Úkryt v zoo

Povedené WWII drama někde na půl cesty mezi Anonymou - Ženou v Berlíně a Polanského Pianistou, jehož uměleckých ani percepčních kvalit sice nedosahuje, ovšem nezdařilé tedy rozhodně není. Z filmu je velmi cítit ženský pohled na celou událost (a není také divu při výčtu tvůrkyní), což odráží i upření rastru na dopady války na civilní obyvatelstvo a jakýsi soft přístup k zobrazenému násilí, respektive opomenutí čehokoliv drastického, i trochu komornější ráz filmového vyprávění (v opozitu proti výpravnému entrée s exotickými zvířaty) - a samozřejmě postava hlavní silné (ženské) hrdinky a focus na ženy/děti/zvířata. Ten ženský rastr mne také přivedl ke komparaci s Anonymou, motiv znásilnění a podrobení se okupační (mužské) síle. Co se týče režisérky Niki Caro, je skutečně impozantní sledovat, kam až na své umělecké pouti z Nového Zélandu dorazila - od lokálně usazeného a regionálně ukotveného Pána velryb přes proražení a umělecké i komerční uznání v USA až k bravurně provedené mezinárodní koprodukci...opravdu široký záběr. Nechápu jen jednu věc - proč tvůrci zobrazující Varšavské ghetto a hlavně Varšavské povstání opakovaně ignorují počínání Rudé armády a Stalinem záměrně nařízenou nečinnost a nepřispěchání na pomoc a fakt, že Stalin záměrně nechal Němce povstání krvavě rozdrtit a srovnat Varšavu se zemí...zřejmě se to nehodí do uměleckých licencí jednotlivých tvůrců...tady se to třeba odbylo jednou jedinou větou v závěrečných titulcích... (30.06.2017)

silný a jímavý příběh (koneckonců jako skoro všechny příběhy z války),který je ale zabalen do zbytečně zdlouhavé a ne úplně záživné vaty,kdy v paměti zůstane jen pár scén a to navíc takových které by si člověk raději nepamatoval.Osobně mi moc nevadí když ve válečných filmech umírají lidé,jelikož už člově vůdči tomu trošu otupěl,ale vybombardování ZOO je asi jeden z nejméně přijemných filmových zážitků,který sem v poslední době měl...60% (13.09.2017)

Životopisný filmy z války, podložený skutečností, to je moje potěšení! Niki Caro nám nabídla příběh plný strachu a vůle, plný smutku i radosti a plný smrti i života... Krutost byla reálná a bolest opravdová! Uchvátilo mě toto drama, uchvátil mě poté i celý příběh rodiny Zabinských na wikipedii. Skvěle fotkami vypodložený závěr filmu mě dělá vždy radost. Jsem o něco moudřejší a vzdělanější i přes to, že je to smutné, stejně jako celá válka. Nicméně prožitek mám veliký a to je to pravé, to pětihvězdičkové!!! 90% (13.04.2018)

Je mi to vlastně líto, ale lépe hodnotit nemohu. Podivně zkratkovitě vystavěný film s nepřesvědčivým jednáním postav ztrácí zejména (ale za to kardinálně) směšně hraným přízvukem všech, v originálním příběhu polsky mluvících, postav. Řada scén je proto hlavně k smíchu než k čemukoliv jinému. Chastain sice dokázala hezky vykreslit fragilní Antoninu Zabinski, ale musela se natolik soustředit na polský přízvuk, že si toho skoro ani nevšimneme. Tohle je jednoznačně chyba režie, a to mě to více mrzí, jelikož Niki Caro fandím už od Pána velryb. Povedené jsou lokace a technická stránka filmu, i ty digitální efekty nevypadají až tak blbě. Hudba je průměrná, ale poměrně dobře využívaná jako doprovod bez vlivu na děj. (17.07.2017)

Nový Schindlerov zoznam sa z toho nestal, hoci námet na to mal. Lenže skôr ako na osobu samotnej Antonin Zabinskej sa dej mohol trochu viac na židovské deti samotné. Bol na to priestor cez dve hodiny, no práve obete, ktorým sa pomáha, sú tu brané len okrajovo, takmer ako komparz. Chýbalo mi tu viac napätia a emočnosti. Chválim ale, že sa Chastain snažila napodobňovať poľský prízvuk. Daniel Brühl zas podal svoj štandardne kvalitný výkon, no žiadny slizský nácek to nebol. Prínos vidím aspoň v ponúknutí históriou takmer zabudnutého príbehu. (08.08.2017)