, části příběhu i postavy ležérně rozesel po celé stopáži (takže nedávají příliš velký smysl) a pospojoval je nezáživnou ideologií: už tu nejde jen o hru, ale přemítá se tu o hrdinství, odboji, republice, rase... a Knoflíková válka je bohužel tím nejnudnějším učitelem a rétorem - zřejmě i vinou dabingu, který křečovité dialogy ještě posouvá k teatrální deklamaci. Nevím, proč prostý příběh o klukovinách, které přerůstají z půtek ve skutečný konflikt, je třeba nadívat ušlechtilými motivy židovství, vzdoru a ušlých lásek. Obzvlášť v téhle tezovité a neživotné podobě. Nucená "poučnost" filmu by byla snesitelná, kdyby byla vykoupena alespoň dobře odvyprávěným příběhem, silnými postavami a kvalitním řemeslem. Jenže Knoflíková válka je prostě a jednoduše hnusný kýč, který není schopný sdělit ani desetinu emocí a poselství předlohy - zarážející je fakt, jak původní výsměšný tón ke světu dospělých obrací film k té nejpovrchnější patriotické agitce o francouzském odboji (ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle má asi stejnou výpovědní hodnotu jako Haló, haló). Skvělý film Yvese Roberta z roku 1962 zůstává neohrožený svým civilním tónem, vtipem a klukovským nadšením - všechny ty "pseudodospělácké" kompozice a otřesně vlezlá hudba nové verze vyznívají jako hodně mizerný vychovatelský vtip. Pochcat a uřezat všechny knoflíky: zneuctěné modly dětství neodpouštím! (11.04.2012)

Nie je to príbeh len pre deti, jeho sila pozostáva v jeho univerzálnom charaktere. Každý kto pozerá na tento film si zoberie z neho svoju rovinu. A ja ako obdivovateľ vojnových filmov som si z neho svoje odniesol. Film nám nenásilnou formou poukazuje na všetky neduhy francúzskej spoločnosti v dobe nacistickej okupácie. A kľudne ho môžeme zaradiť ako veľký protivojnový film venovaný deťom aj dospelým. Vojna medzi dvoma nezmieriteľnými družinami je vedená takmer na úrovni ako vojna za hroznej reality okupácie, perzekúcie Židov a vzájomnej spolupráce dospelých. Záverečná súdržnosť deti je vzorom pre jednanie všetkým. Deti mali svoju vojnu v ktorej sa riadili určitými pravidlami s obrovským, zmyslom pre lojalitu a česť, ktorá sa nepremietala do života dospelých. Takže tento krásny film nemôžeme chápať len ako hru deti, ale musíme ho brať ako poukázanie na zradu, kolaboráciu, neochotu zapájať sa do odboja, do obrany svojej vlasti cestou detských duši. (30.01.2017)

Knižní dílo jsem nečetl a předchozí starší film jsem neviděl. Nevím tedy zda je tu něco jinak, špatně či dobře, ale film se mi líbil. Je to taková klukovská záležitost v nepříliš pěkných časech. Je tu sice ukázané vše v laciném pozlátku naivity, ale hezky se na to kouká. Je tu přátelství, dětská krutost i nevinnost, láska, přátelství, čest a odvaha. Ten nejmenší klučina byl dokonalej :-) Jak se opil s bývalým vojákem, to byl filmový moment, na který se nezapomíná :-) Modelka Leatitia Casta ukázala, že umí hrát a že nepatří jen mezi další, co si chtějí zkusit film, když se umí procházet po molu nebo kdákat na pódiu. Já jsem byl průměrně spokojený ;) (22.09.2012)