Jako nikdy

Zase jednou po dlouhé době český film, který stojí za to vidět! Základem je výborný scénář, kde vše dává smysl a vychází z psychologie postav. Ty se nám sice nemusí líbit, ale o to působí životněji. Což je samozřejmě z velké části zásluhou výborných herců (a teď nemluvím jen o třech hlavních a dvou vedlejších rolích, ale i o těch, kteří se objeví třeba jen v jediné scéně), ale i spolehlivého režijního vedení. Drama o umírání prosté patosu asi v kinech nic nevydělá, ale mezi všemi těmi zaměnitelnými napůl dramaty a napůl komediemi suverénně vyniká (90%). (27.09.2013)

Film měl bezpochyby nést různá poselství a vzbudit v nás sounáležitost s naším osobním životem. Zpracování však bylo krkolomné, nepřesvědčivé a mírně chaotické. Některé scény vyloženě do filmu nezapadaly a působily dost násilně. Věřím že nahota zvyšuje sledovanost (koupání v rybníku) ale tyto scény byly jako pěst na oko oproti celkové atmosféře filmu a působily spíš zoufalým dojmem. Kdyby byl film více jednotný, tak bych ho určitě hodnotila mnohem lépe. (17.09.2013)

Neveselý film o neveselých věcech. Anebo ne. Hnusnej film, ale mistrovsky zahranej a v podstatě trefnej. Letní film, ale to léto tam nemá a ani není cítit. Jenom - zavařujeme meruňky, už jsou švestky.. Malé i ty největší postavičky pěkně na svých místech, líbila se mi kamera, nerušila hudba. Ocenil bych i práci maskérů, a panu Schmitzerovi bych s obavami o jeho zdraví doporučil nehledě na jeho práci dietologa a osobního trenéra, aby si trochu pospravil tělesnou schránku. Malý český klenot, o kterém se moc neví a špatně se na něj kouká. (16.02.2014)

Skvělí herci, děj se odehrává pouze v chalupě kam chodí různí lidé za umírajícím ústředním hrdinou slušně řečeno s hodně špatnou náladou. Jen dvě ženy vytrvají až do smířlivého konce. Téma lásky, tolerance a vysvobození. (14.09.2017)

Jedno je isté: fakt už nikdy. Ja nič proti Schmitzerovi, veď Sovákovi ako syn v Marečkovi sekundoval celkom dobre a Kroupa mladší bol fakt vůl, ale tie výkriky to je na českého leva? Jedine, že by platilo to slávne "ze lva se stal pejsek". Vyrušoval ma nenormálne a jeho osud som mu až hanebne prial no. Jedine na Pidrmanovú sa dalo pozerať. Ale len pozerať. (22.11.2023)

Ách jo, z tohodle snad nezle mít jiné než rozporuplné pocity. Myslím si, že ten příběh jako rodinné drama, má solidní základy, herci jsou uvěřitelní, Jana Pidrmanová brutálně sexy, ale jinak zpracování ohromně nudné, bez gradace a bez nápadu. Bohužel na víc jak 55% to u mě nevyleze. (29.04.2014)

Souhlas s komentářem Eleanor05. Chování postav mi přišlo těžce nelogické a za čarou, v podstatě se všichni chovají divně, a po divákovi se chce, aby s nimi soucítil. Navíc Petra Špalková zde hraje otřesně - když zrovna neukazuje kozy, tak jejím psychologickým etudám na téma "jsem zlá alkoholička, protože jsem dala pryč dítě a nevěděla jsem, jak ze vztahu utéct" věřím asi podobně jako motýlu Emanuelovi, když šel na mák. Co mi to chtělo říct? O obrazech to moc není, možná o nějakém zacyklení (otec, syn a možná - časem - stejná milenka, která zas nebude mít jak utéct?), ale co tam dělá ta samaritánská sousedka, která kašle na vlastního manžela? Je snad věřící, sebemrskač, nebo co? A Schmitzer většinu času proleží v posteli a chrchlá. Navíc nuda až na půdu. Zmatené střihy (např. záběr na Schimtzera v posteli, a najednou protizáběr na někoho v kuchyni, a nemají ty dva záběry spolu nic společného, jen matou) a děsivá hudba - jak se ozvaly ty smutné smyčce, vstávaly mi chlupy hrůzou po těle. Navíc některé záběry jako by nevěděli tvůrci, kdy ukončit. Někdo odjede autem, a my sledujeme postavu, které se s řidičem loučila, jak ještě chvilku jde po silnici. Strašný film o ničem, jen o pokřivených a podivných lidech. Bez jakéhokoliv pábitelství. (23.06.2019)

Neuvěřitelný film, musím říct, že česká scéna mě vážně čím dál tím víc překvapuje a mrzí mě, jak neznámé naše filmy jsou (ty nové rozhodně). Protože tohle je typ filmu, který podle mě osloví každého. Herecké výkony jsou vážně neuvěřitelné, příběh jednoduché, ale nemyslím si, že by to bylo něčemu na škodu. Neuvěřitelně na mě působila scéna Schmitzer s tou malou holčičkou a jeho smrt s odrazem sochy anděla nad postelí. Film jsem viděl se sestrou, které strašně vadily "pitomý dialogy," což nechápu, protože některé byly opravdu hluboké a některé prostě obyčejné, životní. A to podle mě dělá film hodně uvěřitelným. (22.02.2015)

Áno, môžeme sa radovať, že to nie je také prvoplánové a tézovité ako napríklad posledné Hřebejkové filmy, môžeme sa radovať, že existujú českí herci, čo sa neboja ukázať aj vrásky a svoje zhuntované telo, a že je to po dlhšej dobe český film, pri ktorom sa vám nechce utiecť po štvrtine z kina, ale na druhú stranu treba povedať, že je to iba elegantne natočený midcultík, také poslabšie Šepoty a výkriky a vlastne jasný signál, že Tyc nikdy nevyrastie zo svojej detinskej lásky k tomu typu autorského filmy, aký už nemá najmenší zmysel nakrúcať. Nechýba úzkostlivá sláková muzička, ani klišé o vzťahovom odcudzení alebo motivácie potratom. Kto chce vidieť skutočne brilantný film o zomieraní, nech si pozrie Dresenovú Konečnú uprostred cesty. (13.11.2013)

Jako nikdy si zaslouží rozhodně více diváků než pouhé tři tisíce. Je to velmi solidní komorní psychologické drama, které nechává vyniknout především Jiřímu Schmitzerovi, jemuž ta role náramně svědčí. O tom, zda je Petra Špalková lepší než Táňa Pauhofová se dá hodně polemizovat a je to jen věcí názoru. Doufám, že to bylo těsné. Takových snímků mnoho není, proto by jim slušela větší propagace. Otázka je, zda české publikum je na takový snímek ochotno vyrazit do kina. (24.02.2014)

Chová se to, že to má velké ambice a tím to končí. Mixovat Janáčka s Kazety, jak se zlíbí, je dost mimo. Tak jako absolutně rozdrásaný scénář, který výborným hercům nenechá ani trochu prostoru. Spolu s kamerou, která vás bolí a střih mrská. Tyc to prostě fakt udělal celý nějak mimo všechno, zejména mimo mě. (22.02.2014)

"Co nespíš, je půl čtvrtý. Promiň, že jsem Tě vzbudila. Čím bys mě vzbudila? Já nevím, asi jak nespím. Jak přemejšlím. To je asi blbost,co?!" --------------------- "Vím proč s Tebou jsem. Někde v Tobě, uvnitř, v hloubce, je ukrytej kus diamantu. I když ho schováváš a zabíjíš, tak já vím, že tam je.." ---------------------"Dáš si čaj? Dám si rum. Hm, a je to rozumný? Ne!.." Áno, ako píše Murro, toto na papieri fungovať nemohlo a ak film niečo zachraňuje, tak sú to herci. Mimochodom, extrémne zle zostrihané. A že Zdeněk Tyc vie...a ako výborne, však Vojtěchu ! (02.03.2014)

Vím, proč jsem s tebou. Někde v tobě v hloubce je ukrytej kus diamantu, i když ho schováváš a zabíjíš, já vím že tam je. Takhle bytostně empatickou babu bych potřeboval jako sůl. (20.02.2014)

"Prostě se dvacet let snažím zbavit jednoho chlapa.." (05.10.2014)

Komorní drama, kterému plně porozumí asi jen jeho autoři. Další z řady filmů, kde je vlastně konec naprosto jasný a jen se na něj celý film čeká. Různé dramatické momenty filmu, vlastně celkový děj, je jen taková výplň. Místy se na ní kouká dobře, místy je uspávací a místy si člověk říká, proč tam tu scénu vůbec dali (na konci v debatě s tvůrci bylo jimi řečeno, že tyto záběry byly plné symbolů a významů. chápou je ale asi jen oni). Ano, to že snímek chce věrně zobrazit realitu, tak jak postupné strádání člověka opravdu je, je zcela zřejmé. Zakomponovaná životní partnerka Karla, dávná milenka Jaruna a postavy Holasového syna s družkou + rodinou Jaruny působí i místy svěže a hlavní linii filmu i odlehčují. Snímek nabízí i takové vtipně milé scény jako je ta s rybama, které se synova družka snaživě snaží zabít a nebo návštěvu pana cyklo-faráře. O občasné vtipné dialogy naštěstí také není nouze. Celkově ale divák spíše v křesle u snímku usíná a jeho přáním několikrát je, aby už Vladimír Holas (kterého mimochodem Jiří Schmitzer zahrál perfektně) konečně umřel a snímek mohl skončit. Po odchodu z kina si ale položí jednu otázku: Jak se mi snímek líbil? Jako nikdy... (17.09.2013)

Uznávám, že jsem to nedokoukal do konce, takže můj odpad není úplně vypovídající a možná by se to na jednu až dvě hvězdy ještě vypracovalo. Ale to fakt nešlo, jsem hrozně dlouho neviděl takhle nudnej protivnej a nezáživnej film jako tohle. Z kina jsem odešel v životě dvakrát a tohle je jeden z těch dvou případů. Jestli to má nějakou pointu tak ji dokáže najít jen divák, kterému nevadí nudné a nezáživné zpracování a pojetí takovéhohle filmu. (16.09.2013)

Maximalistický herecký gejzír libozvučíc se souzvukem dychtivého očekávání neodkladné smrti, která se vkrádá do života a pomalým tempem život popravuje, aby to co nežilo mohlo naplno žít. (16.09.2013)

Perfektně vystřižené stáří a umírání. Klobouk dolů. (09.08.2016)

Snímek "Jako nikdy" trpí klasickými příznaky něčeho, co já označuji "český film". Naše tuzemská kinematografie mě totiž stále ujišťuje v tom, že poslední dobou za moc nestojí (čest výjimkám) a když už je film dobrý, tak je to buď komedie, nebo drama. Tento film sice drama je (nebo to alespoň tvrdí jeho tvůrci), ale když jediné dobré scény působí spíše tragikomicky, tak je asi něco špatně. Film je totiž hutně proložen zdlouhavými až nudnými pasážemi, nebo vyloženě "WTF" momenty, o kterých nemáte tuchu, co tam vlastně dělají. Samozřejmě, tvůrci filmu v následující panelové diskusi vysvětlili, že film je plný symbolů a i ty zdánlivě prázdné záběry kamerou něco znamenají. Dobře, beru. Avšak to nic nemění na skutečnosti, že mě film celkově nudil a někdy jsem si v duchu říkal, jestli paní Bidlasová ten scénář nepsala pod vlivem. Proč tedy film vidět? No, herecký výkon pana Schmitzera stojí za to (i když se podle slov producentů ani moc přetvařovat nemusel), o hlučné hádky plné sprostých slov není nouze a na Janu Pidrmanovou se hezky dívá, obzvláště když morduje nožem ryby. Za mě 2* (16.09.2013)

Obsahuje SPOILERy. Dle mého soudu by měl každý snímek zanechat v divákovi nějaký dojem. Buď pozitivní, negativní a nebo nějaký jiný. Ale smutek z toho, že umírá Jiří Schmitzer alias Vladimír Holas se nějak nedostavil. Celou dobu jsem si říkala - proč se vlastně na tenhle film díváš, když ti nic neříká? Jednoduše mě akorát zajímalo jak se s tím vyrovná postava Karly, která kromě toho nemocného budižkničemu neměla vůbec nikoho. Nějakým svým nezkušeným způsobem trochu chápu ženu, která když přijde o dítě, tak cítí prázdnotu a potřebuje ji něčím zaplnit. Ovšem by mě ani ve snu nenapadlo, že by to měl být starý nemohoucí a mrzutý chlap. Konec? Naprosto nesmyslný a trochu nucený. Jednoduše řečeno - kategorie psychologický se mi tam nehodí podobně jako nedokážu uvěřit, že Schmitzer je syn pana Sováka. (01.02.2014)