Ladri di biciclette
Zlodeji bicyklov
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Carlo MontuoriHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell, Gino Saltamerenda, Vittorio Antonucci, Giulio Chiari, Carlo Jachino, Emma Druetti, Nando Bruno (více)Obsahy(1)
Italský film, který na pozadí příběhu nezaměstnaného dělníka podává realistický obraz sociálních poměrů dnešní Itálie. Hlavnímu hrdinovi filmu hrozí, že hned po nastoupení práce v novém zaměstnání, které těžce získal, se znovu ocitne na dlažbě, poněvadž mu kdosi ukradl jízdní kolo, které je pro lepiče plakátů podmínkou zaměstnání. Všechno další úsilí hrdiny filmu směřuje k tomu, aby nalezl zloděje a získal zpět své kolo. Když se však přesvědčí o marnosti tohoto počínání, rozhodne se v zoufalství stát se sám zlodějem. Je však na místě dopaden, a vděčí jen soucitu toho, kterého chtěl okrást, že není odevzdán policii. Ruku v ruce se svým osmiletým synkem, který ho všude dporovází, kráčí pak uprostřed davu lhostejných lidí vstříc další nejistotě v nezaměstnanosti. Bezútěšné dějové vyústění tohoto příběhu, líčeného v sytých realistických barvách, je v plném souladu s bezútěšným postavením statisíců těch, kteří v dnešní Italii živoří v bídě a nezaměstnanosti.
Film polemicky zdůrazňuje sociální rozdíly poválečné italské společnosti, poukazuje bez nejmenší stopy proklamativnosti na drobných, ale nanejvýš věrohodných útržcích každodenní reality na stav, kdy je člověk člověku vlkem, na situace, ve kterých vládne dravý zákon džungle, jenž odpírá méně schopným lidem právo na práci a důstojnou existenci. Autenticitu sociálně laděného snímku podporuje výběr představitelů hlavních postav, které našel režisér doslova na ulici mezi nezaměstnanými. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (225)
Ta dobová atmosféra – ulice, nábřeží, zastavárna s monstrózními sklady, kostel, věštecký „salon“, lidské domovy, benzínka, všechno v živém provozu. Stroj času. A k tomu absolutní přesvědčivost ústřední dvojice. Kdyby tak máma věděla, že ti dávám víno… ()
Kam človek dokáže klesnúť keď ho tlačí sociálne a politické nastavenie. Obraz doby, obraz ľudí s kritickým podtónom (naozaj len podtónom), čo filmu veľmi pristane. ()
Sociální message je jasnej, z historickýho hlediska je to zajímavej vhled do každodenní reality poválečné Itálie, ale ve výsledku to prostě je film o tom, jak chlap chodí po městě a hledá kolo. Tady není, tady není, támhle taky není... Žádný terno. ()
Celé to jadro filmu sa skladá v podstate len z jedného problému, ktorý sa zdá byť bezvýznamný, ale je dotiahnutý do obrovských rozmerov. Nesmierna tragédia sa stane z jedného obyčajnej krádeži a divákovi dajú v plnej miere sa vžiť do situácie hlavného hrdinu a toto nakoniec sa skončí jedným odpustením, ktoré dodalo filmu neobyčajnú hodnotu. A pritom o veľa veciach tu nie je ani reč, len nechajú utiecť jedného zlodeja...Podobný film: Božské deti. ()
De Sica si všimol smutnú epizódu zo života svojho hrdinu, no pritom si dokázal uchovať nesentimentálnosť a takú živototnosť, čo považujem za najväčší klad jeho filmu, ktorý ako vrchol talianskeho neorealizmu ovplyvnil európsku kinematografiu 50tych rokov. ()
Na to jak působil film odtažitě a nezajímavě od počátku, tak ve mě zanechal silně rezonující echo. Obyčejné putování po římských tržnicích otce a syna hledajíc jedno jediné kolo uprostřed masivně pulzujícího otevřeného města je vskutku působivé. Ta syrová a zoufalá atmosféra poválečného Říma, znázornění totálního chaosu uprostřed velkoměsta (a že to na dnešních italských silnicích vypadá téměř stejně je vedlejší) je to nejsilnější co mi film Zloději kol nabídl. 80 % ()
Zoufalí lidé dělají zoufalé činy . ()
Mnoha cenami ověnčený italský film o muži, jehož životní osud závisí na jednom jediném bicyklu, který mu byl odcizen. Tady můžeme krásně vidět, že neorealismus má opravdu význam "nová realita" - v tomto případě tedy režisér ukázal krutou poválečnou realitu, která rozkastovala lidi do vysokých a spodních tříd (zatímco jedni si užívají života v bavlnce, ostatní přežívají ze dne na den). Kromě skvělé režie musím rovněž ocenit detailní až dokumentární práci kameramana, skvělou hudbu (hrající na emoce) a především vynikajícího herce v dětské roli - tak přirozené dítě jsem ve filmu asi ještě neviděl (snad s výjimkou Kolji, kterému je chlapec rovněž podobný...). ()
Zloděje kol lze snadno zařadit mezi výjimečná filmařská díla, já je do této vznešené škatule jemně pokládám také, jenže více jak cokoliv jiného na mě tento snímek prostě a jasně zapůsobil. Zapůsobil na mě tím méně specifickým způsobem, jenž se mi pořád zrovna teď nedaří smysluplně popsat... Po druhé světové válce se ty špatné strany konfliktu začaly chovat určitým způsobem. Hlavní neřád Německo kolem sebe postavilo zeď (později doslova) hanby a vůči otázkám na zločiny, jež jako stát spáchalo, se dodnes vyjadřuje jen pokud musí a ještě velmi trpce. Na druhé straně je Itálie, jež udělala přesný opak, ti se ze všeho snažili vypsat či jinak umělecky vyjádřit. To došlo až do fáze vzniku samostatného uměleckého směru s názvem neorealismus a dodnes je to látka, jež je probírána ve školách a dle mého skromného názoru to je jeden z těch uměleckých směrů, jenž má opravdu co nabídnout. Pod jeho křídly toho vzniklo hodně, Zloději kol dodnes patří do skupiny děl, jež tento směr do posledního písmene definují. Zápletka je prostá, jednomu dělníkovi, jenž nijakým způsobem nevyčnívá od ostatních, ukradnou kolo, tedy prostředek jeho obživy, čímž se spustí horizont událostí, jenž není mimořádný svou nadnárodní velikostí, ale osobní podstatou. V tu chvíli nezačíná jen hledání kola, ale i rozvoj dílčích událostí, díky nimž dostaneme dokonalý pohled a definici doby, v níž se příběh odehrává. Hlavní je práce s postavami, jež se postupem času pod tíhou zmíněných dílčích událostí mění, čímž vyniká niterná dojemnost a něha, s níž se tvůrci snaží pracovat a brilatně tak rozvijí a představují témata jako rozličnost lidských povah či sociálních rozdílů mezi nimi, tomu mimo jiné dopomáhá i fakt, že všechny viděné postavy představili neherci. Výborná práce byla odvedena i v zachycení samotného místa dění, Řím tady tepe životem, což má za důsledek hlavně to, že ulice jsou plné lidí, nedochází tedy k vyumělkovanému obrazu jak často probíhá i u ještě větších metropolí, jak je vidět ve většině tehdejší i současné produkce. Jak jsem již předznamenal, Zloději kol na mě zapůsobili, nyní konečně vím jak. Snad žádný jiný snímek mi nedal pocit tak silného sociálního chápání spřáhnutého s dojetím jako právě tenhle. Poslední dobou 10 dávám často, ale s jistotou vím, že zrovna tohle si to naprosto zaslouží. Řemeslo třeba není to nejdokonalejší. ale řekl bych, že lepší by se na zachycení toho, co z tohoto snímku tak moc sála, asi nic jiného použít nedalo. V minimalismu a malých ambicích sídlí ta největší síla, v tomto případě se prodrala na povrch a zub času tuto vlastnost nepohltil, spíše naopak. ()
Takýto nádherný a smutný príbeh som dávno nevidel. A donedávna o ňom ani nevedel. To dieťa podalo úžasný výkon a to, ako som sa tu dočítal, že ho reálne takmer dvakrát zrazilo auto, žasnem. Nechcel by som žiť v tej neslávnej povojnovej dobe. ()
Z dnešního hlediska nepředstavitelně chudá římská periférie, plná činorodých lidí, toužících pracovat, přičemž každodenní lepení plakátů je pro některé úžasná kariéra. A všude plno jízdních kol, kolo je hodnota, stejně jako v některých zemích dnešní Afriky a Asie. To je vysoce poučná historická rovina snímku. I filmová kvalita je nesporná, se zařazením v různých žebříčcích nejlepších filmů všech dob musím souhlasit, 65 let starý film jsem si užil jako hořkosladkou pochoutku, smutný zolovský příběh podtrhují výborní civilní herci včetně malého kluka, několik peripetií skvěle směřujících k finále mě zavedlo do zajímavých míst věčného města mezi přesně vykreslené svérázné postavy a postavičky. 95% (překvapivě pouhých 1632 hodnotících přede mnou se ustálilo na 85%). ()
Jedna "malá" krádež bicykla a koľko napätia a zúfalstva z toho vyplynie. To napätie som už kvôli názvu filmu mal v sebe od samého začiatku a radšej by som bol, keby si ten bicykel priviazal k ruke aj na noc. Krádež je nakoniec oveľa banálnejšia ako by sa dalo predstaviť. Ide však hlavne o to hľadanie a súvisiace zážitky, keď sa zžijeme s celým mestom, jeho atmosférou a obyvateľmi. Za to je tá moja štvrtá hviezda, inak by to boli len tri kvôli nie veľmi záživnému pátraniu a očakávanej záverečnej veľkej dileme, ktorá nebola žiadnym prekvapením. –––– Obrátime celé mesto hore nohami a budeme ho hľadať až do rána. A keď ho nájdeme, prinesieme ho naspäť domov. Však, Antonio? –––– Choď! A snaž sa mi porozumieť! Buď ho nájdeš hneď alebo už nikdy. ()
Stará dobrá Itálie. I když dobrá asi je dost relativní a subjektivní. Doma tomu chtěla, že Italové natočili takovýto film. Pokud bych se měl zaměřit na to, aby film byl co nejvíce zajímavý, zábavný a neustále nás udržoval v napětí, jak to dopadne, tak to moc nedopadlo. Přeci jen, snažíme se zjistit jak to s tím kolem teda je, ale spíše je to nějaké chození z místa na místo, které moc nikam nevede a jen párkrát nás to chytí v tom, že se posuneme. Na konci nás čeká dost trpké, smutné a zoufalé finále. Jenom to samo o sobě si zaslouží silnou pochvalu. Ale na víc to nějak nestačí. Škoda. ()
taliansky neorealizmus v tej najabsolutnejsej podobe. prekrasny, dojimavy pribeh zabaleny do strasne surovehl vizualu. super. pripomenul som si preco mam rad talianske filmy. ()
Náhled na poválečnou krizi v Itálii je reálný, a hlavnímu hrdinovi opravdu není co závidět, a to čím si projde je krušné a syrově tvrdé. Zábavné to není ani za mák, ale zajímavé velmi. ()
Neskutečný napětí z ničeho ()
V jednoduchosti je skutečná krása - poválečné období krize řím dva lidé kolo. Herecká (tedy spíše neherecká) kreace dvou hlavních hrdinů - otce se synem - je natolik upřímná a lidská, že závěr nepodbízivě nutí k slzám jako hrachy. Základní stavební kámen italského neorealismu - De Sica a Rossellini. Povinnost. ()
Velmi depresivní scénář jakoby se vyloupl ze zlého snu, v němž se hatí cokoliv, v co člověk doufá. Cíl je nadosah, ale stále uniká až - v závěru filmu - dočista zmizí. Nezapomenutelné černobílé záběry poválečného Říma a obdivuhodný dětský herecký výkon. Klasika italského neorealismu. ()
Zástup lidí horlivě žádajících o práci; manželka, která prodává prostěradla, aby její muž měl na veledůležité kolo; hlavní hrdina, který nedbale lepí plakát Rity Hayworthové jako symbol hollywoodského pozlátka; řada zoufalců, kteří dávají peníze "vědmě", aby jim řekla, co mají dělat; hlavní hrdina, který při zoufalém pátrání po svém kolu ztrácí své iluze o společnosti a také vlastní hrdost; značně problémový vztah syna a otce - mohl bych pokračovat donekonečna, abych vyčetl všechny prvky, kterými De Sica znázorňuje poválečnou Itálii a její zbídačené hospodářství. Pokud budeme pracovat s otázkou, který neorealistický film je lepší nežli Zloději kol, pár diváků řekne, že Rosselliniho Řím, otevřené město, zbylí rozhodně prohlásí, že žádný. Velice silný závěr! 90% ()
Netřeba moc dodávat. Kouzelný film o nekouzelné a těžké době. Skvělí herci (zvlášť jsem si zamiloval malého Bruna) a skvělý příběh, jednoduchý a přitom tolik silný. ()