poster

Blade Runner 2049

  • USA

    Blade Runner 2049

  • USA

    Blade Runner 2

    (neoficiální název)
  • Velká Británie

    Blade Runner 2049

  • Maďarsko

    Szárnyas fejvadász 2049

  • Kanada

    Blade Runner 2049

  • Slovensko

    Blade Runner 2049

  • Austrálie

    Blade Runner 2049

  • Nový Zéland

    Blade Runner 2049

Sci-Fi / Mysteriózní / Thriller / Drama

USA / Velká Británie / Maďarsko / Kanada, 2017, 164 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Superpero
    ****

    Vizuálně opět bomba a ponurý svět, kde vás na ulici svádí gigantické holografické děvky má stále co nabídnout. Příběh není totální vycucávka, ale dává docela smysl a byl jsem celkem zvědavý, kam se bude ubírat. Na druhou stranu bych ocenil méně zadumaných pohledů a filosofování jestli duši má člověk, robot, hologram, nebo mikrovInka a místo toho vysoustružil pár obskurních scén. Fakt jsem nechápal zlou robotku, co vždycky nakráčela na policejní stanici, někoho tam zabila a bylo to naprosto bez důsledků. Řekl bych, že když pouhá informace, že se narodilo robodítě může "zničit svět" tak vraždy policistů za bílého dne by zasloužili alespoň titulek v novinách. Prostě to stojí za to vidět v kině, páč udělané je to skvěle, ale leckdo se chvílemi bude nudit.(19.10.2017)

  • Rimsy
    ****

    Film roku? Nejspíš ne. Výborný výsledek? Určitě. Villeneuve dokázal, že je pro tuhle látku asi ideálním režisérem; s úctou vycházel ze Scottovy klasiky, zároveň si do ní protlačil svůj vlastní styl. Ne všichni to musejí brát nutně pozitivně, ale v důsledku má nový Blade Runner komornější atmosféru, kulisy nejsou tak živé a tempo je ještě pomalejší než u jedničky, ovšem kyberpunkový duch zůstal. Villeneuvova pečlivost je též patrná, a tak předkládá vypiplaný příběh, jenž se dlouho předlouho rozjíždí, na konci však do sebe hezky zapadne. Možná by to mohlo být katarznější a akčnější, ale přepálenou okázalost zrovna od Villeneuva čekat nemůžeme. Zimmerova dunivá hudba plní funkci a Deakins maluje obrazy, jaké jsme letos snad ještě neviděli. Gosling nemá charisma jako kdysi Ford (což je vidět ve chvílích, kdy jsou spolu), ale i tuhle hlavní roli utáhne. Ovšem všechno, co popisuji, pouze slouží k podnícení myšlenek o hranicích lidství. Co je a co není člověk? A kdo to může rozhodnout? Filosofie jedničky je na hranici mainstreamu posouvána dál a v tomhle ohledu si tým tvůrců zaslouží pochvalu.(27.12.2017)

  • Marius
    *****

    Atmosféra jaxviňa. Menej náznakové než Scottov film, avšak stále výborné v ne- ľudskej existencialistickej rovine, ktorá trčí spod povrchu, skvelo pracujúceho s úmyselne navodenými očakávaniami diváka, prechytračeného vlastnou chytrosťou. Chcelo by to ešte dotiahnuť Letovu linku a vysvetliť prečo práve K. získal práve tieto spomienky. Ale to sú len detaily. Wanna be in Luv with Joi. 10/10(14.10.2017)

  • tron
    ****

    Jednotku som videl RAZ v živote, nebola to žiadna srdcovka, ale po audiovizuálnej stránke to bola taká bomba, že som „musel“ dať 70%. Scenár ma každopádne moc nezaujímal a herci boli dobrí, ale tiež ma moc nezaujali. Dvojka prišla po 35. rokoch (!), stála 150 miliónov dolárov, neobsahuje skoro žiadne akčné scény (a tie, čo obsahuje, sú veľmi slabé), je to temné, dospelé, vážne a seriózne sci-fi pre dospelých, trvá dve a pol hodiny a jeho najslávnejší herec sa prvý raz na scéne objaví až po hodine trištvrte (a je s ním narábané dosť podozrivým spôsobom, keď sa to tak vezme, tak má len dve väčšie scény a potom je len štatistom v zatopenom finále). Na strane druhej, nemôžem dať menej, ako 70%. A tentoraz nielen za tradične silnú hudbu a výpravu (hoci jedným dychom sa musím priznať, že niektoré stavby a interiéry na mňa paradoxne pôsobili dosť umelohmotne, proste ako filmové kulisy – ale možno to bol nejaký zámer...), no i hercov a scenár (ktorý má dosť chýb, ale tiež dosť plusov, prevažne čo sa týka prekvapivých twistov). Edward James Olmos potešil.(4.2.2018)

  • verbal
    *

    Naprosto unikátní esoterický zážitek, obzvláště pro značně zpomalené pozérské ufony, libující si v sáhodlouhém šťourání se v hovně a velkohubém stádovém bečení s ostatními olupenými rozumbrady, jaké z toho mají príma pocitečky a jak jim je z toho úchylného uspávače hadů Denise teplo u šulínka. Jenže hovno zůstane pořád hovnem, i když ho zabalíte do pozlaceného alobalu a prodáváte masmédii manipulovatelným žvanivým ňoumům jako belgickou pralinku. A tohle hovno bylo obzvlášť uleželé. Něco, jako byste tři hodiny museli čumět na to, jak vám v opravdu nádherných kulisách neradostné budoucnosti naprosto strhujícím způsobem kyne těsto, do čehož vám co deset minut nějaký čurák asi tak metr od ucha zapne na plné kule lodní sirénu, abyste to hypnoticky plíživé trauma náhodou milosrdně neprospali. Když si vzpomenu, jak uhrančivě dekadentní, myšlenkově bohatou a zábavnou vizualizaci tehdy uplácal Rydly z Androidích snů o elektrických ovečkách Filipa K. Ocase, má prdel upřímně nenávidí toho, kdo svěřil pokračování klasiky do rukou pošahaného artového hnědopicha, který sice umí zorganizovat vskutku skvostné kulisy, avšak mezi nimi se vás snaží urputně unudit xmrti totální rohypnoliádou. Rohypnoliádou, založenou na přiblblé šestákové historce, že umělák má miminko, a tak se všichni můžou posrat, aby ho chytili a pokuchali v labině, což by se dalo nepochybně zvládnout za naprosto prdelipřívětivých, našlapaných 90 minut. To by tomu ovšem nesměl šéfovat plíživý psychopat se zaseklou kamerou, rochnící se v půlhodinových záběrech na poletující prach a padající sníh, který to tímhle „umělecky“ natáhl na naprosto nehumánní i nereplikantní tři hodiny. Tři hodiny od ničeho k ničemu unyle se loudajícího pana Goslinga s konstantně blaženým, koženým kukučem sluníčkáře, co si právě nakvartýroval do své dvajedničky třicet syrských migrantů i s domácím zvířectvem, patrně z toho, že sem tam vyprcá hologram, a trousícího s ostatními zádumčivě strnulými loutkami pouťová existenciální moudra pro stavební přidavače. Sledujete-li filmy pro zábavu, nikoliv kvůli pozérskému sebemrskačství, a nesnášíte tedy tik v oku ze spánkové deprivace či si zrovna netoužíte ucpat nos, bloknout atlase s čepovcem a uhnat na prdeli mozoly z neustálého poposedávání, nasraného kroucení hlavou a otráveného funění, raději se tomu vyhýbejte důsledněji než katolík šprckám.(8.10.2017)