Dobrodružství Barona Prášila

Obrana fantazie proti rozumářství, a to od naprostého začátku, kdy je titulek „Pozdní 18. století-věk rozumu“ následován výstřelem z děla, po konec - s odjíždějícím baronem na vzpínajícím se oři, jehož silueta se rýsuje proti nebi (což je skvěle využité romantické klišé), který náhle zmizí jako sen. Film napěchovaný vtipem, obrazovými senzacemi , dobrodružstvím a humorem. I když baron, zosobnění fantazie, oblečený do barvitého kostýmu rokokového kavalíra, je občas i směšný a exaltovaný, je přec jen stokrát živější než velitel pevnosti (J. Pryce), zosobnění absolutizovaného rozumu, který je vždy vážný a seriózní a je oděn ve strohý, tmavý oděv byrokrata. Není divu, že v ději pak vystupuje i jako jedna z tváří Smrti. A Umě Thurman to už nikdy tak neslušelo, jako zde v roli Venuše. (05.04.2010)

Vizuálně je to rozhodně zajímavý film, ale popravdě mě ta Gilliamova vizuální stránka věci tolik nebaví. Ne, když ten příběh není tak zajímavý, aby mě film ohromil jako celek. A právě tohle se mi stalo s filmem "Dobrodružství Barona Prášila". Vizuálně zajímavé, krásné triky a masky, ale celkový dojem je rozmělněn nezajímavě podaným příběhem. (21.02.2015)

Kdo jiný by měl na plátno převést příběhy fantasty Barona Prášila než Terry Gilliam? A udělal to znamenitě a přes u něj tradiční obrovské produkční problémy až výborně. Film je famózní přehlídkou imaginace ex-pythona, opulentní výpravy, fantastických kostýmů, různých nestvůr, monster a bizarních prostředí, v nichž naprosto vyniká nekonečná Gilliamova fantazie a smysl pro absurdní situace. Pasáže na Měsíci patří k absolutním vrcholům a jsou vskutku fascinující, strhující a dodnes naprosto unikátní a originální. Po celou dobu navíc nechybí svižné tempo, v němž se toho děje tolik, že je těžké to postřehnout a divák by se tím pádem neměl nudit. V hlavní roli vyniká John Neville, vedle něhož nejde přehlédnout svůdně a lolitkovsky krásnou Umu Thurman, typicky zábavného Erica Idlea a v neposlední řadě i roztomilou a sympatickou Sarah Polley. Zvláštní pozornost pak zasluhuje krace Robina Williamse, která je výtečná a přesně odpovídá jeho komickému založení. Jestli na něco snímek doplácí, pak na to, že je až moc dada a scénář v něm prakticky neexistuje, protože jde o sled jednotlivých scén, které vzhledem k vypravěči postrádají elementární logiku, nedávají smysl a někdy jsou až přestřelené. Ani humor asi nefunguje vždy tak, jak si tvůrce představoval, to už ale tolik nevadí. The Adventures of Baron Munchausen není nejlepší Gilliamův počin, nejvíc ale vystihuje jeho podstatu a to, o čem jeho filmy bývají. Vždyť on sám je takový Baron Prášil. 70 % (24.06.2019)

Gilliamův Baron Prášil se zas tolik neliší od Zemanova, i když ten český se mi líbil víc. U tohoto mě bavila jeho teatrálnost, barevnost a způsob vyprávění. A aspoň 4* slabší hvězdičky si zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (31.01.2013)

Sem alergickéj na tenhle film.. (25.10.2020)

Ó, jak já mám ráda tu šílenou Gilliamovu stylizaci, tu absurditu a lásku, se kterou je to dělané...a ty holčičky, které si do filmů Gilliam vybírá.:) Pravda, Zemano/Kopecký Prášil byl o poznání Prášilovštější, ale to byl Zeman, tohle je zase Gilliam nejgillimovatější. (11.07.2010)

casy ked t.gilliam velkorozptcovo prasil a prasil az si vyprasil kozuch. (12.02.2013)

Tady se Gilliam trochu utrhnul ze řetězu... je to tedy maglajz, ale taky náramná podívaná...a dodnes si pamatuju jak moc jsem se v mládí bál smrtky z tohohle filmu... (24.05.2010)

Gilliam v krystalické podobě - velkohubý, přetékající nápady, jež by i dnes bylo problém zrealizovat, ale plný energie, která z filmu vyzařuje každým svým dobrodružným pórem. Film o představivosti i síle vyprávění, s nádhernou hudbou Michaela Kamene, esencí krásy v podobě Venuše, jednou z nejpůsobivějších dětských hereček Sarah Polley...mnohé další, nabaluje se to podobně, jako když Prášil do své družiny sbírá jednoho bláznivého dědka za druhým, aby vytvořili partu jako za mladých let a nakopal Turkům zadek. Tohle jsou Expendables :-D, z chaosu vzešlí hrdinové. (04.09.2010)

Nápad filmu byl skvělý, provedení ale vázlo. Zprvu snímek působil poutavě, ale po čase začal velmi nudit. Vyprávění se stalo nezajímavým, dialogy jaksi zbytečně rozvleklými a nikam nevedoucími. Přiznám se, po naprostém kýči znázornění "Zrození Venuše" jsem o tuto podívanou ztratila jakýkoliv náznak zájmu. (22.09.2013)

Ani poslední ze stěžejních děl Terryho Gilliama se pro mě nestalo ničím jiným než synonymem pro nudu a divnost. Vizuálně to sice bylo zajímavě udělané a docela to připomínalo Pythony, ale vtipnost se jaksi vytratila a vůbec mě to nebavilo, natož abych to soustředěně sledoval. 50% (08.08.2017)

Možná existence Barona Prášila závisí na tom, jestli žijí jeho příběhy, jestli v něj někdo věří ... jestli si věří on sám. Co se mě týká, mám určité pochybnosti - o sobě ... i o něm. Nejsem si jistá, jestli má srdce - tím nemyslím to průměrné, opatrné a zpátečnické srdce obyčejného smrtelníka, ale to PRAVÉ srdce pravého fanfaróna, furiantské a trochu samolibé - srdce, které dokáže pohnout nebem i Zemí, které nerespektuje fyzikální zákony, protože s naprostou samozřejmostí očekává, že budou respektovat jeho. I takové srdce může časem zestárnout - unavené a opotřebované může začít dokonce i pochybovat, ale vždycky ho lze poznat ... na první pohled. Jenomže tady jsem s mírnými rozpaky sledovala Barona Prášila, kterak není Baronem Prášilem - jen HRAJE ÚLOHU Barona Prášila. Kterak má k dispozici velkolepou výpravu, důmyslné kulisy i dostatek svérázných, více i méně důležitých postav a postaviček pro všechny myslitelné vedlejší role ... a přitom se soustředí jen na sebe, na své pózy, slova, gesta - jeho mysl se úporně snaží rozluštit nelehkou hádanku, zda se stát pohádkou pro děti nebo pro dospělé. Jakoby zapomněl, že NA TOM nezáleží, že důležité je jen jedno: Zůstat sám sebou ... ve světě fantazie, kde nic není nemožné, kde se mohou splnit všechna tajná přání ... kde lze obelstít i smrt ... (03.01.2013)

Po zhlédnutí mám podobné pocity jako u většiny ostatních Gilliamových filmů, které jsem viděl: páně režisérova bezbřehá fantazie jde ruku v ruce s trestuhodně málo vtipným a tudíž (i přes veškeré to dobrodružství) nepříliš zábavným dějem. (28.12.2012)

Gilliam se s tímhle příběhem odvážně popasoval. A myslím, že se mu to v jádru docela dost povedlo. Film sice zestárl a není bohužel tak nadčasový jako Zemanova verze, ale přesto má své kouzlo. Dlouho se mi do tohoto Prášila nechtělo, ale byly to zbytečné obavy. 80% (07.10.2018)

Když Prášilovi chybí prostor a budování atmosféry, je něco v nepořádku přes nespornou řádku vizuálních nápadů. Navíc ani charakter hlavní postavy a poselství příběhů (pocta O.Víznerovi za divadelní zpracování divadla ABC) nevyznívají jinak než jako trochu samoúčelné filmaření. A když navíc chybí přidaná hodnota jako v případě dialogů od Brdečky a Kainara, poznáváme jen další, rozšířenou variantu skečovité pythonovské práce v televizním stylu. 2-3* (28.12.2012)

Tento film je vlastně Základní matrice Matrixu.... Je to pořád ještě sci-fi když se to vlastně odehrává celé v hlavě jednoho pomateného šílence? :) (02.01.2016)

Prášilovská legenda je především oslavou fantazie a odhodlání pokoušet se znovu a znovu prorazit hlavou zeď a neúspěch eliminovat tím, že si ho vůbec nepřipustím – obojí Gilliam ve své dekonstrukci vyjádřil po svém, docela jinak než Zeman (i když v detailech na něj odkazuje), s jiným druhem humoru a elegance, ale v důsledku se stejnými nakažlivými sympatiemi. Naše rodina si to užila moc. (02.12.2013)

Fantastický film, ovšem nemůžu dát pět, prostě nejen že se k tomu moc nemám, ale také cítím, že ten film na všechny prostě nedosahuje. Možná je to tím neokoukaným stylem Gilliamových filmů, možná něčím jiným, nevím čím, ale to je jedno. Co není jedno, to je zážitek. A ten byl velký. Ne ve všech částech stejný - někdy to působilo roztahaně, někdy zbytečně, ale jako celek je Dobrodružství barona Prášila velmi příjemným požitkem. Neokoukaná a notně fantasy zápleka, jedinečný obrazový styl Terryho Gilliama, výborná hudba, skvělí herci - hlavně pak mistrovský John Neville a hlava Robina Williamse, Krále Měsíce. (jak pravdivé). Má to parádní atmosféru, neuvěřitelný příběh působí uvěřitelně (stejně jako všechno ostatní v tomhle filmu), jen ke konci už mě to tak nebavilo, ale zatím to vypadá, že tenhle neduh mají všechny Gilliamovy filmy. Každopádně mě se to z nemontypythonovských věcí zatím líbilo asi nejvíc a rozhodně se podívám znovu, protože nejen že to třeba víc ocením, ale takí proto, že se takových filmů točí opravdu málo. Nádherný skvost, mix mnoha žánrů, díky příběhu to zaujme i děti, protože to poletování po Měsícíí se opravdu nedá zapomenout. Tomuto osobitému režisérovi, jedinečné osobnosti ve svém oboru, začínám přicázet na chuť čím dál víc. 86%. (27.01.2015)

Terry Gilliam je velký režisér a má ještě větší fantazii, což se na tomto snímku dost projevuje. Otázkou je, kolik se toho dá skousnout. Já si však myslím, že výsledek vůbec není špatný, navíc výprava je přímo skvělá, totéž se dá říct i o hudbě a režii. (06.02.2009)

Opravdu jsem ze začátku nedoufal, ale ono to bylo tak pěkné, bláznivé a hudba byla tak vychytaná, že jsem se jsem se nakonec parádně bavil. (31.07.2010)