Querelle
Querelle
Režie:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Xaver SchwarzenbergerHudba:
Peer RabenHrají:
Brad Davis, Franco Nero, Jeanne Moreau, Laurent Malet, Günther Kaufmann, Natja Brunckhorst, Robert van Ackeren, Wolf Gremm, Karl-Heinz von Hassel (více)Obsahy(1)
Francúzsky námorník Querelle prichádza do Brestu a začne často navštevovať verejný dom s pochybnou povesťou. Zistí, že jeho brat Robert je milenec majiteľky, Lysiane. Querelle dostane ponuku hrať kocky s Nonom, Lysianím manželom: ak vyhrá, môže sa milovať s Lysiane, ak perhrá, bude sa musieť milovať s Nonom. Querelle zámerne prehráva... (Zion)
(více)Recenze (27)
║Rozpočet DEM 4,4milióna║Tržby Celosvetovo $900,000║ ()
Atmosférou a zpracováním jeden z nejvýraznějších snímků, co jsem kdy viděl. ()
První půlhodinu jsem byl nadšený. Připomínalo mi to Maddina s jeho přestylizovaným pseudobrakem, na kterém dost ujíždím. Jenže Fassbinder tu postrádá jakýkoliv cit pro tempo a gradací a ke konci už jsem umíral nesnesitelnou monotónností a nudou, což by u homoeroticky provokující cinefilní exhibice nemělo být možné. ()
Ako sa mi v literatúre nepozdávala Genetova fascinácia zlom, vyžívanie sa v ubližovaní a taký ten pohŕdavo rozmrdaný výraz povzneseného zlodeja a vraha, rovnako ma odpudzuje adorovanie týchto obrazov vo filme ako vystrihnutého z niektorého z mníchovských Schwulen barov. Hoci by aj malo ísť len o fantázie citmi nabudeného dôstojníka k námorníkovi a nie o skutočný príbeh, ako sa niekedy románová predloha interpretuje. Divadelná štylizácia je fajn, oranžové podsvietenie a tieňovanie postáv tiež. Podobne nápisy, ktoré lodný poručík (Franco Nero) vyrýva po verejných záchodkoch a obdobné zároveň vzrušujúco obdivuje, patria k jedným z mála zaujímavých miest tohto diela v znamení nazberaného pľuvanca, nasmerovaného medzi ritné pologule spolusúložníka. Chápem fascináciu dielom Jeana Geneta, no nezdieľam ju, je mi vzdialená. Ani nie tak samotnou homosexualitou, ale obdivom k násilným riešeniam a erotikou skazenosti. Na spôsob takéhoto uvažovania: "Keď zlo nemôžeme zmenšiť, buďme v ňom majstri.". (Zatiaľ) najhorší Fassbinder. ()
Rainer Werner Fassbinder tímhle pro mě definitivně potvrdil svou pověst režisérského velikána. Natočit téměř dvouhodinový film, který v jádru skoro není o ničem jiném než o homosexuálních zážitcích pár námořníků a jejich lokálních společníků, přitom se až na pár krátkých okamžiků vyhnout větším explicitnostem i primárního důrazu na šokování diváka, naopak si vyhrát se stylizací kombinující divadelní pojetí s vytříbeným vizuálem plným neotřelých barevních filtrů, strhnout v doprovodu hudby a výtvarna silně melancholickou atmosférou... to chce značnou dávku uměleckého talentu i zaangažování do námětu, jaké Fassbinderovi rozhodně nechybělo. A jak si mě získala atmosféra stylizovaného prostředí a celého filmu, byl to neskutečný zážitek sledovat i přes téma, které by mi jinde mohlo připadat protivně nezajímavé. Je to pozoruhodně složená hříčka i s přirozeně vloženou krimi zápletkou a potěšila mě u pana režiséra nezvyklá přítomnost hereckých hvězd ze zahraničí: Jeanne Moreau v jediné ženské postavě filmu vnáší jedinečný šarm tajemné dámy jako ze staromódního romantického dramatu, včetně jejího hravě smutného šansonu, a Franco Nero na mě snad nikdy nepůsobil tak charismaticky a stylově jako zde. Mám pocit, jakoby si Fassbinder ke konci života a tvorby plnil dlouhodobé sny, točit melodramatické retro filmy jako ze starých časů před válkou, zároveň však s novátorským vizuálním stylem a rozehráním dříve tabuizovaných témat... a u Querelle jsem měl zároveň pocit, že dotáhl tento cíl k pomyslné dokonalosti, rozhodně si mě získal mnohem víc než Lola a Touha Veroniky Vossové. [90%] ()
(Zatím) nejlepší Fassbinder. ()
Jen abych zabránil šíření dezinformace: Jde o předlohu Jeana Geneta (1910-1986), francouzského spisovatele skandalisty, zloděje a homosexuála, Querelle z Brestu, mj přeloženou do češtiny. ()
S hodne privrenyma ocima... ()
Poslední Fassbinder mi bral radost z Geneta. Omylné je zde především obsazení: jak policisty Maria, který je v knize popsán jako Querellův dobyvatel, ba vzor - a zde je to jakýsi vyžilý buzík (...možná ten kožeňácký fetiš? nevím), tak žel i samotného Querella: Brad Davis, je vyžilý buzík - jeho hivem sešlý obličej má blíž k opici, než k živočišné bujnosti Querella. Zrovna tak Lysiane je v knize přibližně o deset míň, než Moreau ve filmu. A Kaufmann je na roli Nonna taky už příliš starý a tlustý... A do toho to pomalé tempo. A: polovice půvabu románu byla v sexuální otevřenosti (do češtiny je ostatně přeložena jen cenzurovaná verze!). Fassbinder na to ukázat ocasy nějak už neměl koule. Maximálně makety - bogajego... Přicházela další generace, byl čas odejít... ()
Fasbbinder je neuvěřitelně sugestivní režisér a chtělo by se říci i šikovný manipulátor. Jeho poslední snímek je už od samotné předlohy zvrácený až deviantní (a tím pochopitelně v dnešní době nemyslím homosexuální orientaci díla), přesto však působí téměř hřejivým až smyslným dojmem. Může za to režisérova práce se světlem a filtry, kdy převažující barvou snímku se stává žluto-oranžová - jistě ne náhodou barva druhé čakry - barva emocí, sexuální energie a tvořivých sil. Může za to divadelní stylizace se skvělou, účelnou a působivou scénou Rolfa Zehetbauera, může za to skvěle vystavěná a dost často i pozastavená mizanscéna a hypnoticky se opakující motivy jakéhosi mužského chorálu. Nikdy by mě ani nenapadlo, že budu vůbec schopen společně s Genetem a Fassbinderem uvažovat o tom, že násilné ukončení nějakého lidského života a chvíle milostného vytržení by mohly být srovnatelné pocity. Tyhle věci jsou přeci v běžném životě na opačných pólech jedné osy. Ale Fassbinder, jeho vizuálně promyšlené zpracování a Genetův intelektuálně provokativní text, vás vmanévrují do pozice, kdy o tom nejen přemýšlíte, ale ono vám to snad ani nevadí. Tak tohle se mi snad ještě u žádného filmu nestalo. Když k tomu připočtu vynikající výkony většiny herců a především pak Brada Davise, kterého si považuji už za Midnight express, vychází mi z toho jeden z nepůsobivějších filmů, co jsem za poslední dobu viděl. Co na tom, že náš hlavní hrdina je vlastně antihrdinou, a že pro většinového diváka je tenhle film příliš náročný a nonkonformní, než aby se jím vůbec zabýval. Vzdávám hold panu Fassbinderovi a je mi moc líto, že jeho Opus Magnum je zároveň jeho labutí písní. ()
Fascinujúca a neotrelá polodivadelná štylizácia s neustále žltým gradom. Mystická hudba trochu pripomína Herzogových Popol Vuh. Takisto homosexuálna erotika (v artovej estetike) nie je práve téma do ktorej by som mal nejako častejšie náhľad, aj v tomto smere išlo o netradičný zážitok - skutočne takmer ani jedna mužská postava v tomto meste nebola heterosexuálna. :) ALE - Ten príbeh je však natoľko nezáživný, nudný, pateticky napísaný a mizerne zrežírovaný (herci hrajú skutočne toporne, najmä Brad Davis), že som mal problém dopozerať. Možno keby som čítal predlohu, vnímal by som to inak. ()
Vítejte v zakázaném světě, ve světě sexu a násilí. Žádný psychoanalitik ani genetik vám o něm nemůže povědět více než Jean Genet, a on ani sám o sobě ne, musí mít k tomu prostředníka - a tím nemůže být nikdo jiný než Rainer Fassbinder. Jen ten dokáže z divadla, z jakýchsi fošen, které prý znamenají svět, vydupat něco tak truchlivě intenzivního... Český filosof Jan Stern to ve své knize „Média, psychoanalýza a jiní perverze“ glosuje následovně: Sex a násilí – jen tyto dvě věci na světě vzrušují. Každé jiné vzrušení než ze sexu a násilí je jen vzrušením z masky, za níž se sexus a násilí skryly". Dalším zajímavým odkazem by mohla být známá píseň Johna Lennona "Sexy Sadie", kde oba problémy jso uvedeny hned v jejím názvu. A ještě k názvu: Querelle je francouzské slovo (angl. quarrel) jehož hlavním významem je rozpor, hádka, nesoulad. Do jaké míry chápal Fassbinder toto slovo v kontextu angl. slova queer (buzerant) asi už nelze doložit. Mně zvukomalebně evokuje jméno Karel ve vokativu. ()
Fassbinderova adaptace Genetova románu je pojata jako těžký art, divadelní hra v barevných kulisách s (zřejmě úmyslně) monotónně odříkanými dialogy a správně mačo představiteli - ostatně gay provokatér režíruje dílo gaye provokatéra. Ze začátku je zábava to sledovat, protože meta humor brakové stylizace a umíněnost postav tvrdit, že v žádném případě nejsou gay a různě to obhajovat nebo filozofovat o tom, ve kterém momentě jste opravdový gay, případně házením homofobních urážek jako důkazem vaší mužnosti a heterosexuality může připomínat některé pokrytecké osoby, se kterými jste se v politice, soukromém životě nebo třeba v komentářích na ČSFD setkali ;). Říkat, že byl film ve své době zřejmě odvážný, je vzhledem k datu vydání novely trapné, nicméně provokuje i dnešní diváky. Tempo je i přes hrátky s identitou ale pomalé, negraduje, film působí ke konci nedopilovaně a závěr je velmi umělecký, škoda nevyužité příležitosti. ()
Plane. Teda aby som uviedol veci na pravu mieru : filmovu teoriu som nestudoval a permanentne si delam prdel z vystudovanych filmovych teoretikov -elitarov, odmietam si masirovat prostatu pri vzajomnych dialogoch Madsbendera s ostatnymi uzivatelmi na filmovej teorii. Jo a panske konecniky nepovazujem za pritazlive. PS zbuznelu homoromantiku neuznavam ani sucasnu homopropagandu.1 % ()
Film Querelle je ejakulátem křiklavě výstředního obřadu nutkavého pokušení exhibicionisty. Querelle je úspěšným nálezem ženské stránky nevědomí mužského šovinismu. Querelle je vzdorovitě zvědavé seznamování se mladého muže s realitou života, časem se vymkne přímé i nepřímé kontrole, podléhá se pocitům extrémních poloh i podob fyzických prožitků, a ve stavu opojení již nelze uhasit probuzené chtíče. Querelle je odpovědí světu na hluboké jizvy vnitřních světů, bolest i utrpení jsou rozkoší, neboť právě v těchto okamžicích je něha života nejintenzivnější. Querelle je produktem zvráceného okolního světa, nikoliv zkaženého nitra jedince. Výchozím bodem pastelového ohňostroje výstřednosti je Jean Genet a jeho literární dílo, Rainer Werner Fassbinder si prostředí i způsoby upravil pro své vlastní potřeby a stvořil stylizovaný vnitřní svět, který je přímým odrazem světa vnějšího. Ano, lze souhlasit s tezí, že námořní služba je vhodným místem k objevení své latentní homosexuality. Hlavní pozorností zájmu je Querelle (zajímavý Brad Davis), mladý námořník, jehož ladně pevná konstrukce si každého podmaní. Rozpolcenost bratrského vztahu s láskou a s ní věčně spjatou rivalitou ho vybuzuje k rozporuplným stavům, zvědavost mládí je nebezpečná ve chvílích útěku i před sebou samým. Svět se stává výzvou k pokoření. Hlavním bodem obřadu je Robert (příjemný Hanno Pöschl, těž v roli osudově chybujícího dělníka Gila), Querellův starší bratr, jeho vzor i měřítko úspěchu. Narcistní sebevědomí drží pevně svou vydobytou pozici. Hlavní ženskou postavou ve výstředním představení je Lysiane (poslušná Jeanne Moreau), majitelka brestského nevěstince a náruživá Robertova milenka. Ženské sebevědomí dostává zabrat. Výraznou postavou je zde Seblon (příjemný Franco Nero), námořní poručík a Querellův přímý nadřízený na lodi. Nutkavá masochistická potřeba lásky trpělivě čeká na svou vhodnou příležitost. K výraznějším postavám patří Nono (zajímavý Günther Kaufmann), Lysianin manžel, udržující si nade vším během svůj dohled. Pravidla hry jsou tu určena potřebou nadvlády. A patří k nim také Mario (strohý Burkhard Driest), policista a ochranná ruka nad Nonoho zájmy. Z dalších rolí: do Gila submisivně zamilovaný mladík Roger Bataille (Laurent Malet), Querellův jediný komplic při pašování Vic Rivette (Dieter Schidor), či ztrestaný drze se vysmívající opovážlivec Theo (Neil Bell). Querelle je osobitým vyjádřením pocitů a zkušeností zjizveného vnitřního světa. Extrémní zneužití extravagance ve výrazu je jen posedlostí po provokování společnosti. Originální to přehlídka! ()
Raspberry Award (Maliny) : 1984 : NOMINÁCIE (3) : Najhoršia pieseň - "Young and Joyful Bandit", Najhoršia pieseň - "Each Man Kills The Thing He Loves", Najhoršia hudba - Peer Raben. ()
V křiklavých divadelních kulisách se obskurně oděné postavy teatrálně dohadují kdo a proč koho přefikne. Sem tam nám předhodí unylou akci a opět pokračují v nicneříkající konverzaci. Skandální? Asi to nechápu, za mě nuda. ()
Divadelně stylizovaný film, podle "skandální" předlohy J.Jeaneta. ()
Tak zvláštní stylizovaný vypravěčsko-divadelní styl, a přitom postavy nejsou žádní svatoušci. Sex a násilí vedle sebe, pohlaví je potlačeno na lidskou bytost. Všechno velmi odlišné, hluboké, originální, proto mé vysoké hodnocení … a „dusno“ tam opravdu je … 8888 ()
Důkaz toho, že umění skutečně může bolet... Vysoce umělecký snímek, který nedosahuje kvalit předlohy a je pouze pro skutečně náročné diváky. 3 hvězdičky jsou kompromisem mezi naprostou nekoukatelností a nespornou uměleckou kvalitou. ()