Jen 17

Neškodné pošteklenie diváka preňho večne vďačnou témou. Ozon ženám rozumie. A má ich radšej než Trier. Tu sfilmoval pocitovku o sedemnástke, opojenej prvými dotykmi s dospeláckymi záležitosťami. O sedemnástke, ktorá bola zvedavá, akí budú muži, ktorí si ju objednajú kvôli jej telu, aké to s nimi bude v prítmí hotelových izieb či za vône kožených autosedačiek. Slovami Charlotte Rampling, skúsila by to každá, keby mala odvahu. Nie nedostatok sebaúcty, ale odvahu... Jedinou emocionálnou scénou filmu je hádka s plačúcou matkou: "Zlomila si mi srdce!" (09.12.2013)

Nic extra se tam neděje a většinu filmu sledujeme obcování hlavní hrdinky s různými muži. Hlavní hrdinka je moc hezká a dosti zadumaná, takže Marine Vacth moc grimas nepředvede. Nejvíc mne asi bavila část po zjištění rodiny, že je dcera prostitutka a to její následné provokování. Ještě mi utkvěl dosti neuvěřitelnej mladší brácha, kterej si s ní vždy citlivě popovídal a pomáhal jí i s líčením. Takovýho kluka bych teda chtěl vidět. (28.06.2014)

Záměr se kterým se buďto ztotožníte a… A nebo ne. Hlavní hrdinka/běhna, která vypadá jak o několik desítek let mladší klon Julie Roberts, totiž zůstává po celou dobu co se motivací týče neprostupná jak prešovský beton a tak je spíše na divákovi, co si do ní promítne. Je zrcadlem, které by mělo více vypovídat o vás než o ní. Tedy čistě teoreticky pokud Ozonovi na jeho hru přistoupíte. Já ji sice s Ozonem (roze)hrál, ale nedohrál, jelikož je to na něj ve výsledku málo rafinované a více chtěně prvoplánové než přirozeně působící. (20.01.2014)

Film rozhodně nechce šokovat nějakejma otevřenejma sexuálníma scénama nebo svým tématem, jak by se mohlo z obsahu filmu zdát. Je to poměrně intimní pohled do duše sedmnáctiletý holky, která se vyrovnává se svou sexualitou a ženskostí. Příběh nedává divákovi svůj názor na hlavní hrdinku veškerá stanoviska nechává na čistě na něm. On prostě jen tiše vypráví a pomalu plyne, přesně tak, jak to mám u francouzských filmů nejradši. (14.12.2013)

"And then I imagine going into the village, and up into the inn and taking into my bed any men that come there-crude men, big men, old men, boys. Just lying there and taking them one after another, and feeling some magnificent triumph in it, some absolute release without a thought of what happens to your father or your brothers, whether they are alive or dead. In that moment I am purely myself. I belong to no one." Gabrielle de Lioncourt. M83, strach zo slobody, neznesiteľná ľahkosť bytia teenagerskej krásy a film ktorý hovorí o ženskej sexualite viac než stohy spisov Dr. Uzla. 9/10 P.S. Fascinuje ma ako si tu málokto uvedomuje, že toto vôbec nie je film o prostitúcii a nedostatku peňazí... (01.07.2014)