Mládí

O bilancování, stárnutí a vyrovnávání se s ním už několik filmů vzniklo. Mnohdy velmi dobrých. Další přemýšlivý kus přidává i italský režisér Paolo Sorrentino, který se tématem zabýval už ve své oscarové Velké nádheře. Jeden (režisér) připravuje film, který bude zřejmě tím posledním, druhý (hudební skladatel) nechce vyhovět přání významného posluchače a vracet se z důchodu. Znovu se setkávají v luxusním švýcarském hotelu, znovu si užívají léčebných kůr, znovu vzpomínají a řeší, co je zrovna trápí, a zda ještě vůbec něco stihnou. Režisér situace a myšlenky konfrontuje s mládím, které v lázních také nabírá sílu. Mládí tu vystupuje i jako stav ducha. Sorrentino potvrzuje, že má velmi dobrý cit pro obraz: poetické záběry střídají nápadité nečekané výjevy. Postavy se umějí zasmát sami sobě, jsou trefní i jadrní zároveň. Škoda několika pasáží, kdy jsme polopatičtí a nějakou myšlenku raději ještě zopakujeme, aby to bylo divákovi jasné. Škoda i občasné plochosti a intelektuálního podlézání. Herci jsou výborní, prostor pochopitelně mají hlavně legendy Caine a Keitel. Rachel Weisz bych neopustil, Paul Dano zvládá jen pošuky. (13.11.2015)

"Co teď děláš?" - "Řekli mi, že jsem apatický. Tak nedělám nic." Michael Caine a Harvey Keitel excelují v příjemně melancholickém dramatu plném nádherných obrazů a skvělé hudby. Od Paola Sorrentina jsem zatím neviděl nic, a tak si asi umíte představit, jak mě vizuální stránka nadchla. Nesmírně. Jediné, co můžu a musím vytknout, je přílišná délka, protože někdy ve třetí třetině mě film opravdu začínal uspávat. Ale to je vše.___P.S. Scéna s Michaelem Cainem dirigujícím stádo krav se okamžitě zařadila k mým nejoblíbenějším scénám ze všech jeho filmů. (20.10.2015)

Povznášející momenty netřeba stahovat vznášejícími se lidmi k zemi. (13.10.2015)

Paolo Sorrentino mě vždycky něčím dostane. Dokože vytvořit ve zdánlivě banálním příběhu okamžik, kdy mi zatrne. Může to být třeba modelka nebo holčička, která navzdory věku vysloví nečekaně hlubokou pravdu. S tímhle pánem sice nejsem na stejné vlnové délce, ale hodně korespondujeme. Název působí skoro nenáležitě, film o dvou starcích se jmenuje Mládí? Právě v tom vidím veliký půvab, s nesmírným citem dokáže Sorrentino postavit do kontrastu dva staříky oproti mladé dívčině a nepůsobí to ani nepatřčičně, ani lacině a už vůbec ne prvoplánovitě. Myslím si, že se během natáčení prostě kochá, nastaví situaci a nechává ji plynout. Film, který možná není pro mladé, ale hodně mladosti v sobě má. (22.02.2018)

Film ozvláštňuje krásná kulisa Švýcarských Alp. Výrazové prostředky uměleckého filmu dost na sebe upozorňují. Evokující hudba je neoddělitelnou součástí zážitku. Rámec, v němž staří přátelé se ohlížejí za minulostí a komentují vlastní život téměř dvě hodiny je bizarní. Ambiciózní dílo, které má své dějové i obrazové hodnoty ovšem už znovu vidět nemusím. (19.01.2016)

P. Sorrentino točí filmy s dokonale prepracovanou réžiou. Podarilo sa mu dať dohromady hviezdnu hereckú zostavu a vystačil si s kúpeľňovým mestečkom kdesi v Alpách a jeho okolím, kde sa schádza finančne dobre zabezpečená klientela , vrátane slávnych a verejne známych ľudí. Napr. taký Maradonna...Skvelá scéna s kopaním tenisovej loptičky, ale to bolo jeho maximum , ktoré na odtučňovacej kúre dokázal...Viacero väčších či menších postáv rieši svoje problémy a spája ich len priestor. Výborní herci, dobrá atmosféra a dokonalá Sorentinova réžia. 80%. (04.03.2018)

Na první signální vypadá Mládí jako melancholičtější apendix k Velké nádheře. Jenže styl, který Sorrentino ve Velké nádheře vybrousil k dokonalosti a pomohl jím vytvořit komplexní a kompaktní dílo, v Mládí nejednou zabředne do mokřin kýče bez většího smyslu. Velké nádheře podobná rozmáchlost obrazových prostředků, nájezdy kamer, výběr hudby (zejm. vokální party)..., to všechno v Mládí mezi vším tím rozjímáním nad vyčerpanou kreativitou, uplynulým/promarněným potenciálem mládí a nevyhnutelnou degradací sil & paměti v procesu stárnutí působí samoúčelně bez jakékoli vnitřní vazby. Kouzlo římských paláců (akustika jeho sálů), atmosféra římských náměstí a parků tvořily funkční (stylotvorný) prvek Velké nádhery, bez něhož by příběh o zkažené bohaté římské elitě neměl sám o sobě tu pravou sílu. Mládí se ale téměř celé odehrává na jednom místě v jakémsi švýcarském luxusním hotelu a dynamiku mu dodává pouze pár snových scén či samotný závěr filmu (přičemž uzavřenost tohoto konkrétního prostoru není pro probíhající konverzace nijak podstatná). Rozmáchlé obrazy na zasněžené vrcholky hor a pomalé nájezdy kamer pak v daném kontextu působí pouze jako exhibice řemeslného perfekcionismu. Přitom jinak má film v podstatě všechno, co lze od tématicky podobného filmu očekávat: Sentimentální i vtipné vzpomínky, úvahy o tom, jak náš odkaz vnímají druzí (i my sami); banální vzletná "moudra" jsou střídána ironickým zpochybňováním apod. V takto pojatém filmu však nevnímáme celek, ale fragmenty... A není proto divu, když občasnou ironii či úmyslnou banalitu vnímáme smrtelně vážně, což se v důsledku projeví tak, že nás daná scéna děsně irituje. Film má silné momenty a z řemeslného hlediska je takřka dokonalý (výborní jsou Caine, Keitel, Weisz i Fonda...), ale z formálního hlediska je to průšvih. Z celého filmu si vlastně pamatuju jen pár krásných obrazů, vtípky o prostatě, Maradonu, nahé tělo miss universe a plešku prince Phillipa. Na hlubší filosofická rozjímání byl film příliš roztříštěný a emocionálně jen nezřetelným odleskem Velké nádhery. (12.10.2015)

Film mě mile překvapil vizuální a zvukovou stránkou.. Velmi příjemné umění! (20.06.2016)

staří lidé ve starém domě v tempu šourání o holi, úchatné (16.05.2016)

V skvelom hereckom obsadení nájdeme vedľa Michaela Caina a Harvey Keitela tiež božskú Jane Fondu, sexi židovku Rachel Weisz alebo dobrého Paula Dana. Zaujímavosťou je aj veľké množstvo známych nehercov, ktorí vo filme hrajú sami seba. Aj v tomto filmárskom počine Paola Sorrentina je zrejmé, aký veľký význam prikladá hudbe a tiež vizuálnemu spracovaniu. Každý obraz je majstrovským dielom, ktoré si máme chuť zapamätať navždy. Netreba sa báť, že by sme celých 118 minút museli pozorovať zosychajúce staré telá a počúvať hovory o počte liekov a problematickej prostate. Režisér starnutie nezatvára na samotku, konfrontuje ho s mladosťou okolo a mladistvým nazeraním na svet, ktoré nie je závislé od ročníka narodenia. (26.10.2022)

Máma měla pravdu, když mi říkala, že v tom kině strávím mládí... Lehkonohý film s nádhernou hudbou. Jo a Slečna Vesmír mě zvedla. Ze židle. (12.10.2015)

Asi jsem nebyl jediný, kdo nalákan Velkou nádherou čekal další vrchol Varů a nakonec zařadil Mládí někam mezi Top 5 až 10. Sorrentino svůj vizuální styl nezapře, různé detaily nebo wtf záběry, ale co výborně fungovalo jako vtahující procházka Římem, už tolik nefunguje jako rozhovory dvou starých umělců na dovolené v Alpách. Můj výsledný dojem je, že ted už definitivně musím dohnat Il Divo. (17.08.2015)

Po dlouhé a dlouhé době, jsem v kině dostal adekvátní kus kumštu proti dle mého názoru předražené vstupence. Samozřejmě Sorrentina znám, poslední jeho kousek byl dechberoucí a tak jsem šel do kina s pocitem zákazníka, který si jde koupit Bentleye a který neočekává, že bude zklamán. Nu, nebyl jsem. Po otravných reklamách na mne z plátna dýchl zase kus filmařského umění dokonale zpracovaného. Film to jsou obrazy, herci, kamera, hudba... Sorrentino s tím vším umí skvěle pracovat a nejen to. Co obraz to dechberoucí záběr, co tón hudby či zvolená píseň to kousek, který chcete mít doma... Po Velké nádheře jsem šel ihned do soundtracku a tady to nebude jinak! Navíc jak Michael, tak Harvey patří mezi mé dávné oblíbence, takže jsem byl nadšen snad ještě o maličko více. Mládí je filmem o stáří a o emocích v každém z nás. Emocích, které mají schopnost stáří oddálit a nepřipouštět si ho. Prostřednictvím několika postav rozehraje Sorrentino na pozadí čarokrásných Alp skutečný koncert, který se sleduje se zatajeným dechem. Vždy mne v kině otravovali všichni ti chrastící chroupači popcornů a srkači coly... Kupodivu, tento film proběhl za naprostého ticha. Celé dvě hodiny nikdo ani nezakašlal. Buď jsem měl kliku na oduševnělé diváctvo a nebo prostě film sám a tomu věřím spíš, donutil diváka XY dívat se na plátno a nešmátrat v papírovém kýblu... Tento dojem mi utvrdilo při konci filmu naprosté ticho při běžících titulkách... Z koho jsem byl paf byla skvostná Rachel Weisz, které bych těch 45 sakra nehádal... U filmu jsem si však uvědomil smutnou pravdu a i strach. Přes všechna ta líčidla jsem si hlavně u Caina uvědomil, že je už opravdu starý. Už je to moc dávno kdy bojoval v Africe proti Zulům, bránil u Arnheimu Příliš vzdálený most, nebo předčítal pohádky na dobrou noc králům z Nové Anglie v Pravidlech moštárny... Harvey je sice o pát let mladší, ale nikdo neví jak dlouho ještě tito skvělí herci nám budou hrát v takovýchto i jiných filmech... Stáří je mrcha a já moc oběma přeji aby byli co nejvíce a nejdéle YOUTH. Zatím se zaplaťpánbu zdá, že jsou. Dal bych pět i tak, ale dávám je tím spíše, že někteří zde komentující film asi nepochopili a tvrdě jej podhodnotili. * * * * * (25.10.2015)

Tretí film v rade o starnúcom umelcovi, ktorý pre traumy z minulosti žije roky v úzadí a nie je schopný nadviazať na svoju zašlú slávu. A s úplne rovnakým vyvrcholením ako v This Must Be a Place. Skvelo sa na to pozerá, má to nádhernú kameru a niekoľko úchvatných scén, ale Sorrentinov štýl (aj kvôli nedotiahnutému scenáru s prebytkom expozičných dialógov a "coelhovských" múdier) je tu v niektorých momentoch už za hranou sebavykrádania. (13.08.2018)

Jedno je isté - Sorrentino je svojou poetikou, vizuálne (precízne kamerové nájazdy, strih, vycibrené kompozície) a audiálne (výber prevzatej hudby, mix zvuku, postsynchróny) niekde celkom inde než 90% „festivalových“ tvorcov. Keď príde na obsadenie, je jasné, že sa uňho dočkáme súčasnej hereckej špičky. A práve tu je zakopaný pes; ak by existovala príručka ako točiť komerčný art, La Giovinezza by spĺňala všetky predstavy o ideálnom výsledku. Sebavedomé odkazy k Fellinimu, virtuálna galéria obrazov a umeleckých diel, zasnené rozjímanie nad mladosťou, starobou a životom, ironicky povznesené komentáre na účet spoločnosti, naoko závažné témy vytiahnuté zo šlabikára akademických motívov. Pre sviatočného klubového diváka pôjde istotne o jeden z filmov roka, a nemožno mu to ani v najmenšom vyčítať. Pre diváka, ktorý hľadá viac, ale bude v nádhernom obale predávaná myšlienková plochosť, izolovaná v umelom vákuu umenia, časom čím ďalej ubíjajúcejšia. „V jednej zo scén Fred Ballinger stojí pred nádhernou klietkou a hľadí na vtáka v nej sediaceho. Scéna je metaforou toho, ako je samotný Fred uväznený v osídlach narušených rodinných vzťahov, starých krívd, neschopnosti a neochote vrátiť sa k práci a začleniť sa späť do spoločnosti. Vystihuje však i charakter filmu, ktorý sa v snahe priblížiť umeleckému ideálu a svojim vzorom vyčleňuje z komentovanej reality a i keď hovorí o dôležitosti skutočných emócií, sám žiadne neobsahuje.“ 60% Viac v recenzii. (22.10.2015)

Neskutečný, ale opravdu neskutečný film. Tak dokonale umělecké propojení obsahu s formou, kde každá scéna srší tolika podněty, každý herecký výkon je precizní a režie kouzelně sebevědomá, jsem už hoodně dlouho neviděl. Jak tak pročítám zdejší komentáře, jsem opravdu rád, že s těmi negativními nemohu souhlasit. Tenhle film a jeho scény se nedají vždy brát doslovně (hint. alegorie, metafory, ... ) a to si mnoho zdejších uživatelů bohužel asi neuvědomila, a přišla tak o dost velký zážitek. Meditace nad životem a uměním, na kterou jen tak nezapomenu. (19.05.2019)

Pomalu ve posunující, spíše jako by přelévající vyprávění kombinující vzpomínky se současností provázené neustávající šňůrou zajímavých úvah, vtípků a bonmotů. Film je samozřejmě tažený zejména dvěma hlavními protagonisty, kteří vskutku mají, co hrát. Na mně udělal velký dojem. (07.10.2016)

Zajímavě pojaté drama, které díky své atmosféře plyne velmi jemně a příjemně. Celý snímek provází dva výteční herci, skvělý hudební doprovod, na oko velice krásné prostředí, spolu s vizuálním zpracováním a také zajímavé scény či úryvky, které po většinu času plní svůj účel. Ovšem několik momentů asi úplně minulo mé myšlenky, ale i přesto se zde skrývá zajímavá emocionální stránka a opravdu pěkná a nevšední podívaná. [75%] | Kino - Prom. (25.10.2015)

Myšlienky na rôzne témy, ktoré sú síce možno chronicky známe, ale v tomto snímku boli veľmi zaujímavo a nápadito podané a prezentované divákovi. Spôsobom, ktorý dýchal veľkou dávkou nostalgie a zmesou ďalších rôznorodých pocitov, k tomu keď sa ešte pridali nádherné a pre Sorrentina typické, krásne obrazy a výjavy, špičková kamera a rozmanité pestré farby spolu s geniálnou hudbou, tak to vo mne zanechalo veľmi silný účinok. Silný nadpriemer. 85/100 Poznámka: Páčilo sa mi ako to tí dvaja okomentovali, keď k nim do bazénu vliezla tá nahá kráska, to nemalo chybu. (11.05.2018)

Pro mě osobně spíše zklamání. Ani nádherné lokace, skvělí herci a spousta krásných záběrů u mě nepřemohly pocit, že mám raději Sorrentinovy předchozí snímky Velká nádhera a Následky lásky. A to nejenom kvůli tomu, že mi jsou bližší tím, že byly na rozdíl od Mládí natočeny v italštině (která mi je přece jenom bližší než angličtina), ale i proto, že duo Caine & Keitel v mých očích ve vší úctě nemá na herecký výraz Toniho Servilla, kterému jsem bezvýhradně propadnul už dávno. Krom toho mi přijde, že Mládí je v porovnání se zmíněnými dvěma filmy o poznání povrchnější a plytčí - spousta dialogů zněla mým uším nesnesitelně hloupě, a v otázce nějaké umělecké výpovědi je to u tohoto filmu po mém soudu na pováženou - viděl jsem lepší filmy tematizující stárnutí i životní bilancování. Těch pár krásných obrázků a ucházejících vtípků nedokáže v mých očích zastřít fakt, že tahle přeceňovaná artovka pro masy nedosahuje kvalit Sorrentinových předchozích filmů, a že mi ten film byl do značné míry protivný jakousi svou předvídatelností a současně nepravděpodobností (scénu, v níž se Miss Universe koupe nahá před očima obou starých přátel, nic si nedělaje z jejich blízkosti, si nelze v reálu představit ani s největším sebezapřením - mnohem spíše mi přišlo, že zde chtěl Sorrentino prostě udělat narážku na známý bliblický motiv Zuzany v lázni a dvou starců). Mládí je pompézní přeartovaná nuda, která si dovede vybrat i své lepší chvilky, ale jako celek je to pro mě spíše jen průměrný film. (13.10.2015)