Colette

Není to úplně špatný, to ne, takový průměr. Nemuselo to tak být a hned napíšu proč. Takže největší problémy tohohle filmu. První: Mádl si i v Osvětimi na tuřínové dietě uchovává vysportovanou postavu, takže je těžké mu toho mukla věřit. Druhý: o vyhlazování židů se natočilo už hodně filmů a je tím pádem náročné najít v tom něco nového (což se nepovedlo) a překonat ztvárnění lepších filmařů (to se taky nepovedlo). Třetí a nejzásadnější: nevím, čím to je, ale chybí tomu schopnost vyvolat emoce, je to celé strašně ploché. Továrny na smrt jsou hrozné samy o sobě, ale jen málokdo to vidí poprvé. Musíte najít něco, nějaký prvek, který tam ty emoce dostane. Třeba holčičku v červeném kabátku, táborovou kapelu, co cestou do sprch hraje Strausse, rvačku starců o vylitou polévku na chodníku, dítě, co přežilo komoru a je potřeba ho ukrýt... Tady se to nepovedlo. Stejně jako chemie mezi herci nebo televizně působící kamera, nefungující soundtrack... Je mi líto, tohle jsou lepší dvě. (06.05.2022)

Několik důvodů, proč se mi to nelíbilo: 1) Dabing! Nevadí, že film byl natočen anglicky a až posléze dodabován, ale jak! Odfláklost je vidět hlavně na začátku ve scénách z Ameriky, kdy zvuk viditelně nejde hercům do pusy. Většinu německých postav mluví naši "vyhlášení" dabéři typu Svatopluk Schuller.__2) Čeština a slovenština tam, kde se zjevně mluvilo německy! I to by bylo ok, ale postavy do toho neustále melou i německé výrazy, asi aby se tomu dodal punc echt deutschland!__3) Milostná linka! Věrohodnost zamilovanosti dvou hlavních postav je asi taková, jako kdybyste se autem v devadesátce prohnali kolem neznámé prodavačky melounů na krajnici, večer se do její vesnice vrátili a rovnou jí vyznali oddanost až za hrob.__4) Škoda velké výpravnosti = nákladnosti, inspirace Schindlerovým seznamem je příliš očividná a v charakterech postav přerůstá až v plagiátorství.__ 5) Všechno povedené sráží trapná milostná romance a až obsesní snaha ukázat všechno až do konce, za každou cenu šokovat a znechutit diváka.__6) Aspoň by si to zasloužilo originální soundtrack, to věčné omílání Strausse a dalších klasiků už nudí. (23.02.2014)

U filmu Colette mi chybí příběh. Jakýkoli. Nestačí mi totiž náznaky vztahu a prostředí koncentračního tábora, protože Colette nechce být dokumentem, ale snaží se hrát na strunu á la věci nejsou takové, jakými se zdají být. Téma lásky mezi krásnou Belgičankou a pražským Malým pivem, je milé, ale čekala bych, že ten moment, kdy se pak v táboře shledají, bude trochu propracovanější, než pár temných záběrů na nahá těla. Navíc tím, že je ten film roztažený jakože do třiceti let, té kompaktnosti také moc nepomohlo. Herci jsou ale výborní a prostředí Birkenau - ač tisíckrát variované - je stále přitažlivé a nesmíme na tuhle epochu našich dějin nikdy zapomenout. A jako takové memento Colette funguje výborně. (26.01.2016)

Moc jsem nepochopil to mezinárodní obsazení, když ve finle všichni mluví česky. Na rozdíl od kolegů já nikdy v koncentráku nebyl, takže nevím do jaké míry a co všechno bylo a nebylo v Osvětimy možné, pravdou však je, že třeba vyléčení Jirky Mádla působilo extremně nevěrohodně a konec taky teda žádná hitpárada. Filmaři dokáží maximálně těžit z prostředí ve kterým se příbvěh odehrává, protože nevíš minuty co se stane a právě tenhle faktor mě udržel v neustálým napětí. Výborný práce režie, kamery i herců nakonec dokopla tenhle film ke čtyřem hvězdám, ale s odřenejma cípama. (30.01.2017)

Mádl mi tady moc neseděl (ale uznávám, že jeho zaškatulkování je můj problém a ne Mádlův) a celý ten milostný příběh se mnou nic nedělal. Což se paradoxně dá brát jako velké plus filmu. Peklo koncentráku a šílenou preciznost německé vyhlazovací mašinérie, zorganizované do posledního detailu a vypilované k maximální efektivnosti, se totiž podařilo z románu Arnošta Lustiga přenést na filmové plátno natolik působivě, že jsem si uprostřed všeobecného zmaru a hromad mrtvol v každém okamžiku jasně uvědomoval, jak strašně málo záleží na tom, jestli zrovna tihle dva zamilovaní přežijí. Kdykoli si totiž pro sebe ukradli chvilku štěstí, tak jen o pár bloků dál těla dalších Romeů a Julií právě hořela v pecích krematoria. Morbidní tanec vloček popílku přinášel jen zmar a marnost. Proto na nějakou Colette zapomenu rychle a v tom odjíždějícím vagoně jsem, na rozdíl od ní, necítil žádnou radost. Ale rozžhavené, dnem i nocí kouřící komíny (a taky třídící pracoviště Kanadu), ty si pamatovat budu. Působivě zobrazená atmosféra pekla, stvořeného lidmi na zemi, pro mě převálcovala i většinu formálních nedostatků filmu. (12.09.2013)