Útok na Bílý dům

Smrtonosná past 21. století. Film, jak se dalo očekávat, nepostrádá tradiční emmerichovské atributy a trade-marky, v tomto případě lze hovořit o jistém zesílení znaků, podle nichž jsou filmy německého rodáka nezaměnitelné (a teď mi nejde o nějakou ideologickou rovinu, někdy až fanatický amerikanismus atp.). Na úrovni vyprávění i stylu lze vystopovat znaky „čirého (hollywoodského) akademismu“, a ačkoli průměrná délka záběru dle prvního dojmu nebude pravděpodobně přesahovat tři sekundy, jde o velmi přehledně natočený film, kde orientace diváka v prostoru není téměř nikdy narušována (někdy trochu ztížená orientace v čase je už trochu jiná otázka). [==] Doslova fascinující je pak to - a to zdaleka nemůžu být jediný, kdo se o tomhle zmiňuje, protože je to nesmírně výrazné a ozvláštňující, jakým způsobem jsou ve filmu užity jednotlivé prvky a motivy, přičemž každý z nich plní nějakou předem jasně určenou funkci a film diváka záměrně navádí k tomu, aby danou funkci předem pochopil. Ať už se jedná o dialog, nějaký komentář postavy nebo zmínění určitého předmětu. Úvodní čtvrtina do prvního výbuchu je tímto doslova napěchována, vyprávění pak působí velmi uceleným dojmem a bez problémů si udržuje divákovu pozornost, přičemž výše zmíněné mikro-děje/linie jsou na konci beze zbytku uzavřeny. [==] Je až neuvěřitelné, že ty nejryzejší hollywoodské filmy, resp. za použití tradičních postupů na úrovní vyprávění i stylu, natáčejí režiséři s neamerickým původem. Bylo tomu tak v době největšího rozkvětu klasického Hollywoodu ve 20.-40. letech a je tomu tak i dnes, nejeden z nich byl přitom původem Němec. (30.11.2013)

Je to opět zde! Ztotožnil jsem se s hrdinou. Od zítřka co ráno pakuji malou, do kočárku umně skryji flusbrok a budeme kroužit po druhém nádvoří, protože a jelikož - co kdyby měl Milda problém? Nedávno nakrknul farmakologickou loby upozorněním na generika. Marek Šnajdr je kurva nebezpečný sysel a setsakramentsky syslící kurva! Nebojte se, nejsem dnešní. Nenechám se při záchraně mého oblíbeného laločnatce nahnat do utajovaného bunkru (aka hajzlíku, v němž Venca II. přijímal pěticentimetrovou dírkou v přepážce mezi kabinkami pana premiéra Fišera). I ba ne. Budu prosíravý jak ten Tejtum. Již to vidí zrak můj vnitřní - prcháme Zlatou uličkou, préza zakutaný u mimča v kinderwágnu, zlounští zlouni jen těsně za námi usazení v počišťovatelských ještěrkách a multikárách, nad hradem krouží můj parťák Randák na těžce vyzbrojeném rogalu..... Až vše vyřeší naše tvrdé pěsti, až hrdě dcerka (již ne jen má, neboť po splnění mise si s Miloušem oddaně do náručí padneme a registrovat bude sám Duka) posranou pamperskou zavlaje, až jaderný kufřík, obsahující hambaté fotografie miss Drábové, dorazí zpět do povolaných rukou, pak otec konečně mi poví: teď, synu můj, jsi muž! === Nečekaně zábavná volovina. Kdyby ta emerická dcerka nebyla taková kráva, i čtrvrtou hvězdu bych vrhl v plen. A rádci našeho hradního pána by mu měli doporučit nějaké to solárkování, evidentně to po světě frčí. (03.11.2013)

Šel jsem do kina s tím, že to bude alespoň akční podívaná, když už to bude bez scénáře a že tento film si nemůžu pustit doma. Říkal jsem si bude to hrozná nuda, protože akce točící se kolem Bílého domu jsou značně omezeny pouze na toto místo. Co jsem nevěděl a záhy po 15-20 minutách je to, že se šeredně pletu. Emmerich natočil film z dob minulých nápadně se podobající Smrtonosné pasti se vším co k tomu patří, humor, akce, záporáci jak se patří atd. Opravdu jsem nečekal, že budu odcházet z kina a budu se smát stále nad některýma scénkama. Samozřejmě je něco přitažené za vlasy, ale to je v každém akčním filmu. Jamie s Channingem byli fakt povedená dvojice. (22.07.2013)

Nevím co si Emmerich představuje pod pojmem prezidentování, ale rozhodně to nebude jen nudné papírování a moře rutinních schůzek. Ale právě jeho jedinečný přístup, který umožní skupině teroristů během deseti minut kompletně obsadit nejstřeženější budovu světa a podle potřeby udělá akční hrdiny ze všech zúčastněných prezidentem počínaje a jedenáctiletou holčičkou konče, přidal opět celé podívané ohromně na zábavnosti a probudil v myslích žánrových příznivců tak trefný pocit deja vu, o jaký se v posledních letech stará už jen parta jistých postradatelných týpků. Co na tom, že je film přecpaný stokrát viděnými klišé stejně jako The Rock steroidy, když vše je záměrně vedeno s takovým nadhledem a natočeno natolik zkušeně a sympaticky? Navíc herci si své role viditelně užívají a pan režisér si dělá každým vyprázdněným zásobníkem stejnou radost, jako kdyby měl být jeho poslední. Rozhodně mě udivuje kritická recenze s Cinemy, kde to WHD opravdu pěkně schytal. Pan redaktor asi není dostatečný gurmán. :D 75% (29.12.2013)