Prodloužený víkend

První polovina filmu je naprosto vynikající, Reitman perfektně vykresluje vnitřní pocity postav, zaměřuje se na jejich nejistotu. Josh Brolin je neskutečně charismatický (že by jeho cca druhá nejlepší životní role?) a Kate Winslet perfektně ztělesňuje roztřesenost, strach i jakýsi pro ni nepochopitelný nával vnitřního klidu a dávno zapomenutých pocitů. Chyba přichází, když je nejistota a rozpolcenost filmu nahrazována čistým melodramatem. Reitman se v poslední třetině rozhodl vykreslit charaktery jako pouhé "oběti okolností", čímž z nich dělá loutky bez vůle a sejímá odpovědnost z jejich činů. Při hodnocení nad tím ještě přimhouřím oči, jinak by to bylo o hvězdu dolů... 7/10 (21.05.2014)

Nemôžem si pomôcť, mne sa to páčilo. Minimálne čo sa týka formálnej stránky - pekná kamera a farebnosť, zaujímavá výstavba príbehu v dvoch časových líniách a herci slušne zahrali (najmä K. Winslet). Samozrejme, samotný príbeh sa síce nezaobišiel bez určitej dávky patetizmu a gýčovej sentimentality, no v tomto prípade to rád prepáčim, pretože sa na to fakt dobre pozeralo. Nadpriemer. 75/100 (08.10.2017)

Josh Brolin hraje tak sympatického kriminálnika, že aj keď mu neveríte, že vie piecť broskyňový koláč, celému filmu dava neskutočnú šťavu a na konci mu budete ešte aj fandiť. Inak Jason Reitman tlačí na pílu ako to len ide a stiesnenú atmosféru a neistotu vyždímal na maximum. Síce sa jedná o jednoduchý príbeh, ale tento film je ďalší dôkaz, že pokial ma režisér jasnú predstavu, dá sa aj s jednoduchým filmom zaujať. 80% - 4* (23.04.2014)

Mám obavy, že uprchlí vězni začnou být dost v kurzu a vězeňská služba bude mít napilno se zřizováním kroužků vaření, pečení a dalších domácích prací, protože klientela přestane vidět budoucnost v obligátních výučních listech a maturitních zkouškách... Těžko komentovat, aniž bych nechtěně spojlerovala, ale mám na srdci něco, co musí bezpodmínečně ven - třeba jak je smutné, že od některých otců se za čas dětství nenaučíme vůbec nic (a to ještě můžeme být kolikrát rádi) a na náhodném setkání s cizím člověkem můžeme postavit celý svůj život - a pak si kladu otázky, proč musí lidé do všeho strkat rypáky a proč ti hloupí, sobečtí frackové, co se jim říká děti, nemohou zůstat ani chvíli bez dozoru?! Labor Day mně uspokojivé odpovědi nenabídl, ani nemohl, zato si ukradl celou mou pozornost a držel mě ve stavu lezavé úzkosti, ale zároveň připouštěl stejný podíl naděje... Citový přelud loňského roku. P.S. Musím si napsat Brolinovi o recept. (21.04.2014)

Tak nádherně nereálný příběh jsem už dlouho neviděla. Je křehoučký jako ten koláč, dobrý a sladký, vytvořený rukama tří lidiček tolik toužících po citech, sounáležitosti a velké lásce. Na tenhle film by měl mít člověk otevřené srdce, empatii, být alespoň trošku romantik a nepřemýšlet nad logikou, protože v tomhle případě je to naprosto nedůležitý činitel. Prodloužený víkend je hlavně pocitová záležitost a každý si tam možná najde kousek sebe, svého snu, smutku, či kousek svého nebe a když nebude pitvat kameru, režii, scénář a hudbu, která byla jen tak mimochodem taky bezvadná, tak bude odcházet od Labor day s úsměvem na rtech a spokojený jako dnes já. (20.04.2014)