La Pianiste
Die Klavierspielerin
Pianistka
The Piano Teacher
The Piano Teacher
The Piano Teacher
Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Christian BergerHrají:
Isabelle Huppert, Annie Girardot, Benoît Magimel, Susanne Lothar, Udo Samel, Anna Sigalevitch, Georg Friedrich, Gerti Drassl, Viviane Bartsch (více)Obsahy(1)
Zralá třicátnice a brilantní profesorka klavíru Erika Kohut (Isabelle Huppert) vede trojí život. Zatímco ve dne je váženou osobností pedagogického sboru Vídeňské konzervatoře, večer ukájí svou zvrhlou sexualitu v obchodech s nejhrubším pornem, šmírováním mileneckých párů a masochistickým sebezraňováním. Třetí podobou její existence je vypjaté soužití s tyranskou matkou (Annie Girardot), plné brutálních hádek a vášnivého usmiřování. Erika přesto dokáže udržet svůj bizarní životní styl pod kontrolou až do chvíle, kdy se seznámí v pohledným a talentovaným studentem Walterem (Benoît Magimel). Oboustranná citová náklonnost záhy narazí na neschopnost Eriky navázat normální erotický vztah. Její temné vášně promění rodící se lásku v trýznivé peklo... Kontroverzní Pianistka byla s příznivým ohlasem uvedena na MFF Cannes. Oba hlavní představitelé Isabelle Huppert a Benoît Magimel obdrželi Ceny pro nejlepší herce, zatímco režisér Michael Haneke získal za svůj film Velkou cenu poroty. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (344)
Asi najnudnejší erotický film vôbec. Nuda z pomýlenej psychicky zdeptanej ženy je násobená dlhými klavírnymi seansami a despotickou matkou. Pocit z filmu som mal ešte o niečo horší ako pri neviemkoľko odtieňoch šedej. –––– Teď to můžete zabalit. Tváří ke mně! ()
jeden z najgenialnejsich, najprepracovanejsich, skratka najlepsich filmov vsetkych cias. ()
Po první půlce filmu jsem musel Pianistku stopnout a rozmyslet si jestli na to koukat dále. Příběh mě nijak zvlášť nezaujal a vzrůstající nenávist vůči hlavní hrdince vzrostla do mezích koukatelnosti. FIlm jsem však na konec nevypnul a udělal jsem sakra dobře, protože druhá půle je zničující psycho drama jakých jsem moc neviděl a při jehož sledování mě mrazilo v zádech jak nikdy předtím. Konec je brutálně dokonalý a vyrovnal první pro mě hroznou půlku. Herečku Huppertovou jsem měl možnost vidět na živo na festivalu v KV a působí stejně nesympaticky jako její postavy jež hraje, možná proto v případě Kohutové se nikdo jiný na roli nemohl hodit lépe a role ji sedla jako pprdel na hrnec, jak se říká a předvedla mistrovský výkon. Surové psychologické drama, které nikoho nenechá chladným, ale je třeba překousat se přes první polovinu, která je dle mého názoru slabá a mohla více rozebral Eričinu povahu. ()
Miluj mě, prosím - to jsem dlouho neslyšela... Hezčí herečku neměli? - body míň už jen za ni a loudavý smrádek, který vanul z tohoto filmu. Pianistka prostě rozhodně nemá na Trierovu Nymfomanku, tohle vlastně ani o sexu nebylo. Zvrácené filmy mám pro svou povahu ráda, ale tohle byla prostě nuda a nuda, a to byť to mělo zajímavé scénky. Benoît Magimel byl ale opravdu věrohodný. ()
jojo, nekdo holt zije s temnejsi dusi, aneb film ktery rozhodne neni pro kazdeho. Isabelle Huppert - herecka prvni tridy, a Elfriede Jelinekova uz ma i Nobelovku, takze neco na tom asi bude, ne? ... ()
Perverzní, ostatně jako celá Jelineková. Ale přesto ta ženská umí jít ke kořenu věci... Filmová adaptace se myslím docela povedla, I. Huppert hraje dokonale, film nepostrádá dobře stavěné napětí a spád, moc hezká hudba. ()
rozpolcenost mého názoru na tenhle film je pár minut po shlédnutí totální...rub: herecky, hudebně a technicky dokonalý; líc: v Jihlavě se řiká: "odsaď pocaď, sem už ne"...takže já povídam - sem už ne ()
Pianistka je velmi zajímavě uchopeným psychologickým dramatem, které mě překvapilo svou přirozeností. Tu proklamovanou nechutnost a zvrácenost jsem tady opravdu nenašel. Ano, hlavní hrdinka má nějaké ty úchylky, ale v dnešní době se na to už díváme jinak... Ale film by byl poloviční bez brilantního výkonu Isabelle Huppert a perfektně zvládnuté režie. Přesto si myslím, že film mohl být o trošku kratší, ale možná by zase nevynikly ty působivé scény mlčení. ()
Čekala jsem něco, co mě bude šokovat, jak už je u Hanekeho zvykem, avšak nějak se mi z tama vytrácí cit i chlad. Možná to je po mé zkušenosti s jeho jinými filmy, ale nic tak drsného a zvráceného jako Bennyho video, už mě asi nečeká, ačkoliv jen trochu (po zkušenosti Funny Games a Bennyho video) jsem doufala, že se Haneke zase pokusí dostat do těch nejzazších koutků lidské mysli. K mému zklamání mě minula (narozdíl od jeho jiných počinů) i tahle stránka filmu. Herecké vákony byly velmi dobré, hlavně Isabelle Huppert. No, Hanekeho se ale určitě nevzdám, mám před sebou ještě několik snímků, které si určitě nenechám ujít. ()
Nechutné - chápu, že to je "psychologický" film a spousta rádoby intelektuálů mu za to dá 5 hvězd, ale tohle tedy NE! Viděno během školního promítání (naštěstí jsem si většinu času luštil křížovku, přesto tu scénu z koupelny asi nezapomenu). PS: Naprosto nechápu rozhodnutí těch trapičů puku ze Švédska, kteří dali NC Alfrede Jelinek. Ta bába by se měla jít léčit. Když má takovýhle představy, tak ať se jde léčit a nek*rví mi náladu a hezký den takhle odporným individuem. ()
Úžasne perverzný film. Psychologická analýza masochistickej nadržanej starej dievky. ()
Premýšľal som, kedy naposledy ma herci i samotný film tak strašne iritovali. Pravdu povedať, už ani neviem. Toto je psychologická hra na diváka, ktorá je veľmi ťažko stráviteľná a nie pre každého. Skorej by som povedal, že je to len povinné čítanie pre Hanekeovcov. ()
Schubert není můj šálek čaje a Haneke mě uchvátil až s exploitation, které obecně také není mým šálkem, ale Hanekův jsem si vychutnal. ()
S filmy jako Pianistka mám obecně problém. Jsou řemeslně velmi dobře natočeny, obsazeny i zahrány, ale s atmosférou, příběhem a režisérským pojetím nedokáži najít společnou řeč. Navíc s postavami příběhu jsme nedokázal navázat bližší vztah. Celý snímek jsem s odstupem sledoval jejich buď velmi upjaté, nebo naopak emocionálně přepálené chování. Hlavní postavy byly všechno, jen ne normální. Erice nešlo fandit (skvělý herecký výkon), její úchylná povaha mě vytáčela a to vůbec nemyslím její nenaplněné sexuální představy. Za neschopnost je s někým realizovat, případně usměrnit, jsem ji spíše litoval. Vytáčelo mě její brutálně chladné a povýšené chování ke studentům, kterým pro mě nepochopitelně škodila. Její vztah s matkou byl jako z učebnice pro psychology (psychiatry?). Závěr byl také neslaný nemastný, celý film nijak nevyzněl a pravděpodobně ve mně po pár dnech zůstane jen vzpomínka na vyšinutou hlavní postavu, která neví, co se sebou. Film se vlastně stal jen adaptovanou terapií knižní předlohy od Elfriedy Jelinek, která trpěla zřejmě podobnými problémy. Nevím, proč bych se ovšem já měl účastnit její terapie, která navíc nikam nevede. Teda jen k další psychické a fyzické destrukci. Dnes je to za slabší tři hvězdy a doufám, že další filmy od Michaela Hanekeho budou lepší. ()
Velice těžký film spostavený na naturalitě a hereckých schopnostech ústřední trojice herců. Bohužel, u pár scén se mě osobně dělalo šoufl a jedné jsem se smíchy neudržel a pro sebe jsem si řekl: TO JE PRASE, TA BABA Celkově mě vychází ***, celým filmem se vznášelo být co nejintoušským jak jen to jde. Filmu chybí jistý nadhled( což má Crash) a hlavně necítil jsem vášeň, jen chlad- což možná byl Hanekeho záměr. ()
Někomu to příjde nechutné a nebo těžko stravitelné,ale je to především co se týče hereckých výkonů pozoruhodný film.Možná bych to v DVD půjčovně raději zařadil mezi porno!Každopádně nejen Isabelle Huppert podává vynikající herecký výkon.A obdivuji hereččinu odvahu,že přijala takovou roli. ()
Rakouské psycho (s českým jménem a ve francouzštině). Když jsem kdysi poprvé coby nadržený gymplák pelášil do filmového klubu na Pianistku, bylo to samozřejmě hlavně proto, že jsem se těšil na tu trochu artové pornografie. Haneke mi nic neříkal, táhly drby a já byl nakonec, alespoň co do očekávání prasáren, trochu zklamán. O filmu jako takovém jsem nevěděl, co si přesně myslet; ale zaujat jsem byl. Tentokrát jsem se připravil a opět byl překvapen, proč film provázelo takové pobouření, když není zdaleka tak explicitní, jak by tomu odpovídalo. Vždyť se zase tolik nestalo; alespoň zdánlivě. V souvislosti s povykem jsem si vzpomněl na milované Americké psycho - knihu i filmovou adaptaci. Má s Pianistkou leccos společného - postavu, společensky respektovanou osobu, hluboce rozpolcenou a narušenou, která dokáže vztahy, do nichž vstupuje ať už jako profesorka, či coby milenka, definovat výhradně na bázi moci. Pianistka na rozdíl do Ellisovy klasiky nezůstává tajemná, podává vodítka deprivace např. v podobě matky, suverénně nejodpornější postavy v mistrovském podání Annie Girardot, a humorem taky nevládne; alespoň ne tolik. Isabelle Huppert je fantastická. Zdánlivě nehýbe brvami, v souvislostech se ale její drobné mimické projevy stávají značně významuplnými. Hraje svou postavu, jako její postava hraje Schuberta - „con intimissimo sentimento: se zvnitřelým citem”. Cestou k poznání Eriky Kohutové se můžeme kochat distingovaným filmovým umem, statickými záběry na všemožná svinstva, citáty z Adorna a ovšem, nádhernou hudbou, která lahodí a zároveň dráždí skutečností, že v ní je schopna nabýt mistrovství osoba formátu hlavní hrdinky. Film se s vynaložením jistého úsilí nemůže nevyplatit. Prasáci ať vsadí na psycho transatlantické. ()
Bohužel místy to má přehnanou snahu šokovat a sklouzává to k laciným interpretacím. Jinak ale výborné. Velmi silný zážitek ()
Za pět a nemá smysl to nějak moc komentovat, vynikající psychologické drama + výkony herců. Jenom by mě zajímalo, jestli si někdo všimnul při jedné z klíčových scén asi ve druhé třetině filmu, jak tam vykukuje chlupatý kryt mikrofonu zvukaře....to mě dostalo, nikdy jsem takovou amatéřinu ve filmu neviděl...na hodnocení to nic nemění. ()
Související novinky
Evropské kultovky jen na KVIFF.TV
KVIFF.TV, online streamovací platforma spřízněná s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary, spojuje síly s dalšími čtyřmi VOD platformami ze zemí střední a východní Evropy, aby divákům v České… (více)
Ostrej film. Okolo tohohle jsem taky plachtil roky a kupodivu je to teprve druhý Haneke (technicky vzato, třetí), když nepočítám, že jsem si roky zpátky pustil originál i remake Funny Games a furt jsem se tak nějak nemohl k něčemu dalšímu dokopat. (...) Erice je třicet, je brilantní profesorka klavíru, high-level, současně žije sama s matkou, která je jeblá a snaží se Eriku kontrolovat, šikanovat, mají spolu konflikty, ale i přesto tak nějak drží při sobě, ulehají do jedné postele. Erika je na povrchu precizní, ale chladná, pokud jde o její práci má vysoké standarty a hudbě hluboce rozumí. Nicméně, postupně začnete odkrývat její upozaděný, potlačovaný sexuální život, kdy chodí sledovat porno do automatu, čichat ke kapesníkům se zaschlým semenem, strká si žiletku do frndy, nebo očumuje lidí, co si to rozdávají v autě, přičemž jí to nedá a začne u toho chcát. Vše se ale změní s příchodem Waltera. Ten se do Eriky zabouchne a i když je zpočátku šarmantní, umí hrát, odtažitost Eriky pro něj není problém, nenechá se zviklat... v brilantní scéně na hajzlech, ve scéně honičky-kuřby-už-ne-kuřby-odejdi-znovu-honičky je Walter nadšený, že dostal alespoň to, zatímco Erika vnímá svoji nemožnost navázat intimní vztah jako projev "inteligence, která vítězí". Walter dostává dopis, kde mu Erika vyjeví "sebe, jaká je", co všechno chce, aby jí dělal a jak je jediný způsob, aby se sblížili, což je sado-maso, svazování, řiťoližba, mlácení a kdoví co vše ještě. Isabelle Huppert je v téhle roli úžasná a naprosto chápu, když Haneke řekl, že bez ní by ten film ani nenatočil. Ve scéně, kdy se ptá Waltera, jestli se mu hnusí hraje tu zlomenost kompletně jen očima, pak se mu kompletně odevzdá, jak napřed nechce dělat a nechat si nic líbit, teď udělá všechno, zatímco Walter, z pozice relativně normálně nadrženýho borce... přechází ze zamilovanosti do znechucení a hněvu. Eričino pojetí intimity se neslučuje s Walterovým pojetím, často jejich scény končí "stupňovaným neuspokojením". Erika se poté snaží vyznat láskou i své máti, po které taky vyjede. Vlastně mi bylo Eriky dost kurva líto, vidět někoho v takové desychronizaci s tím, jak být intimní, jak se chovat. Začne se podřizovat Walterovi, chce lásku tím zoufalým způsobem, protože neví, co to je a nechápe sama, jak funguje. Walter se tomu zase v momentech poddá, aby ho pak ale zradila a frustrovala Eričina neschopnost "jet s ním" v daných momentech a tak se na ní začne mstít, což eskaluje v dost nechutném závěru. Ty sexuální scény jsou napřed zoufalé, nakonec končí až "Please stop" rape. Walter jako totální dobytek, co ještě v závěru na koncertu střihne poslední falešný úsměv (jakožto oblíbený typ u žen), ale jeho mužská frustrace ho přiměje jednat jako dobytka. Mě při milování stačí jediný pohled partnerky, abych věděl, že je něco špatně... tím se nechci chlubit, že jsem nejpozornější milenec, tím chci jen říct, že vnímám, že je tu se mnou nějaká druhá osoba. Jít přes tu hranici, že si to Walter stejně dodělá a pak mluví o lásce, zatímco žena, paralyzovaná šokem a strachem leží od krve na zemi a on si odejde. Závěr je celkem random, ale silný. Ne film, co bych někdy potřeboval asi vidět znova, ale přesto silný a jak jsem řekl, ostrý, jako ta žiletka. () (méně) (více)