Děs v opeře

Velmi slušný Argento. Jak se u gialla sluší a patří, dočkáme se tajemného zabijáka a jeho krvavých mordů. Vraždí se dost, není tu sice takového množství gore, přesto je provedeno špičkově a bez pocitu samoúčelnosti. Větší pozornost však na sebe strhává samotný vrah, o jehož identitě a pohnutkách neznáme vůbec nic. Jeho jednání trochu připomíná hrdinčina pomateného fanouška, který jí nutí být svědkem všeho toho brutálního řádění a to velmi účinným způsobem: jehlami na očních víčkách. I díky tomu, že se tu vraždí celkem často, není místo pro sáhodlouhou nudu - tedy až na dialogy, které smrdí papírem. Velkým pozitivem je kamera, jelikož se dočkáme několika opravdu parádních kamerových hrátek (vystřelená kulka skrze klíčovou dírku). Více v mé recenzi zde. (26.07.2010)

Opera, narozdíl od mnoha jiných italských hororů 70. a 80. let, měla něco do sebe. Scénář a především pak logické jednání postav jsou opět výrazně podprůměrné, herecké výkony taky za moc nestály, ale dalo se to vydržet. Přesto si snímek dokázal udržet obstojnou atmosféru a od starších Argentových filmů jsem cítil docela výrazný režisérský posun kupředu, dočkal jsem se několika dobrých nápadů a i působivých záběrů. Úplný závěr na mne sice zapůsobil jako hodně špatný vtip, takže jsem chvíli uvažoval o odhození jedné hvězdičky, ale nakonec na čtyřech zůstanu, poněvadž celkově filmem zklamán nejsem. (04.06.2008)

Subjektivní potřeba, srovnat Argenta s Fulcim je neodbytná. Oba mají rádi krev a přitom úplně jinak. Argento dává přednost „decentnějšímu“ a méně samoúčelnému likvidování lidí, ale zároveň o to více pěstuje zabijákovu vynalézavost (špendlíky na lepící pásce). Bohužel zabijákův „kult“ není dostatečně vygradovaný díky neuvěřitelně tristnímu scénáři, který nejenom, že v podstatě nic neřekne, ale zároveň na sebe vrší jednu nelogickou scénu za druhou, které pak v kontextu s formou působí až trapně. Kamerová ekvilibristika démonických rozměrů je režisérovým hlavním trumfem, ale v případě tohoto filmu je poněkud zbytečná (avšak ne samoúčelná). Při zpětném ohlédnutí tak zřejmě nejvíce zaujmou vzpomínky na jednotlivé vraždy, k nimž hraje perfektní metalový doprovod, který scénu svým způsobem přitvrdí a zároveň odlehčí. Jako celek však Děs v opeře postrádá minimální kapičku napětí, protože jeho i ten nejmenší zárodek je zabit příšernými herci, které do filmu přivál zřejmě potulný spolek ochotníků. A přesto ten film má „něco“ do sebe, co mě nutí nejít s hodnocením níž (10.01.2006)

║Rozpočet $8miliónov║ (27.04.2009)

Argento je Frajer! Argento ve filmu použil děsivou,vynalézavou technologii kamery,gotickou atmosféru a vskutku drsné vražedné scény. Hlavně scéna s pistolí a klíčovou dírkou mě posadila na zadek! Příběh byl zajímavý, napínavý s perfektním hudebním podkladem,zde jsem fakt nadšenéj, po dlohé době Kvalitní oldschool flick! (08.11.2013)

Myslím, že v případě tvorby tohoto filmu byl Argento ve vrcholné formě. Ovšem film se zmítá mezi velkými rozpory, kde na jedné straně stojí výborná dusná atmosféra, napětí, velice dráždivé gore scény, operní hudba střídaná při "nástupu" zabijáka metalovou, naprosto úžasná kamera a velmi dobrá výtvarná stránka celého filmu. Na druhé straně ovšem stojí občas pokulhávající scénař a nelogičnosti, špatné herecké výkony, které by snad ani tolik nevadily, nebýt i dosti chabého hereckého výkonu hlavní postavy, herečky, i když velmi pěkné. Ta to prostě kazí od začátku do konce, hraje jen "jako by", nedokáže prožít svoji roli, vzhledem k tomu, co se jí celý film děje, je jako by pořád tak nějak v pohodě ... To mi vadilo asi nejvíc. Pár výborných nápadů a podle mě téměř nadčasově zvládnutá scéna průstřelu revolverem směr klíčová dírka - oko oběti - z hlavy oběti ven a do telefonu na zemi, kterým se hlavní hrdinka snaží přivolat pomoc. S přimhouřenýma očima ty 4 * ale dám ... (20.12.2007)

Opera je stejnou měrou fascinující a působivá jako dementní a směšná. Vizuální kouzlení s rozpohybovanou kamerou je super, naopak herecké výkony s nemalou pomocí dabingu neskutečně iritují. Nemluvě o tom, že postavy se chovají přiblble i na giallo. I tak nemám daleko ke čtvrté hvězdičce, byť bych se za ni asi styděl. (04.10.2022)

Timhle mě teda Argento po hororový stránce rozhodně nepřevědčil. Děj je zbytečně natahovanej, i když nápaditej, vrah nijak děsivej a celkově to je dost mdlý, krom toho Argento až nečekaně málo používá krev a gore efekty, vlastně by se dalo říct, že tam, až na jednu výjimku, skoro vůbec nic takovýho neni, což je u něj navídaná věc. Nicméně tady se naplno projevuje Argentova kamerová genialita, kdy je každej záběr dotaženej k dokonalosti, hlavně opět geniální firstperson kamera, ať už vrahova a nebo havrana, je božská, stejnětak spojení hororu a operní hudby byl výbornej nápad a navozovalo to zajímavou atmosféru. Ale jak už sem řek, Argento má na svým kontě daleko lepší kousky, i když pravda, tenhle se řadí k těm nejzajímavějším. 3,5* - Director's cut (21.03.2008)

Velmi podivné. Prvních asi padesát minut mi přišlo neskonale zdlouhavých a nepřitažlivých, potom to začalo mít grády, až jsem objímala polštář, a konec zase vyšuměl. Film obsahuje pár skvělých scén, které si zaslouží vzývání, ale film jako celek mi bohužel nedržel pohromadě, a dobrovolně opakovaná projekce tím pádem ani nehrozí. Plus hlavní herečka - proč, Dario, proč? (26.08.2012)

Poprvé se mi to líbilo hodně, ale s odstupem souhlasím s JohnnymD - Opera, stejně jako před ní Tenebre a Phenomena, má daleko do audiovizuálních hodů a atmosféry Argentových majstrštyků Suspirie, Profondo Rosso a Inferna. A bez toho zůstává jen naivní scénář ještě shazovaný anglickým dabingem. Vypíchnul bych jen zpomalenou scénu zastřelení oběti skrz kukátko ve dveřích, která je podobně epesní jako závěrečná autonehoda ve Čtyřech mouchách na šedém sametu. A zkomplikovanou vraždu kostymérky, která zase upomene na Hitchcockovu Zběsilost, kde měl vrah podobný problém s ozdobným špendlíkem zapomenutým na těle oběti. (16.11.2011)

Tomuto mužovi až na pár výnimiek (Profondo rosso, Dèmoni) jednoducho nedokážem prísť na chuť. Väčšina snímkov mi príde absolútne na hrane priemernosti, čo zrejme spôsobuje forma spracovania, na ktorú už v dnešnej dobe človek skrátka nie je zvyknutý. Že je strih jak nožničkami na plech zrobený, to ešte ako tak prežeriem. No tie jeho primitívne, miestami neopodstatnené dialógy, mi v kombinácií s herecký výkonmi bez emócii, doslova pijú krv. Strašne mi to príde umelo nachystané, neprirodzené, akoby si dve tretiny zúčastnených aktérov len prišlo vyskúšať, aké je to byť hercom. Neveril som im vôbec nič, a to je pre mňa obrovský problém. Mám taký dojem, že keby sa v jeho snímkoch neobjavovalo tak solídne spracované gore, neštekol by po ňom ani pes. Za mňa za hranou .. (20.10.2017)

Opera je umelecká forma, ktorá v sebe spája dramatické divadelné predstavenie s inštrumentálnym hudobným doprovodom. Herci svoje texty spievajú. Opera vznikla koncom šestnásteho storočia v Taliansku. Preto je celkom prirodzené, že kultový taliansky režisér Dario Argento využil operné prostredie pre jeden zo svojich autorských filmov. Ja ako starý punk rocker len ťažko plne ocením zložité árie Giuseppe Verdiho, ale ako seriózny obdivovateľ talianskej giallo horrorovej filmovej tvorby som bol so snímkom "Teror v opere" veľmi spokojný. **** (10.03.2016)

Argento tentokrát tematizuje samotný proces pozorování a voyerství - to se dá ostatně od snímku, mezi jehož hlavní lokace patří divadelní jeviště (a jehož prvním záběrem je detail havraního oka), docela očekávat. Motiv pozorování se však objevuje v několika dalších variacích: vrah sleduje hrdinku Betty na televizních záznamech a používá dalekohled; Betty sama je pak nucena pozorovat vrahovo řádění; malá dívka slídí skrze větrací šachty; postavy používají kukátko na dveřích; dále uvidíme i vyklovnuté oko a samozřejmě spoustu virtuózních hlediskových záběrů, při jejichž natáčení Argento bravurně vytěžil možnosti steadicamu._____________ Film zároveň chytře poukazuje na ambivalenci s jakou nahlížíme na (filmové) násilí: Na jednu stranu náš děsí a šokuje, ale na stranu druhou jsme jím fascinováni - jinak bychom si přece ani nepouštěli filmy z žánru giallo, že ano. K tomuto rozporu se Děs v opeře dostává nejen skrze vyprávění (vztah mezi hrdinkou a její matkou), ale i přes stylistické prostředky: Vzpomeňme například na metalovou hudbu podkreslující samotné vraždy: Rychlé agresivní skladby v majestátním prostředí opery podtrhují surovost vraha, ovšem zároveň nám divákům zrychlují tep a nabíjí nás energií. ______________Co se týče kontroverzního závěru, nejprve jsem měl pochopení pro amerického distributora, který jej chtěl nemilosrdně vystřihnout; nicméně pozdější dumání nad jeho smyslem mě dovedlo k myšlence, že jde o završení vnitřního boje Betty, která následkem traumatu z dětství odmítá dospět (má nakonec dětský vzhled; ačkoli pilně trénuje, svého debutu na jevišti se bojí; dělá jí potíže sexuální styk; do bezpečí ji nezavede mačistický režisér, ale křehká holčička atd.) Infantilní závěrečnou tečku tak můžeme vnímat jako její definitivní únik do bezstarostného dětského světa (prostřednictvím přímého odkazu na dětskou hrdinku Phenomeny) nebo její popření sebe samé a pokus o zoufalý únik před temnými stránkami vlastní osobnosti (podle toho, nakolik jí věříme tvrzení, že se nepodobá své matce). ___ (Viděna původní, delší a necenzurovaná verze) (01.04.2013)

Argento si zvolil prostředí opery,je to takový uzavřený svět jen pro opravdové milovníky a znalce tohoto žánru.Toto místo je už tak poměrně tajemné až démonické,jako i sama Verdiho hudba,která dokáže v lidech probudit hluboce zasuté vášně,ale taky touhy a naděje.Tak i stravující pocit odplaty.Bolest a utrpení ještě víc rozdmýchá vzrůstající vlnu zloby a krutosti,která svou nezdolnou bestialitou přetrvá až do nezvratného konce."Strhující dílo...Dario"! (13.04.2009)

Za mě jeden ze slaších filmů od Argenta, sice je pořád řemeslně výborně zpracovaný (i když už tu chybí zajímavé kamerové úhly, nájezdy, nebo využívání barevné kompozice v záběru), ale tentokrát se slabým scénářem. Tady je totiž opravdu velmi snadné poznat, kdo je padouch a většina postav je nudná a absolutně s nezajímavým charakterem, včetně hlavní hrdinky. Navíc tu byl pro mě jeden obrovsky rušivý element a to využití klasického rock/metalu plného elektrických kytar při některých sénách, což bylo v ostrém kontrastu s Verdiho operou a rozhodně to není ten dobrej druh kontrastu. Alespoň jsou tu fajn havraní, co sice nemají tři oči, ale i tak jsou zábavní. Ale kdyby měli chapadla, bylo by to lepší. (24.09.2017)

Atmosférický snímek s báječným gore, tak jak to Argento umí. Havrani, červená, nájezdy. Havrani jsou výbornou volbou a zde museli být pěkně vycvičení. Jejich útok na člověka je mrazivý, vytržené oko v zobáku odporné. Kamerové nájezdy beze slov za doprovodu hudby jsou mimořádně působivé, jedno zda jejím okem sledujeme dlouhou chodbu, rozlehlý byt, větrací šachtu či točité schodiště. Oblíbená červená je doslova na každém kroku - světlo, šaty, koberce, závěsy a samozřejmě krev. Zajímavým nápadem je vystřídání klasické hudby v momentě vraždění hudbou metalovou. Vrah v černé masce s černými koženými rukavicemi se zdá být snad všude, není před ním úniku. Herci sice za moc nestojí, dialogy jsou spíše vatou a napětí k zadušení se nedostaví, ale to už by režisérovi fanoušci měli očekávat. Silnou stránkou je divnost v zajímavém obrazovém vyjádření ( Argento se pomalu oprošťuje od rozbitých obrazových kompozic). Pozor, než se podíváte skrze kukátko dveří, dobře si zvažte, zda není lepší zůstat v nevědomosti... (10.01.2012)

5/10 Opera, krvavé mordy a občas nejaká ta kamerová vychytávka (guľka, či nájazdy kamery) - to je fajn. No zvyšok je opäť prehliadkou Argentovej hroznej režisérskej a (najmä) scenáristickej neschopnosti: hrozná angličtina hercov, otrasná metalová hudba vo vypätých scénach, strašne slabý a nezaujímavý motív vraha, no v prvom rade film vôbec nie je strašidelný a nemá atmosféru (na rozdiel od Suspirie či Profondo Rosso) a čo je najhlavnejšie, scenár a dialógy sú neskutočne otrasné a to i na pomery tak hrozného scenáristu, akým Argento vždy bol... (07.06.2015)

Tento Argentův krimi horůrek o magorovi terorizujícím umělce opery se mi opravdu líbil. Ocenit se dá napínavý příběh, který udrží diváka při životě, kvalitní gore i spousta zpestřujících filmařských nápadů. Co mě vyloženě způsobovalo výkrut nehtů na nohou, byla otřesná punkrocková hudba, nebo co to bylo, kvůli které spolu s debilním přídavkem na konec nemůžu o plným kotlu přemítat ani ve snu. Ale jinak rozhodně jeden z nejlepší talijánských hororů, jaký jsem měl zatím tu čest vidět. 75% (02.10.2013)

Není to sice nejhůře natočené, havrani jsou docela zajímavý a jehly zrovna tak, ale bohužel je to docela nudné a ta neuvěřitelná stupidita chování postav, společně s absolutně nehodící se hudbou a přímo otřesným herectvím tomu dost slušně dává na frak. [4/10] (25.10.2009)

Dario tentokrát vymenil mačky za havranov, ale muchy ostali, i keď väčšiu úlohu v príbehu nezohrali. Mám dojem, že absencia elementárnej logiky je tu možno najmarkantnejšia zo všetkého, čo som od tohto režiséra dosiaľ videl, našťastie o ňu v gialle nikdy nešlo. Relatívne nižšie hodnotenie súvisí so subjektívnym názorom, že v tej opere by som čakal viac tmy, temnejších záberov a potulovania sa po tmavých chodbách, Opera na mňa pôsobila až príliš svetlo a farebne. Čo sa ale dá obhájiť napríklad sústredením sa na kostýmy. Pred-finále s havranmi bolo vrcholom filmu, to skutočné finále v Alpách mi už pripadalo zbytočné. Čiže opäť za 70%, tentokrát zaokrúhlim dole. (02.10.2021)