Pan Klein
Monsieur Klein
Chi è Mr. Klein?
Mr. Klein
Mr. Klein
Režie:
Joseph LoseyScénář:
Costa-GavrasKamera:
Gerry FisherHudba:
Egisto MacchiHrají:
Alain Delon, Jeanne Moreau, Francine Bergé, Juliet Berto, Jean Bouise, Massimo Girotti, Michael Lonsdale, Michel Aumont, Roland Bertin, Gérard Jugnot (více)Obsahy(1)
V nacisty okupované Paříži roku 1942 žije obchodník se starožitnostmi, který bohatne z laciných nákupů uměleckých předmětů od Židů. Z novin se dozví o svém židovském jmenovci, po kterém začne pátrat. Postupně se zaplétá do ponurého labyrintu rébusů a tajenek, až je nakonec zatčen a deportován… (oficiální text distributora)
Recenze (56)
Polud jsem si "stěžoval" na nedostatek souvislostí v "První klidné noci", potom s nimi šetří Costa-Gavras v "Panu Kleinovi" ze zásady. Pan Klein odhaluje vztahy a důsledky (příčiny již méně), které nás nechávají zcela bezradnými. A čím víc toho ví, a čím méně toho víme my, začínáme tušit jeho neblahý konec. Horečná snaha o vlastní obhajobu, která se postupně mění v palčivou snahu o poznání (Roberta Kleina druhého, který se stává prvním, a nakonec jedním) se stává posedlostí, která ho nakonec musí nutně zničit; jako okaždá posedlost vlastním Já. Inspiraci Kafkovým procesem nelze pominout, avšak mohl i sám inspirovat, třeba v dramatu Kressmanna Taylora - Adresát neznámý (2003). ()
ocenenia : MFF Cannes 1976 - Nominácia na 1. cenu ()
Neskutocne nudny a priemerny film s Delonom ..... rezisersky chabe, tempo v strrede sa takmer rozlozilo a zazil som prisernu nudu ..... sledovat ako Delon hodinu a pol patra po akomsi cloveku je ... nuda k zufalstvu akurat tak dobra : 47 % ()
Jedna z těch povedenějších mystifikačních dramatických her, která dokáže trvale udržovat napětí. Ten strach z neznáma a ta touha bojovat, a přitom nevědět proti čemu a proti komu, jsou cítit v průběhu celého příběhu. Při hlubším zamyšlení se může zdát běh událostí snad i nemožný, ale není to něco, co by ubíralo filmu na jeho působivosti u diváka. Ba právě naopak. Je to hříčka, kde se pomalu sbírá jeden střípek za druhým, aby se všemožným způsobem pokoušela sestavit celá představa příčin a pohnutek a pravého stavu věcí. Světla barev se občas rozsvítí, aby se v jediném okamžiku zlomyslným mávnutím života opět skryla ve tmě hádanek a mučivé nejistoty. I ten závěr je spíše mlhavé problesknutí, než jasné zobrazení. Konečný výsledek je udělaný chytře, navíc podané se začátkem těch největších hrůz semitské rase. Hlavní postavou je Robert Klein (dobrý Alain Delon), bohatý mladý muž z katolické rodiny se slabostí pro umělecké předměty a krásné ženy. Příchozí poťouchlá záhada a válečná okupace Francie ho přinutí pátrat s veškerým úsilím i důvtipem. Zdánlivě se přibližuje ke svému cíli odhalení, tajemno ho pohlcuje více a více, to ho přivádí do stále horečnatější snahy o odkrývání. I když ho stále pevněji začíná obkličovat faktor nebezpečí, jeho touha po rozluštění je tak silná, až ho přivede na to nejméně očekávané místo. Na místo v symbolu běhu ještě záhadnější a děsuplnější vyústění situace. Ženy jsou elegantní, záhadné i hravé. Je zde Robertova přítelkyně Jeanine (půvabná Juliet Berto), dráždivá šlechtična Florence (šarmantní Jeanne Moreau), lehce žárlivá a vdaná Nicole (Francine Bergé) a tajuplná dívka mnoha jmen Isabelle, Françoise i Cathy (půvabná Francine Racette). Z dalších rolí: domovnice záhadného místa (zajímavá Suzanne Flon), zámecký pán Charles (Massimo Girotti), Robertův přítel a právník Pierre (solidní Michael Lonsdale), Robertův starý otec (Louis Seigner), či židovský prodejce obrazu (Jean Bouise). Druhá světová válka je kulisou, která začíná roztahovat svá chapadla strachu, nejistoty a hrůzy. Poklidný život v hojnosti může být narušen jemným a nepatrným zaťukáním zvenčí a palčivou touhou po nalezení pravdy. Napětí se rozbíhá vstříc svému přepsanému osudu. ()
Chtěl zůstat v bezpečí - jenomže bezpečí přestalo existovat. Chtěl poznat pravdu - ale o kom ? O NĚM - nebo o sobě ? V každém případě na to nebyla vhodná doba. Atmosféra snímku je velice neodbytná, vyvolává lehké mrazení v zádech a mírnou nevolnost v oblasti žaludku. Protože tušíte, co může přijít - protože proti výkonné moci režimu jednotlivec nic nezmůže. Ocitá se v roli ovce - a není mu nic platné, že je hrabivou a tím pádem i dostatečně bohatou ovcí na úrovni. Hladoví vlci jsou všude kolem - spolu s privilegovanými ovcemi, které mají tu výsadu, že jim smějí sloužit. ()
Mr Klein je dopodrobna propracovaná franckafkárna, jenže se nemohu ubránit dojmu, že spíše než o umění tu jde o sběr festivalových vavřínů. Holocaust je totiž tak děsivé téma, že mu prospívá syrová jednoduchost, zatímco v této monumentální umělé konstrukci se musí vybrnkávat Marseillaisa, aby bylo jasné, že Francouzská revoluce učinila z jednotlivých ras a etnických skupin jeden jediný národ, ve kterém jsou si všichni rovni, a že nacistická ideologie pošlapala její ideály. Pan Klein se tedy ve svém nitru musí vydat na bolestivou cestu... Pokud můžete, sáhnete raději po Fuksově Panu Theodorovi Mundstockovi či Peroutkově Oblaku a valčíku, které zpracovávají stejné téma daleko živěji, syrověji a naléhavěji. ()
Delonovi sem nikdy neuvěřil že je herec a film mě nezaujmul. ()
Zatím žádný film ve mně nevyvolal takový pocit smutku, beznaděje a naprostého zmatení. V určitém směru je totiž až příliš reálný – otázky a nejasnosti vzniklé během příběhu se totiž na konci nevysvětlí, a stejně jako tomu bývá v životě, člověk se může jen dohadovat, co se vlastně stalo. Tempo je pomalé, barvy studené, lidé pobledlí a oči pana Kleina čím dál víc přestávají vnímat realitu. Skvělý film, ponurý a působivý. Nevhodný před spaním. ()
Citlivá a tak trochu i náladová štúdia ľudskej ľahostajnosti, nesprávnej identity a dvojníctva, teda všetko tém, na ktoré som istým spôsobom zaťažený, a preto mi nedá nepovedať, že spomínané motívy sa okrem tradičnej tvorby Alfreda Hitchcocka či Davida Lyncha, objavujú už v Bibliii, a svoju renesanciu zažívajú v romantizme 19. storočia, napr. E. A. Poe v poviedke . W i l l i a m . W i l s o n . zachytáva rozpoltenie osobnosti medzi vedomie a svedomie, na čo mu slúži práve symbol dvojníka. Aký je však Loseyov Pán Klein? Typ priemerného, neutrálneho zlatokopa, ryžujúceho v mútnych vodách vichystického Francúzska, ktorého život sa rozpadne ako domček z kariet v okamihu, keď zistí, že má dvojníka. Žida. Nikdy ho síce nestretol, ale túžba pozrieť sa mu do očí sa stáva jeho posadnutosťou... ()
Přišel k tomu jak slepý k houslím. Záměna osob, nebo spíš přisvojení si cizí identity, dokáže pěkně zavařit. Zvlášť v období 2. SV. Celkově je to hodně ponuré, ale přesto výborné drama, které stojí za to vidět. ()
Johnny Favorite, ach... co to melu... pan Robert Klein. Srdce z ledu. Andělé chaosu. (3,5*). ()
Pomsta s vekým P. Dokonale promyšlená a krutá. Film si s námi pohrává, nechává nás sledovat řešení zajímavé záhady, nabízí k tomu kvalitní herecké výkony, ale o co vlastně jde, to se dozvíme až v posledních sekundách. 80% (zatím 378 hodnotících s průměrem 73%). ()
Až noir film o prvním židovském transportu z Paříže. Delon zde dostal prostor hrát na všechny strany (ač i zde jeho charakter má slabost pro křehké pohlaví) a je zde zcela posedlý pátráním po svém jmenovci, jenž mu tak obrátil život naruby. Losey je jeden z těch klasických vypravěčů, kteří dodržují lineární kontinuitu, žádné předbíhání, žádné skoky, jednotné tempo. Ruční kamera je zde až voyersky skromná a hudba zde jen emotivně zahalí nejzásadnější momenty. Scénář je velmi nápaditý a dá hercům hodně šancí ukázat, na co mají. V dnešní době je film občas až moc pomalý a některé symbolickéí scény (kabaret) jsou trochu zbytečné, ale zase pohled na válečnou Paříž je tu dokonalý. Pro mě osobně to je asi zatím nejzajímavější film s Alainem. V roce 1942 všichni chtěli z Evropy pryč, jen Robert by tu zůstal, kdyby si někdo nezahrával s jeho identitou... ()
Francouzský divák musí být setsakramentsky náročný, když vidím ty filmy. Něco tak rozvláčného, na x tisíc záběrů rozkouskovaného jsem snad ještě neviděla. Delon se dostává z jednoho prostředí do druhého, pořád se někdo objevuje, někdo ztrácí, jen pan Klein je všude a vlastně nikde. Člověk stále čeká, kde vlastně byla ta pointa, kde je pan Klein a jak se Delon míní dostat z té šlamastyky... a ono je to všechno v poslední půlminutě a třech větách. Terpve, když film skončí, začne člověk přemýšlet, o co v něm vlastně šlo. ()
Silný zážitek. Kafkovské pátrání po člověku, který se vydává za hlavní postavu, je mrazivější díky válečnému roku 1942. Propastné třídní rozdíly válka ještě více prohlubuje, protižidovské nálady a nucená segregace nutí pana Kleina zjistit pravdu. Spolu s ním je to i pro diváka zjišťování trpké a pochmurně tíživé. Režie Josepha Loseyho bravurní. ()
„Nyní již máte dostatek indicií...“ Ne, moment, to je jiný Klein. Tady totiž moc vodítek není a někdy vedou do slepých uliček, ostatně detektivem je obchodník s uměním a hledaným není vrah nebo pachatel, ale …kdo vlastně? Jen jméno, které dráždí stejnojmenného pana K. možností nedorozumění nebo úřední záměny a kterým začíná být čím dál tím víc posedlý, přestože se mu v posteli válí sympatické děvče a už si nechce číst. Jenže Klein už možná nedokáže uhnout z cesty, na jejímž začátku jsou obyčejné židovské noviny. Co je ten druhý zač? O co mu jde? Neakční pátrání po identitě se odehrává v neturistické, mokré, sychravé a nacisty okupované Paříži a má hutnou atmosféru – vzpomněl jsem si u toho na Angel Heart, nejen díky atmosféře. Vadí mi „jen“ závěrečné vysvětlení, jestli je to tedy opravdu myšleno tak, jak si myslím. Jestli mi rozumíte. P.S.: „Oficiální text distributora“ je Matka všech spoilerů. ()
Až na samotný konec mě tento film nechal emocionálně poměrně chladným. Nic moc se totiž neděje a to, co se děje, se děje strašně pomalu a nudně. Jednu chvíli jsem přemýšlel jen o dvou hvězdičkách, ale ten konec to vytáhl přeci jen na tři. ()
Panu Kleinovi plyne život v přepychu a ledovém klidu do chvíle, kdy je ztotožněn s osobou stejného jména. Je vtahován stále více do života toho DRUHÉHO, záhadného muže, po kterém se najednou slehla země. Chce poznat člověka, který rozvrátil jeho klid a bezpečí. Přicházejí nová záhadná setkání a dříve nevšímavému lhostejnému panu Kleinovi se stává skoro posedlostí vypátrat tuto postavu zastřenou tajemstvím stůj co stůj. Ocitá se v neblahém postavení stovky Pařížanů židovského národa, neb příběh se odehrává v době válečné a jeho dvojník je Žid. Postupně se mu otevírají oči a ze svého přepychového bezpečí pomalu vchází do skutečné reality. Drsné prozření se však dostaví teprve s cvaknutím závory na dveřích dobytčáku… *** Alain Delon opět potvrdil ztvárněním pana Kleina, že svou profesi ovládá na výbornou. Spolu s filmem (s nádechem noir) si zaslouží 100 % ohodnocení. ()
Viděna část, nezaujalo. ()
Výborná atmosféra a skvělý Delon. Chyběl tomu otevřený konec, bez jakéhokoliv vysvětlení ... ()