Cesta zhýčkaného dítěte

Neakční Belmondo a označení jako mj. i komedie je taky přehnaný. Udivují mě diváci, jsou překvapeni z toho jak dobrý je Belmondo i jako herec. Netuším kam koukali 20-30 let, že to zjistili až tady. Ale ok, zvykám si, když film, v posledním čase mě udivuje spíš divák. Všeobecně vzato 80.léta ve francouzské kinematografii jsou laciné, nedotažené anebo nezajímavé, až na pár výjimek chybí kvalita, nápad již při psaní scénáře. Tento je také jen průměrný ale nudil jsem se, proto jen 2/5 (06.05.2017)

Bebelův útěk za svobodou, odpočinkem, poznáním sebe sama. Útěk ze světa, ode všeho a všech, sobecký a přesto pochopitelný... "50 let jsem nestrávil sám se sebou ani hodinu!"... Něžně melancholický příběh s výborným Jean Paulem. (27.05.2016)

Stárnoucímu muži už se současný život přejí, proto se rozhodne pro radikální změnu. Jedna z psychologicky nejzajímavějších rolí J.P. Belmonda. (06.01.2007)

Pro mě film zůstal stejně poetickým, jako když jsem ho viděl před zhruba 15 dlouhými léty. Oceňuji i český dabing, protože jsem měl dojem, že musel být stylizovaný tak, aby se zachovala podstata postav. A ono se to zvládlo velmi dobře. (27.12.2009)

Možná je to pro někoho bezvadný film, ale já subjektivně nemůžu hodnotit jinak. Nedokoukal jsem to, protože to fakt nešlo.Tohle není druh filmů, kde by se mi Belmondo zamlouval. (15.07.2018)

Trochu netradiční, ale jeden z nejlepších Belmondových filmů. (25.02.2023)

Výkon stárnoucího Belmonda mě tak vzal, že jsem z tohoto filmu až nečekaně dojat. K tomu také přispěla Marie-Sophie L., která krásně zahrála dceru, která přišla o otce a nakonec jej opět nalezla. A ještě kouzelná hudba Francise Laie navrch. (24.04.2010)

V kritikou oceňovaném dramatu Cesta zhýčkaného dítěte ztvárnil Belmondo stárnoucího a životem znaveného muže, který opustil vše, na čem mu záleželo. Nádherný, na nostalgické plachetnici plující snímek a jeden z nejlepších výkonů, jaký kdy Jean-Paul Belmondo předvedl. Roku 1989 byl za svou hereckou kreaci odměněn prestižním oceněním César. Slavnostního ceremoniálu se ovšem nezúčastnil, neboť autor sošky César Baldaccini byl v minulosti tvrdým kritikem sochařských prací hercova otce, sochaře Paula Belmonda. Cesta zhýčkaného dítěte důstojně uzavírá nejslavnější hereckou éru tohoto francouzského sympaťáka. Více. (29.03.2023)

Cesta zhýčkaného dítěte je pro mě velmi rozporuplným filmem. Z hlediska hereckého výkonu Jeana-Paula Belmonda a hudby Francise Lai se jedná o koncert, který bych v klidu doporučil každému milovníku filmů. Na druhou stranu to pan režisér neukočíroval a to poměrně dost zásadně, zejména v rámci nepřehledného přeskakování mezi scénami na časové ose. Pokud se chvíli nebudete soustředit, tak dostanete guláš, za který by se nestyděla ani michelinskou hvězdou oceněná maďarská restaurace, což je velká škoda, jelikož samotný nápad a příběh není vůbec špatný. Každopádně Belmondo dokázal, že dramatické role mu šly neméně dobře než ty komediální. Moje hodnocení 55%, (19.03.2016)

Téměř v každém filmu mi Belmondo vadí, zde je tomu právě naopak. Je na něm vidět, kterak si roli nesmírně užívá a je to bohužel jedna z mála postav, které jsou uvěřitelné. Alově (Richard Arconina) postavě jsem prostě neuvěřil ani slovo. Je tak plochá a i průměrný vedoucí by poznal kdo a co je zač. Film mi hodně připoměl nedávno viděného Milionáře z chatrče. Není sice tak prvoplánovitě trapný, ( ať se na mě nikdo nezlobí, ale podle otázek v soutěži udělat životopis - to uráží mě jako diváka.) ale až moc situací a situací je tak moc tušitelných... Na kvalitní psychologický film té psychologie ještě "trochu" chybělo. A ne, nejsem cynik. Celkově musím konstatovat, že mě sice nemrzi Cestu sledovat, ale podruhé bych si ji nepustil, možná pouze scény s Belmondem. (18.10.2009)

Smutný a silný film se skvělým Belmondem v netradiční roli. Tenhle film je moje francouzská srdcovka. (25.08.2012)

Další film u kterého mi bylo líto že už je end.Belmondovi zkrátka věříte každé mrknutí oka...A na své si přijdou i milovníci klasického francouzského šansonu!I po tolika letech má ten film setsakra hloubku. (06.02.2015)

Krásný film ale k dokonalosti tomu pořád něco chybí to co Belmondo ze sebe dával ve svých ostatních filmech to šoumenství ,frajerstjí prostě něco. (24.10.2018)

Celkově se jedná o průměr, protože první půlka byla velmi slabá a říkal jsem si, jak druhou hodinu vůbec vydržím, ale od toho setkání v Safari se film neskutečně proměnil a zbylá část o zapojení "špiona" do Bebelovi společnosti byla skvělá. Přesto, půlka film nedělá, proto průměr. První polovina by si prostě zasloužila pár scén vystříhnout. (08.12.2013)

Chvílemi dojemný, ale ne smutný, film, kde Belmondo trochu bilancoval. Naštěstí pro nás, předčasně. (06.03.2015)

Jeden z nejméně očekávaných výkonů Belmonda - a rozhodně ne ve špatném slova smyslu, naopak - jedině v dobrém. Krásný film, i když z výchovně-morálního hlediska si občas říkám, jestli je tohle vedení (sice nenápadné) za ručičku i v dospělosti to pravé. Na druhou stranu v duchu humanismu a otcovské lásky ani nemůže jinak. Jak už jsem napsal, krásný film. (24.12.2015)

Možno by bol príbeh Sama Liona vznešenejší, ak by podstata jeho úspechu spočívala v čomsi inom ako v odpratávaní výkalov... Alebo je to symbol?:) Totiž bez ohľadu na to, čo robíme a ako sa snažíme, väčšinu života sa aj tak hrabeme v sračkách (ospravedlňujem sa za výraz...:) a čím sme starší, tým sú väčšie... Snaha o prerozprávanie existenciálnej krízy (pre mnohých z nás už zrejme bude po 50-ke definitívna...:) dá znalcom Belmondovej tvorby o to viac, o čo lepšie poznajú jeho život mimo strieborného plátna. Zameniť si úspešného no svetom unaveného Liona za Jeana-Paula Belmonda je ľahké nielen kvôli cirkusovej paralele... Je každé ľudské bytie ,,len“ bojom, v ktorom môžeme pri obrovskej priazni osudu a osobnom nasadení siahať maximálne na remízu, ale napokon z toho bude vždy iba prehra?... Belmondo (teda pardon, Sam Lion) je lev, ktorý chytil život pod krk a na chvíľu ho dokázal zahnať do kúta. Ten sa však vrátil a aj Samovi ukázal, že žiadne ,,iné“ tajomstvo neexistuje a či chceme alebo nie, vždy skončíme pri jeho ,,,,,,bežných“““ (schválne s trojitými úvodzovkami:) súčastiach ako rodina, priatelia či práca a to aj vtedy, ak človeka nenapĺňajú a túži po čomsi inom, obvykle nedosiahnuteľnom (nie je to moja osobná spoveď, ja som bezbreho vďačný za všetko uvedené:)... Bolestivé, priam bezvýchodiskové zistenie...( ? ) Nemenné ľudské princípy neprekabátime a nič viac nedokážeme vymyslieť, nech v existenciálnom tápaní hľadáme kdekoľvek a čokoľvek... (08.01.2009)

Zvláštní, zvláštní film.. Jakoby rozdělen na dva díly, kdy první je část klipová až dokumentární, mapující fragmenty ze života Sama Liona a ta druhá, která z těchto střípků skládá mozaiku v níž vidíme unaveného a stárnoucího muže pálícího za sebou mosty a utíkajícího od rodiny a firmy, kterou vybuboval, daleko do exotické země až k Viktoriiným vodopádům, a kde sám zjišťuje že "štěstí se musí sdílet" a za pomocí nového přítele se vrací zpět.... ikdyž né úplně. Stejně jako nejednoznačně tyto věty působí, stejně působí i tento snímek, který osloví minimálně citlivější duše a někde tam uvnitř i zůstane. Jean Paul Belmondo v nezvyklé, ale o to hezčí roli. (23.06.2009)

Melancholická jízda s Belmondem, sentimentální, velmi intenzivní momenty, které navíc podtrhuje vtíravý ústřední hudební motiv. Celý ten nápad s fingovanou smrtí majitele zametačské firmy je sice na palici, ale mistr Jean-Paul hraje s takovým nasazením, že to snad ani nevadí. Místy předvídatelná, leč přesto emocionální koupel. (01.07.2019)

Nejpozoruhodnější na tomto filmu je to, jak se vymyká zařazení do běžných filmových kategorií a jak celá řada scén vybočuje nejen ze zaběhlých filmových schémat, ale často i překračují schémata vlastní. Kromě příjemné zábavy jsem si tak z filmu odnesla i myšlenku, že než složitě analyzovat, soudit a kriticky se vymezovat stačí prostě se dívat... Nebo ještě lépe, vydat se na "cestu zhýčkaného dítěte" ;) (03.04.2015)