Tarantule

Jedno ze stěžejních nukleárních monster sci-fi padesátých let (po THEM!) disponuje vším, co má správná sranda v tomhle žánru mít. Kombinuje nepovedený experiment v obavě z budoucnosti, obřího pavouka, znetvořené vědce, prostředí pouštní Kalifornie, pěkný bílý ’55 Ford Fairlane, laškování se sexy bioložkou. Kdo si počká, ten se akce dočká a co se trikového provedení týče, tvůrce zvolil “zvětšení” skutečné tarantule, což je možná trochu škoda oproti nějaké stylové dobové masce. Dnes nepobaví až jako takový FORBIDDEN PLANET, přesto malá radost pro všechny se slabostí. Douglas: děkuji za postřeh. (09.02.2018)

Jeden z mnoha počinů padesátých let reflektující obavy ze zneužití atomové energie samotnými vědci si tentokrát klade závažné otázky o budoucnosti stravování kumulujícího se lidstva spolu s častým zobrazováním mužů vědy jako samozvaných experimentátorů toužících po božské moci. Prví půlka trpí zákonitostmi malého rozpočtu, tzn. extrémním množstvím konverzačních scén pod tvrdým svícením v nepříliš vybavených interiérech, velkým prostorem pro okrajové postavy či postupným sbližování ústřední dvojice. Druhá půle naštěstí vytrhává z letargie častým zobrazováním trikově velmi dobře zasazeného monstra a drtivým posunem k akčnímu spektáklu, který je korunován archivními záběry, apelem o kompaktnosti armády a její schopnosti zakročit a poněkud unylou honičkou. (12.01.2006)

Všetko, čo vzniklo po Them! (1954) už neoplýva dákou extra originalitou. Triky, práca s kamerou a dejová priamočiarosť - solídne, horšie je to s nevýraznými hercami a priemerným scenárom. A ani režijne sa nikam neposunieme. Ide vlastne o klasické 50-desiatkové hororové sci-fíčko, ktoré nadväzuje na 30. roky, akurát že miesto ikonických monštier tu máme obrí hmyz - konkrétne ten najodpornejší t.j. tarantula. Na jedno použite bohate postačí. (28.05.2014)

Další vynikající monster horor Jacka Arnolda. Sice se v první tři čtvrtě hodině jenom vyšetřuje, ale odsýpá to a nestíhá nudit, i když se tarantule občas jen tak objeví na obzoru. Pak to ale děj vezme ze svahu šusem, nezničitelnej obří pavouk, kterýho nezastaví ani nálože dynamitu, pochoduje krajinou a likviduje každého, kdo se mu postaví do cesty (škoda jen, že jich je tak málo). Všechny postavy jsou jen tak načrtnuty, ale nechybí ze stálého ansámblu monster movies nikdo a všichni jsou docela sympatičtí. A do toho nádherná pouštní krajina. Sakriš, až se jednou dostanu do Ameriky, možná udělám výjimku a kromě velkých měst na východním pobřeží se podívám i do arizonské a novomexické pouště. Obří pavouk se v ní nádherně vyjímá, i když jeho výška záběr od záběru kolísá (jednou je tak velkej, že jedním článkem nohy strhá telefonní sloupy, vzápětí jenom dvakrát vyšší než člověk). Takže i navzdory tomu, že děj je lehce plošší a závěr to vezme zkratkou, jde o výbornou podívanou. (25.03.2014)

Excelentní "monster movie" z časů, které dávno zapadly prachem a jež byly s nadcházející dobou postupně z cesty nemilosrdně "vykopány" nastupujícími technickými vymoženostmi. Jenže právě tato černobílá, klasická, trikově se ještě vyvíjející, a mnohdy nedokonalá díla dokáží ve spoustě překonat celé zástupy současných megalomanských hollywoodských projektů. Disponují totiž tím, co spoustě digitálně a trikově perfektně a dokonale "vypilovaných" děl chybí. Atmosféra, nostalgie, vizuální nestabilita, galantní a rozvážní mužové a půvabné ženy, které v těchto filmech ještě nebyly nuceny se svlékat. K tomu připojím vydařený scénář a sympaticky elegantní, "dobové" dialogy mezi Johnem Agarem a Marou Corday. Jak potěší filmová mluva, která neobsahuje vulgární výrazy, nadávky či dokonce klišé. A jak potěší, když na scéně neběhají polosvlečení nagelovaní hezounci a když se v každém záběru neobjevují skoro vyslečené, vyumělkované nádhery. Tenkrát se točily pouze horory. Teď jsou to často brutální horory s cílovou skupinou mladistvých a pubertálních, kteří dokáží jejich "kvality" patřičně ocenit a kteří nejspíš netuší vůbec nic o starých, klasických hororech. A i kdyby, to jediné, co by jim nejspíš dokázali věnovat, by byl patřičně hekavý výsměch, nezájem či snad dokonce hluboká arogance. Je fajn, se prostřednictvím těchto filmů vrátit do starých časů a na chvíli se tak odpoutat od neustále se zrychlující filmové konzumní mašinérie. (06.08.2011)