Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Cimr
    ****

    Schválně jsem si v kině dal za sebou dva provokativní snímky poslední doby, Vlhká místa a Jen 17. A mohu říct, že o co víc mě Vlhká místa zklamala, o to víc mě tento snímek potěšil. Provokace a kontroverze tu naštěstí nestojí v centru, jsou jen doplňkem skvěle vystavěného psychologického příběhu. Zatímco Helen z Míst je podivnou postavou, která vás už po deseti minutách začne šíleně iritovat, Isabelle (jistě i díky neuvěřitelně kouzelné Marine Vacth) je podivnou postavou, která vás zajímá a příjemně provokuje celých 95 minut. V jejím úsměvu je až cosi z Mony Lisy. Proč dělá, to co dělá? Proč jí nikdo nemůže pomoct? Co se to v ní odehrává? A je vlastně až tak velký problém, když mladá dívka dělá společnici starším pánům? Proč nám to připadá tak hrozně nemorální? Ozon natočil příběh v nejlepší tradici evropských uměleckých filmů -tichý, pomalý, ale báječně provokativní. Jeho pohled na ženy zbožňuju už od Osmi žen a stejně jako tam, i zde se vyplatí počkat na nenápadnou, ale o to krásnější pointu.(5.12.2013)

  • Lucjen
    ***

    Civilné, ticho plynúce, Ozon mi nenúti žiaden názor. Sprostredkuje príbeh, na ktorý si utvoríte názor sami. Nezameniteľne jemná atmosféra, na ktorej majú veľký podiel nádherné francúzske piesne a očarujúca Marine Vacth, ktorej vďaka úžasnému nevinnému pohľadom stačili aj tie priemerné herecké schopnosti. Chcela som ísť s hodnotením vyššie, no po 95 minútach som nedostala to, čo som očakávala najviac - drámu, emócie, nejaké silné vyústenie. Ako všetko nenápadne začalo, tak nenápadne aj skončilo.(20.3.2016)

  • Thomick
    ***

    Já ti nevim, Isabelle. Jako jo, přijít o panenství na pláži s Němčourem, to je bezesporu základ pro trauma s velkym T. Ovšem jinak si na mě bohužel udělala dojem pěkně náladový pipinky, která beztak ani netuší, na co si tak horlivě spořila. A Ozone, ta koncovka působí - při vší úctě - stylem "nic, tady končim, už jsem se s tim babral dost". Nedotažený, v mnoha ohledech; neatmosférický, po celou dobu. A to přitom Rombi dělal, co mohl ... (a i Françoise Hardy se svýma chronicky depresivníma písničkama strká ňákou Lanu del Rey do kapsy a ještě dál) [16. Festival francouzského filmu](27.11.2013)

  • POMO
    ***

    Neškodné pošteklenie diváka preňho večne vďačnou témou. Ozon ženám rozumie. A má ich radšej než Trier. Tu sfilmoval pocitovku o sedemnástke, opojenej prvými dotykmi s dospeláckymi záležitosťami. O sedemnástke, ktorá bola zvedavá, akí budú muži, ktorí si ju objednajú kvôli jej telu, aké to s nimi bude v prítmí hotelových izieb či za vône kožených autosedačiek. Slovami Charlotte Rampling, skúsila by to každá, keby mala odvahu. Nie nedostatok sebaúcty, ale odvahu... Jedinou emocionálnou scénou filmu je hádka s plačúcou matkou: "Zlomila si mi srdce!"(9.12.2013)

  • Flakotaso
    **

    Případ filmu, který se snaží být tak uhlazený, elegantní, nevulgární a rádoby provokativně nejednoznačný/liberální ve svém vyznění, až je bezzubý a plochý jako prkno. Mám ostatně pocit, že naroubovaná epizodka s Charlotte Rampling představuje Ozonovo alter ego, které jejími ústy říká, že nemělo dost odvahy a přesto ten film chtělo natočit, jelikož i poměrně cudně pojatý snímek o sexu neplnoleté dívky s těžce plnoletými muži pořád dokáže poškádlit buržoazní morálku. A být v každé recenzi porovnáván s Buňuelem pověsti režiséra také neuškodí, že ano. (a Marine Vacth je francouzský klon Rooney Mara - tzv. "robotická herečka")(9.9.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace