Padesát odstínů šedi

Padesát odstínů šedi by měli promítat ve 4D kině, nechat se (z)bičovat sedačkou by mohl být možná i větší zážitek, než sledovat tuhle podnikavou dívku, kterak se dvě hodiny snaží vykřesat z dominanta romantické štěňátko. Neškodná blbina, které ten humbuk kolem paradoxně hodně ubližuje. Příště míň kecat a víc plácat. (14.02.2015)

I don't make love. I fuck. Hard. Kdo by to byl řekl, že z bestselleru Padesát odstínů šedi, který již od pohledu není a nebude kandidátem na Nobelovku a je určený spíše dámskému publiku, nebude Oscarový trhák? Božínku, to je tak překvapivé, že se z toho šoku nemůžu vzpamatovat! A co teprve zdejší páni kritici, kteří kvokají blahem nad létajícími auty v rychlém a zběsilém tempu, nad filmem, v němž se cvičená opice dostat do systému Interpolu za dvě sekundy a závěrem, kde na hlavního hrdinu čeká za rohem vždycky kozatá modelka. Takový film je nicméně pro nás, tupé slepice, až příliš intelektuální a inteligentní. Ale teď ve vší vážnosti - kdo nezkritizuje Padesát odstínů, jakoby nebyl. Kdo to nepovažuje za debilní, je sám debil. Osobně si myslím, že inteligentní člověk si vyvodí již z prvních řádků na čsfd (nebo na databázi knih, chcete-li) v jakém duchu film proběhne. Jenomže to by nebyli pánové s mindrákem z malého pinďoura, kdyby se nemuseli povznést nade všechny a nade všechno. Ovcovitost a pozérství lidí mě pravděpodobně nikdy nepřestane překvapovat. Zkopírujte pár slovíček z online slovníku, okořeňte to pár kundami a davy z vás budou šílet. Hm. Upřímně, film není ničím jiným, než klasickým hollywoodským produktem, s několika poplácáními a prsama navíc. A s absencí šťastného konce. Knižní předlohu jsem nečetla, ani mě nijak zvlášť nelákala. A účast Jamieho Dornana byla trochu zklamáním, protože díky The Fall vím, že má na víc. Do filmu jsem tedy nešla s vysokým očekáváním, ale závěrem můžu říct, že to bylo celkem milé překvapení. Troufám si říct, že nebýt špatně napsané hlavní hrdinky, byl by film opravdu hodně příjemnou jednohubkou. My ženský víme to, co žádný hodný Honza prostě nikdy nepochopí - záhadní a chladní muži nás přitahují jako magnet, protože sníme o tom, že takové zničené mučedníky napravíme právě my. Jakkoli nemožné to je, doufáme, že my budeme tou jedinou, která v něm probudí dobráka od kosti. To ale hlavní hrdinku neopravňuje, aby se chovala jako dvanáctiletá zamilovaná husa. U těch adolescentů jsou kousání rtů, hihňání v nevhodných situacích a hloupé otázky možná roztomilé, ale od studentky literatury je to nepřípustné a otravné. Škoda, protože bez tohoto typického klišé charakteru "neviditelné tuctovky" s mozečkem o velikosti hrášku by to překvapivě fungovalo. Mimochodem, moc mě potěšil odkaz na The Fall! "Provaz ,páska, kabelové svorky, vy jste úplný sériový vrah!"- "Dnes ne." (07.03.2015)

Velká nuda, ale filmařsky je to vlastně ok - všechno, co se tomu dá vyčítat (plytké charaktery, špatně vystavěný příběh, nezajímavá erotika), to vše je pouhým věrným odrazem samotné knihy. Sam Taylor-Johnson se s prázdnotou předlohy docela poprala a přestože ve filmu de facto o nic moc nejde, většinu času se na to nic slušně kouká. Herecky to bohužel příliš nefunguje (hlavně Dakota mi do role naivní školačky vážně nesedla, ale i Dornan je na nejvíc sexy muže málo nadsamec) a hlavně ke konci už nuda vibruje na maximální stupeň, protože přichází nucené drama, vedoucí k "To Be Continued". Existují ale mnohem větší a horší slátaniny. Tahle má jedinou (ne)výhodu v tom, že o ní každý mluví. (18.02.2015)

Z mého dlouhodobějšího pozorování ve svém okolí jsem vyrozuměl, že většina lidí, kterým se líbila kniha, líbil se i film. Komu se nelíbil román, neocenil ani filmovou adaptaci, avšak stejně jako všude, tak i zde se v obou případech najdou výjimky. Já se na 50 odstínů šedi podíval neposkvrněn četbou a zařadil jsem se do skupiny, kterou film neurazil a dokázala jej sledovat s určitým zaujetím. Lechtivé scény jsou tu ztvárněny poměrně vkusně, nepobouří a neurazí, což hodnotím kladně a herci spíš potěší. (24.11.2015)

Nemůžu se zbavit dojmu, že tohle je po marketingové stránce ta nejvýdělečnější červená knihovna, co jsem kdy viděl. A to jsem se přitom na film podíval jenom proto, že jsem očekával nějaké změny ve světové kinematografii. Nedostalo se mi ale ničeho krom jednoho trošku zvláštního vztahu, který ale neukáže prakticky nic. Jenom nějaký to bičování a jednu skromnou mučednickou místnost. Dorian Gray je sice magor, ale pořád se chová racionálně a tak se s Dakotou nic moc nestane. Závěr pak slabota, protože mi je jasný, že ta dominance Dakotě nevydrží dlouho. (12.03.2015)