Na Větrné hůrce

I když mám raději Bouřlivé výšiny z r. 1992 (moje oblíbená Binoche a hlavně fascinující Ralph Fiennes více odpovídají mé představě, jak by měli hrdinové tohoto díla vypadat), i toto zpracování se mi líbí. Emily patří k mým nejoblíbenějším spisovatelkám a je mi z tří sester nejbližší. Velká škoda, že všechny zemřely tak mladé. I jejich talentovaný  bratr. Emily pravděpodobně žádnou lásku ani neprožila, přesto o ní dokázala napsat tak nádhernou knihu. (07.08.2023)

Filmové zpracování pro mě o stupeň lepší než verze z roku 1992. Celkem koukatelné, ale ke konci už moc zdlouhavé. Budu si muset někdy přečíst knihu. 70% a 3*, 8.3.2014. Knihu jsem přečetl 30.4.2017 a bohužel musím konstatovat, že film vychází ze zdlouhavého, až nudného vyprávění a není tedy ani film, ani kniha nic moc. (09.03.2014)

Moc ráda bych dala víc, ale nejde to. V podstatě jediné, co se mi na tomto filmu líbilo, byl představitel Heathcliffa. Kdyby to byl původní scénář, byl by to určitě velmi povedený film, má spád, dramatičnost, sílu, ale je to scénář podle notoricky známého románu a navíc velmi dobře napsaného. A když hlavní pointa příběhu - celkové rozuzlení - smíření - ve filmu chybí, nemohu dát víc. T. Dalton byl ale vynikající. (20.07.2008)

Bravurní román. Film tím pádem je jen jeho kostra...Už víckrát jsem se chystal prostudovat si román, který má sice i kladné hrdiny, ale ti jako by byli uměle nasáčkováni v drsné realitě, kterou popisuje Emily Broteová. Neumím si dost dobře představit, jak by se právě ony zápisky postojů a emocí, které postavy prožívají dali přenést do filmu. Někdy jsme o záměrně naturalisticky zachycené situace, přenášené do slov, které odrážejí realitu právě takvou, jakou je dříve či později pozná každý člověk, pokud se pohybuje mezi lidmi, protože většina lidí právě taková je. Obsah filmu, podobně jako i románu zní často velmi stroze, knihu je třeba důkladně pročíst , aby si člověk plně uvědomil o čem řada lidských životů právě je. Není to nic hezkého, je to naopak výpověď autorky o smutcích a děsech života. Co mě ještě zarazilo, tak je ta skutečnost, že román napsala žena. Zpravidla je ženské saní bzpečně oddělitelné od mužského, i když dopředu čtenář neví, kdo to napsal. Zde se ovšem žádná ženská vata, odbíháníí do nudné, lépe či hůře napsané lyriky prakticky nekoná, stále se jde "rovnou na věc", tedy zaznamenávání činů a projevů jednotlivých postav, bojujících o prosazení svéhojá na úkor druhého, a silnější a mocnější vyhrává, ale jen do chvíle, než ho poráží jiný, aktuálně silnější a mocnější. Román je nepochybně jedním z nejlepších skrz svoji pravdomluvnost, který byl ve Viktoriánské éře napsán, a bezpochyby i patří mezi skvosty světové literatury všech dob. zde se ale nevyhnu ani jisté ironii, která se mi sama vkládá do věty, protože právě tenhle pohled na člověka ho neukazuje v nikterak optimistickém a nadějném světle, tedy jako bytost kterou by jsem chtěl kdy být. Ať je mi omlouvou, že jsem si podobně jako jiní svou lidskou existenci nevybral, nezvolil, netoužil po ní, ale musím tenhle ´děl - jako jiní - i nést - úspěšně či spíše neúspěšně, neb to druhé je hlavní daň za bytí! (17.06.2010)

Tyhle kostýmní melodramata moc nemusím, ale zrovna knížku od Bronteové jsem kdysi četl a bavila mě. A také jsem viděl verzi z roku 1939, která se dostala zhruba do půlky knížky a vynechala osudy další generace. Takže co udělali tvůrci po 31 letech v další verzi? Skončili zase v půlce a já nechápu proč. Takže film se většinu stopáže celkem věrně drží knížky, ale skončí někde v půlce knížky SPOILER smrtí Heatcliffa!!! KONEC SPOILERu. Mno takže čtenáře knížky to akorát naštve, jenže pokud bych knížku nečetl, bylo by to ještě horší. Utahaný děj vrcholící šíleným melodramatem, neznámí herci (s výjimkou Daltona), průměrný režisér a televizní look se skromnou výpravou i kostýmy. Dávám 2*, protože verze z roku 1939 se mi líbila víc aspoň herecky a výpravou. (07.12.2022)