Tarantule

"Science is science but a girl must have her hair done." Ak to takto pôjde ďalej, v roku 2000 nás bude na Zemi skoro 4 miliardy! Ľudstvo bude trpieť hladom! - - - Zvláštne, ako môže byť jeden film zároveň nadčasový (v téme) aj zastaralý (v štylistike). A v podstate je to iba reklama (či propagačné video) na napalm. Ale efekty a masky na vtedajšiu dobu myslím celkom gigantické. (13.12.2013)

Excelentní "monster movie" z časů, které dávno zapadly prachem a jež byly s nadcházející dobou postupně z cesty nemilosrdně "vykopány" nastupujícími technickými vymoženostmi. Jenže právě tato černobílá, klasická, trikově se ještě vyvíjející, a mnohdy nedokonalá díla dokáží ve spoustě překonat celé zástupy současných megalomanských hollywoodských projektů. Disponují totiž tím, co spoustě digitálně a trikově perfektně a dokonale "vypilovaných" děl chybí. Atmosféra, nostalgie, vizuální nestabilita, galantní a rozvážní mužové a půvabné ženy, které v těchto filmech ještě nebyly nuceny se svlékat. K tomu připojím vydařený scénář a sympaticky elegantní, "dobové" dialogy mezi Johnem Agarem a Marou Corday. Jak potěší filmová mluva, která neobsahuje vulgární výrazy, nadávky či dokonce klišé. A jak potěší, když na scéně neběhají polosvlečení nagelovaní hezounci a když se v každém záběru neobjevují skoro vyslečené, vyumělkované nádhery. Tenkrát se točily pouze horory. Teď jsou to často brutální horory s cílovou skupinou mladistvých a pubertálních, kteří dokáží jejich "kvality" patřičně ocenit a kteří nejspíš netuší vůbec nic o starých, klasických hororech. A i kdyby, to jediné, co by jim nejspíš dokázali věnovat, by byl patřičně hekavý výsměch, nezájem či snad dokonce hluboká arogance. Je fajn, se prostřednictvím těchto filmů vrátit do starých časů a na chvíli se tak odpoutat od neustále se zrychlující filmové konzumní mašinérie. (06.08.2011)

Po letech zhlédnutá Tarantula... Kdysi jsem to sledoval jako prcek na rakouské ORF1, aniž bych rozuměl jedinému slovu, dnes zjišťuju, že to bylo jedno. :) Dějově víceméně prostý snímek, který musíte sledovat se slušnou dávkou logické a faktické tolerance:) Obří tarantule, která při požírání oběti vydává zvuk podobný slonímu troubení:))) Ovšem, a to je nutno pochválit, na slušné úrovni je triková stránka a nakonec, i přes jednoduchý děj, to celé prostě drží pohromadě. Docela bych ocenil remake. (01.11.2011)

[FOD 2024] Takhle to dopadá, když dáte ženám volební právo. Začnou studovat a chtějí být asistentkami vědců a snad i vědkyněmi! Chlapi šovinisticky slintaj nad ženskými nožkami (I got stuck leaving the plane!), hodně se tu kouří cigára... Prostě padesátky. A pak tu máme šíleného vědce, který se snaží vyřešit zásadní problém lidstva, jak nakrmit expadnující lidstvo. A občas někdo se znetvořeným tělem umře. Jack Arnold natáčel velké hity v době, kdy lidé byli reálně vystrašení z toho, co přinese nový atomový věk. A byl to dobrý osobitý filmař, tvořící nejlepší a nejúspěšnější žánrové filmy své doby. A když není rozpočet, tak naznačuje, pracuje s kvalitním příběhem a hereckými výkony. Místo umělého pavouka točí živého. Všechny postavy jsou prokreslené, mají co hrát a jsou v tom přesvědčivé. JInak by film nefungoval, když jeho převážná část nestojí na efektech a buduje atmosféru nepřímo hromádkami kostí a louží blivajzu. Jen je škoda, že neuteklo to přerostlé morče. Vidět Tarantuli v dvojprojekci s (také Ardoldovým) Neuvěřitelně změnšujícím se mužem byl zážitek. Závěr s bojem proti tarantuli hodně zestárl, ale právě ona střídmost s efekty dělá z filmu klasiku. Předfilm: Bambi Meets Godzilla (15.03.2024)

Jeden z mnoha počinů padesátých let reflektující obavy ze zneužití atomové energie samotnými vědci si tentokrát klade závažné otázky o budoucnosti stravování kumulujícího se lidstva spolu s častým zobrazováním mužů vědy jako samozvaných experimentátorů toužících po božské moci. Prví půlka trpí zákonitostmi malého rozpočtu, tzn. extrémním množstvím konverzačních scén pod tvrdým svícením v nepříliš vybavených interiérech, velkým prostorem pro okrajové postavy či postupným sbližování ústřední dvojice. Druhá půle naštěstí vytrhává z letargie častým zobrazováním trikově velmi dobře zasazeného monstra a drtivým posunem k akčnímu spektáklu, který je korunován archivními záběry, apelem o kompaktnosti armády a její schopnosti zakročit a poněkud unylou honičkou. (12.01.2006)