Lidi, co znám

Troska bez života se snaží vysápat zpátky nahoru. Pacino je dokonalý, potácí se na pokraji zhroucení, s výrazem člověka jedoucího na setrvačník. Nebudeme tak za čas vypadat my všichni? Příběh je celkem průměrný, moc mocných a jejich dvojí život. Nebýt Alova hereckého koncertu, nestálo by to za nic. P.S: Kim Basinger je tu strašně roztomilá. Nejhorší na tomhle světě Michaele, je příliš vědět. Radši se pokus zůstat naivní. To je lepší. (25.03.2013)

Krásne zbytočný film, ktorý divákovi akurát dá tak porovnanie, že Al Pacino pri pani Leoni alebo Basinger vyzerá ako nepodarený škriatok, no herecky to je ako pán profesor v porovnaní s učňom z osobitnej školy. A to pritom sám hral len svoj podpriemer ospalého až polomŕtveho narkomana, ale asi sa nie je čo diviť, keď v tom istom roku natočil Insomniu. Nie je tu komu fandiť, ani na čom sa baviť. (01.12.2023)

Nadopovaný a zničeně vypadající Al značně vévodí Lidem, co zná. Film se slušně rozjíždí, nabírá příjemný spád událostí, které Vás navnadí na další děj, který se ovšem jaksi nedostaví. Čekala jsem, kdy se dostaví nějaký zlomový bod, nebo místo, kde se příběh více rozvine a něco se začne dít. To se bohužel nestalo. Naštěstí herectví Ala je natolik silné a podmanivé, že dokázal celý film utáhnout sám, po celou dobu jsem se koncentrovala jen na něj, a skoro nevnímala absenci nějakého většího rozvětvení děje či chytlavého bodu. Plné uvědomění se dostavilo až při konci filmu, kde jsem si říkala, "to má být konec? A čeho?", konec filmu, ve kterém se vlastně skoro vůbec nic nestalo. Nejvíce zapamatovatelným se pro mě stala excelentní Alova hláška před zrcadlem, která ve mne vzbudila minutový upřímný smích. "Ježíši, vypadám jako Drákulův strýc Morty z Kyjova, měli by mě balzamovat." (23.05.2010)

Slaboučký film, který nedokázal nic jiného než nudit... Špatný scénář nedával ani božskému Alovi moc prostoru. O čem to proboha bylo? Nene... tohle byla rána vedle a nebýt Al Pacina, na kterém to celé bylo vlastně postaveno, tak by hodnocení kleslo nebezpečně nízko. I tak to víc jako dva punti nemá... (16.07.2006)

Newyorský novinář Eli Wurman se po celý život zabýval psaním o slavných a bohatých lidech. Organizuje a zúčastňuje se významných beneficí a akcí, ale o své práci již dávno ztratil veškeré iluze, uspokojuje ho už jen málo. Navíc se mu v poslední době ani příliš nedaří. Stal se z něho ironický, unavený muž, bez vlastního života a ideálů. Jednoho večera ho požádá jeho klient, známý herec Cary Launer, aby zaplatil kauci a vyzvedl z vězení jeho přítelkyni modelku Jill, se kterou udržuje tajný poměr. Dívka byla zatčena v podivném „brlohu“, kde užívala drogy. Wurman po chvíli zdráhání a výměnném obchodu (Launerovou účastí na své benefici), souhlasí. Vyzvedne Jill a při snaze dopravit ji do hotelu, dívka ho přinutí změnit trasu a dovede ho do uzavřené společnosti bohatých, vysoce postavených narkomanů. Wurman je překvapen, protože mnohé z nich zná ze své práce a jejich přítomnost zde by nečekal. Po hádce se svým bývalým přítelem Sergem dostane Jill to, pro co přišla, svou hračku, kapesní digitální kameru a místo rozloučení na Serge vztekle vykřikne „A mám vás všechny!“ Do hotelu dorazí s Elim bezpečně, na nahrávce jsou však hlasy a tváře mnoha vlivných osob, se kterými se Jill v podobných drogových „brzlozích“ setkávala. Vyčerpaný Wurman po chvíli usíná v koupelně a ráno v rychlosti hotelový pokoj opouští. Úplně se probudí až v práci a nic z nočního dobrodružství si nepamatuje. Když se v průběhu pracovního dne setká v restauraci s Victorií, ženou svého bratra, který před lety spáchal sebevraždu, oznámí mu číšník, že jej hledala policie. Wurman však tomu nevěnuje pozornost. Poté se setká se svým lékařem a ten mu řekne, že mu ráno do telefonu křičel jméno Jill a že jsou noviny i televize plné zprávami o její smrti v hotelovém pokoji. Eli je překvapen a zděšen, nic konkrétního si po drogovém výletě nepamatuje. Vzápětí nato mu jeho klient Cary Launer vypoví smlouvu. Eli jej upozorní, že byl s mrtvou Jill na hotelovém pokoji a celou její vraždu viděl. Některé osobnosti, které Eli pozval na svou benefici, se ho začínají ptát, zda nemá malou Jilliinu hračku, na které se mohou vyskytovat i jejich tváře. Její digitální kamera totiž nebyla nikde nalezena. Eli přizná Launerovi, že kameru má. Zdá se, že okruh lidí, pro něž začíná být nežádoucím, se rozšiřuje a je jen otázkou času, kdy se mocní nepohodlného svědka zbaví. (22.06.2010)