Ona

zvláštní,osobitá a celkem jímavá romantika,kde všechny herce válcuje hlas Scarlett Johansson.V určitých momentech je tohle zbližování se s technologiemi a zároveň větší a větší odcizování se člověk od člověka velmi znepokojivé,nicméně už dnes v době web kamer,sexu přes internet a telefon a kdo ví čeho ještě se pomalu stává realitou.Za nápad a ztvárnění za plnou palbu,ale lehčí krácení by neškodilo...80% (22.01.2014)

Při nákladech $23 million zatím krásných $42,270,498. Jen tak dál. Co jiného čekat od režiséra filmů Adaptace a V kůži Johna Malkoviche? Stejně kvalitní a originální snímek se skvělými herci. Takovýhle film je radost vidět. Více takových prosím! (20.03.2014)

Spike Jonze je čert z pekla. Pokládám to za jediné možné vysvětlení toho, že mohl napsat a zrežírovat film, který dvě hodiny sype na diváka pocity a zážitky ze skutečných vztahu, a přitom je na plátně hrdina sám. Když někde v pozadí zachrčí chrapláček Scarlett Johansson, ze kterého je cítit láska, přijetí a bezvýhradné pochopení, docela věříte hlavnímu kníračovi, že dokázal půl roku chodit s mobilem. Her je krásný, neklišovitý romantický film, co dostal právem Oscara. (20.03.2014)

Film, který si zapamatuju jen díky tomu, že jsem ho viděl s mojí holčinou, jenže už né ledajakou. Koukal jsem na něj už s mojí manželkou. Takže první filmek po svatbě :) Na neštěstí se nám volba vůbec, ale vůbec nepovedla. Naprosto nepochopitelně vysoké hodnocení. První půlka filmu byla solidní, druhá ho pro mě sráží do hlouby nízkých čísel s procenty! Phoenix slizký, Adamsová nevýrazná a Johanssonová se nám radši ani neukázala. No větší bídu jsem spatřil pouze v semifinále MS od Brazilců, kteří si od Němců vytrpěli sedmigolový výprask. "Her" ode mě má výprask za 30% (11.07.2014)

Hodně příjemná a originální tvorba. Vztah člověka s umělou inteligencí, navíc takovou která se dokáže vyvíjet za pochodu a mít city. Zřejmě nereálná věc, ale ono to funguje. Seznámování, trávení spolu času, mít někoho, kdo je pořád s váma a všechno si vyslechne. Klidně by se to dalo zkrouhnout na těch 90 minut, ale pro budování toho vztahu to bylo třeba. Navíc jsem čekal trošku dramatičtější konec, kdy by ten OS zničehonic odřízli, to by teprv bylo pro Joaquina drama. No nejeden člověk by si na tu společnost začal stěžovat... (09.01.2015)

Snímek, který vás nenásilnou formou donutí se dvě hodiny usmívat. V hlavní roli můžeme slyšet Scarlett Johanson, která nám poskytne i úžasný virtuální sex, což tedy bylo opravdu něco. Jsem pevně přesvědčen, že krásněji a bezchybněji se už nikomu tento akt nepodaří natočit. Phoenixův výkon byl prostě skvělý. Zamilovanost do operačního systému zahrál opravdu dokonale. Nutno podotknout, že vás snímek nejen pobaví, ale ještě dlouhou dobu po zhlédnutí vás nutí o něm přemýšlet. Kolik z vás někdy mělo vztah, který se odehrával pouze přes písmenka, kdy jste se s někým seznámili na internetu nebo si s ním/ní pouze esemeskovali. A něco reálného nakonec vůbec neproběhlo, a nebo když proběhlo, zjistili jste, že to byla chyba přenášet to, co je mezi vámi z nereálného světa do skutečného. "Ona" je pro mě nejpříjemnějším překvapením za posledních pár měsíců. :-) ..(100%) (23.08.2015)

co činí naše emoce opravdovými? / co je podstatou vztahu mezi dvěma bytostmi? / dá se vůbec předat někomu část sebe bez toho aniž bychom přišli o možnost rozvoje? / play melancholy song. play a different melancholy song. (23.11.2016)

Príliš dlhý a málo atraktívny experiment. Film o nadržanom onanistovi, čo sa robí na myšlienkach ako pubertiak za socializmu v 58 roku. (15.07.2017)

7/10. V roce 2013 nikdo nemohl tušit, jak moc aktuální toto téma za pár let bude. Vztah mezi osamělým člověkem a OS, který chvílemi vezme za srdce a donutí Vás zamyslet se nad současnou i budoucí generací lidstva. (14.02.2024)

Na začátek musím konstatovat, že tenhle snímek mi jen tak z hlavy nezmizí.. Měl prostě v sobě to "něco", čím mě chytil a ještě dlouho nepustí. Přes počáteční nesympatie k Joaquinovi jsem se během páru minut lehce přenesla a dále se už jen nechávala unášet na vlnách melancholie, barev... Záběry byly slastí pro oko, upřímně mě výprava u Her dostala o něco více než u Waltera Mittyho.. Vše lazeno do odstínů růžovo-červené, moderní design s nádechem retra, překrásná hudba a... ten příběh. Soucítila jsem s Theem, radovala se s ním, brečela jako želva a prožívala s ním každou vteřinu.. Protože tohle není jen o lásce k nějakému stroji, jde o mnohem víc věcí, o nejniternější pocity v člověku, uvědomování si sebe samotného, braní věcí tak, jak přicházejí, dozrání mysli.. Každý si může ve filmu najít to své. Já rozhodně našla..................... "I don't know what I want.. I'm just always confused." (17.01.2014)

Film je důkazem toho, že se člověk může zamilovat do čehokoliv ať je to člověk nebo počítač. Je to zajímavý příběh, řekla bych, že docela originální. Hudba je krásná a melancholická, takže se k tomu to filmu perfektně hodí. Ale nevím...je to pořád dokola to samé. Jen samé povídání, povídání a povídání. Uvítala bych, kdyby film byl kratší. Nevydržela jsem se na to koukat v kuse. Ale originální to je. Zajímavý nápad, který by uvítala polovina lidí na planetě. (01.02.2014)

Velmi zajímavá látka, která přivádí k zamyšlení nad mnoha tématy. Zdánlivě je tu hlavní pointou fenomén zamilování se do operačního systému, avšak skutečná hlubší podstata se tu odráží v problematice zamilování se vůbec. Jaký je vlastně rozdíl mezi tím, když se Theodore zabouchne do umělé inteligence nebo kdyby se mu to v jeho podání stalo s živou ženou? V obou případech by bylo předem jasné, že ztroskotá. Tenhle film je především o lidské duševní (ne)zralosti, která o to více vystupuje na povrch, čím více se stává naše společnost odosobněnou a přetechnizovanou. A čím více hračiček na sebe budeme vymýšlet ve snaze "zjednodušovat" si život a vyhýbat se konfrontacím s nutností bolestivého duševního vývoje, tím více budeme žít jako mrtvolná individua pohybující se ve světě vyčpělých a prázdnotou skomírajících mezilidských vztahů. (08.03.2014)

Jestli za mnou někdy v budoucnu přijde někdo z přátel s tím, že má vztah s windowsem, tak mě to už nepřekvapí. Spike Jonze nám totiž ukázal romantickou verzi terminátora. Ten OS, který mluví hlasem Scarlett (mimochodem i její hlas je sexy), je totiž stejná bestie jako terminátoři. Jen neprolévá krev, ale ničí lidské city. Ohromující na tomhle dílu je fakt, že jsem 120 minut koukal na hodně divně oblečeného kníratého Phoenixe a vůbec mi to nepřišlo nudné nebo dlouhé. Je to jednoznačně nejlepší romantický film, kde je vztah založen na muži a stroji. I když i ten ženský element se kolem toho pořád motá. (19.03.2014)

Celou dobu dobrý, ale ten konec to zazdil podobně, jako se to stalo u Blue Jasmin - vše vyšumí do ztracena. Ztráta času, bohužel. (30.05.2014)

Phoenix je divnej brouk.Prakticky v každym filmu hraje buď podivíny,bláznivý romantiky,cvoky,úchyly.Tady hraje samozřejmě znovu dobře,ale filmově je to děsná nuda,navíc jsem měl určitej úšklebnej úsměv po dobu celýho filmu,taky kdo by se pohrdavě nesmál nad takovym úletem,jako byl tady.Slabota.40%. (17.08.2014)

Nakoniec nie Skynet, nie opice, nie sentinely ani mašiny z Matrixu ovládnu svet. Budú do stodvadsaťpercentní hipsteri... Klasická romantika s originálnym scenárom (zaslúžený Oscar), nemyslim si ale, že z blízkej budúcnosti. Sorry, ale neverím v takýto druh lásky. Tým pádom sa na film dá pozerať aj z iného uhla ako čisto romantického. A teda ako na príbeh úchyla, tentokrát už z blízkej budúcnosti, ktorý po nociach skúša sex cez telefóns cudzími ľudmi a randí a súloží! s virtuálnou realitou. A prekliato vysoko nohavice po dedkovi. Ale to je len moja interpretácia. (01.09.2014)

Originální, minimalistický sci-fi snímek, jenž nám zobrazuje svět v budoucnosti, v němž již ten ideální partner nebude mít tělo, ale jen tu pro nás dokonalou osobnost. Je to snímek, který si vystačí s interakcí mezi hlavním hrdinou a hlasem v jeho sluchátku. Vše tu emočně funguje jak má. Příběh plyne svým trochu melancholickým stylem kupředu a hraje si přitom s divákem přesně, jak je zamyšleno. Což klobouk dolu. Nikdy bych nevěřil, že budu fandit postavě s knírkem píšící - vlastně mluvící - cizím lidem ručně psané dopisy. 75% (09.05.2015)

Nějak nevím. Přijde mi to zahleděné do sebe, světu to vykresluje dost zjednodušeně, snaží se to působit psychologicky, ale o hlavním hrdinovi se dost věcí člověk nedozví (Proč je tak uzavřený? Kvůli čemu krachl jeho předchozí vztah? Kdo jsou jeho rodiče? Má je vůbec ještě?)... Má to sice zajímavý nápad, dobrou myšlenku a po filmařské stránce to je velice slušně zpracované, ale celkově to na mě působilo poněkud chladně. Asi kvůli tomu, že jsem nedokázal pochopit jednání hlavního hrdiny a díky tomu jsem k němu neměl ani žádné sympatie. Navíc na to, co chce Ona říct, je ten film zbytečně roztahaný a kdyby to mělo v tomhle podání třeba jen 80 minut, nestalo by se nic. Na 2 hodiny bych čekal, že to půjde víc do hloubky. Ale možná to šlo do hloubky dost a já to jenom nedokážu docenit, protože mě tyhle pocitové romanťárny ve většině případů míjí. A Ona mě i přes nemalý počet kladů bohužel minula. Každopádně mi přijde, že nám Jonze jaksi začíná "mainstreamovatět", sice to vypadá jinak, ale když to srovnám s podmanivě bizarním Being John Malkovich, je tohle jenom slaďárna pro hipstery a maličko (ale fakt jenom maličko) náročnější diváky, kteří od filmů neočekávají jenom nepřetržitou akci. Já ale chci víc. 3* (09.10.2020)

"A máme tu Windows 25, operační systém, který Vám rozumí! A s kterým můžete mít sex." Pokud bude takto vypadat naše budoucnost, nechci být její součástí. Spike Jonze nám zde servíruje povedenou futuristickou jednohubku, která urazí snad jen ty, kteří si pod pojmem sci-fi nedokáží představit nic jiného, než vybuchující vesmírné lodě. A taky trochu ty, které dokáže nasrat ta hromada zbytečných řádku ve scénáři. Já jsem ve výsledku celkem spokojen. P.S. Kdyby byla moje bývalka Rooney Mara, můj operační systém Scarlett Johansson, moje kamarádka Amy Adams a byl bych na rande s Olivií Wilde, asi bych se na všechno vykašlal a začal prodávat cukrovou vatu létajícím tygrům. (20.01.2014)

Sometimes I think I have felt everything I'm ever gonna feel. And from here on out, I'm not gonna feel anything new. Just lesser versions of what I've already felt. (25.01.2014)