Tarantule

Jednou z nejsilnějších stránek mojí osobnosti je moje velice silná arachnofobie. Tentokrát mi ale paradoxně přišla vhod, protože Tarantula na mě díky ní (a díky umu fillmařů) zapůsobila, jak měla. Ohavný gigantický pavouk si to štráduje pouští, požírá koně i farmáře, výbušninám se (jistým nepopsatelným pavoučím způsobem) směje... Jenže když si umíní došlápnout na město plné těch divných dvounohých bytostí, nepočítá s tím, že ho v jedné ze stíhaček přiletí zlikvidovat sám Clint Eastwood. Jak příznačné. Čtyři čisté hvězdy. (06.07.2012)

Tarantula je taková matka všech pavoučích hororů, protože co se týče kvality a stáří, lepší kousek byste prostě nenašli. Ke všemu společně s příbuznými Them! patří k tomu nejlepšímu, co se v 50. letech na poli monster-béček vůbec urodilo. Tvůrci efektů pracovali buďto s miniaturními modely krajiny, nebo používali efekt prolínaných záběrů. Zdejší přerostlá krasavice JE tudíž opravdová, žádná guma ani drátky. Ještě by se slušilo dodat, že snímek má jeden z nejslavnějších plakátů a Clinta Eastwooda v malé roličce statečného pilota stíhačky. Klasik se hold nezapře.. (16.02.2012)

Po letech zhlédnutá Tarantula... Kdysi jsem to sledoval jako prcek na rakouské ORF1, aniž bych rozuměl jedinému slovu, dnes zjišťuju, že to bylo jedno. :) Dějově víceméně prostý snímek, který musíte sledovat se slušnou dávkou logické a faktické tolerance:) Obří tarantule, která při požírání oběti vydává zvuk podobný slonímu troubení:))) Ovšem, a to je nutno pochválit, na slušné úrovni je triková stránka a nakonec, i přes jednoduchý děj, to celé prostě drží pohromadě. Docela bych ocenil remake. (01.11.2011)

Jack Arnold umí. Jeho filmy (např. NETVOR Z ČERNÉ LAGUNY, REVENGE OF THE CREATURE , INCREDIBLE SHRINKING MAN) jsou poctivá filmařina se zdařilou trikovou stránkou. To platí i v případě Tarantuly. Herecké výkony jsou solidní, žádný přehrávání, napětí tu funguje a arachnobik, jako jsem já, některé scény přejde pouze s mrazením v zádech. Výsledný dojem z filmu totiž umocňuje fakt, že přerostlou, několik desítek metrů velikou tarantuli tu nepředstavuje nějaký animatrický model (díkybohu), ale Arnold sází na záběry skutečného pavouka, pohybujícího se buď na věrohodném modelu arizonské krajiny, nebo (a to mnohem častěji), využívá jednoduchého a velmi účinného prolínání záběrů. Pouze v momentech, kdy se tarantule sklání ke své obětí, používá modelu při detailních záběrech na pavoukovi oči a chelicery. Navíc, jak už to Arnold dokázal v několika svých filmech, umí pracovat s napětím, scéna kdy mladá vědkyně se ukládá spát a do okna jí nahlíží veliké tarantulí oči, se prostě musí prožít :o) Dějově jak jinak prostinké (eh, dá se v žánru monster-movies čekat něco jiného? :o). , ale když pominu malé nelogičnosti, jako třeba fakt, že za několik dní si monstrum veliké několik desítek metrů nikdo nevšimne, i když se během dne vesele prohání po arizonských pláních, nemám větších výhrad a v rámci žánru monster-movies jde o nadprůměr. Jo a plakát, na kterém je zobrazena Tarantule držící v chelicerách sličnou děvu, lže :o) Nic tak pro tenhle žánr typického, jako unášení hlavních ženských postav a jejich následné zachraňování, se tu bohužel nekoná. Škoda, já se tak těšil :o)) (06.10.2004)

Sympatický príspevok k studenovojnovým paranoidným scifíčkam 50. rokov. Opäť tu máme vedca, ktorému sa pokus vymkne kontrole, ženskú vedkyňu, mladého vedca, ktorý sa zrejme v budúcnosti s ňou dá dokopy, šerifa a zopár nevinných obetí, pre istotu anonymných vidlákov. Lenže aj na 50. roky je v niektorých aspektov film až príliš naivný. Ťažko veriť, že si také monštrum vlastne nikto nevšimol a len tak voľne sa nejakú dobu potuluje po okolí. Akoby toto púštne mestečko bolo odrezané od sveta tak, že ani lietadlo nad ním nepreletí. Útoky tarantuly a vtipne pasívne chovanie obetí je už dnes bohužiaľ nechcená, čisto parodická záležitosť. (19.01.2017)