Obřad

Chabrol pomalu, ale důkladně rozbíhá drama, představuje prostředí buržoázní rodiny a vnáší do dění dvě hlavní ženské postavy. Postupně zneklidňuje střípky z pohnuté minulosti, drobnými konflikty či kontrasty, stále více napíná, nechává stále více hořet plameny a doutnat, až vyrchlí v závěru na diváka přesně načasovanou, strhující bombu... Sophie, navzdory utajování svého hendikepu, se snaží kráčet po cestě dobra a poslušnosti, jenže chování a zmýšlení rodiny z jiné vrstvy i pravidelný kontakt s lehce narušenou kamarádkou vytvářejí kolem ní okolnosti, silný vliv na psychiku a přímo pro ní zkušenosti, které mají podíl na dříve jakoby zcela neuvěřitelné proměně. Slavnost je přesně ten typ skvostně napsaného a natočeného psychologického dramatu, kdy po skončení během usínání v posteli, se ještě hlouběji vracím k jednotlivých momentům či souvislostem, kde mě to nutí znovu si je v mysli promítat, zamýšlet se a vysvětlovat, a zjišťuji, že po čase jsem opět zažil úderný zásah filmem. Od Chabrola jsem byl navíc často doposud zvyklý spíše na stylizovanější kousky, zasazené spíše do některé ze starších epoch, takže přesto, že jde o Chabrolův žánrově tradiční film na poli psychodramatu s kriminální zápletkou, mě Slavnost svou civilností se zasazením do tehdejší (z dnešního pohledu pořád nedávné) současnosti i mile překvapila. Je to velký herecký koncert tří dam francouzského filmu a děj vás ke všemu brzo pohltí a nechává v napětí skutečně až do poslední vteřiny, kdy vás pak nutí čekat na ten poslední záblesk vyústění během závěrečných titulků... mistrovské. [95%] (03.06.2022)

Takto nejako to môže dopadnúť, keď sa dajú dohromady dve choré hlavy. A ešte aj výborne zahrané. To záverečné vyvrcholenie, mi ale vzhľadom na predchádzajúce chovanie Sophie a Jeanne, neviem prečo, prišlo až moc. Úplný záver filmu bol super. Apropo, Sophie mala úžasnú ofinku, presne takú istú si prihotovila moja prvorodená, keď chodila do druhej triedy základnej školy .. pochválená za to veru nebola. (19.04.2017)

Surový, temný a mimoriadne depresívny, francúzsky psycho-thriller, ktorý na to ani zďaleka nevypadá, čo sa z neho o chvíľu vykľuje, kde síce už pomaličky začíname niečo “TO” tušiť, že so slúžkou Sophie la bonne vo veľkej rezidencii nebude úplne všetko v naprostom poriadku, ale pekne poporiadku, k tomu sa ešte neskôr dostaneme. Totiž, najprv ju vidím, ako si to rezko vykračuje na pohovor, smerom do kaviarne, kde ju už netrpezlivo očakáva sympatická pani Catherine Lelievre. Našťastie uspeje, má novú prácu, a tak neostáva teda už nič iné, než sa poriadne Zadaptovať do neznámeho prostredia, kde jednak spoznáva čerstvých ľudkov, t. j. rodinu okolo Catherine, čiže manžela, synátora (pubertiaka), aj nevlastnú, čochvíľa i gravidnú dcéru Melindu, ktorá ešte extra zamieša kartami, vďaka čomu udalosti naberú extrémne prudký spád, ktoré sú už tak nevyhnutné, že aj atmosféra vo famílii by sa dala normálne krájať na malinké franforčeky, ale už som to vravel, že neumýselne prilieva svojim konaním benzín do ohňa... Psychopatická poštárka Jeanne sa vehementne skamaráti so Sophiou, ktorá skrýva veľké tajomstvo/á, za ktoré sa hanbí, keď sa vonkoncom nedá povedať, že by bola Jeanne obyčajné neviniatko, lebo obidve „kamarátky” taktiež spája strašný hriech z minulosti. Všetko je nastavené podľa čo najmenších detailov, kedy vám neostáva nič iné, než sa vrhnúť na Chabrolov univerzálny thriller, ktorý ma brutálne zrazil do kolien, čo si už dlho nepamätám, že by som mal taký intenzívny, filmový zážitok, pretože to, čo sa skrývalo v Isabelle Huppert po hereckej stránke, ma vydesilo na smrť ! Klobúk dolu taktiež pred strhujúcou Sandrine Bonnaire, keď vás radšej na záver povarujem, že film je iba pre naozajstne silné žalúdky !!! Majstrovská réžia, kamera a strih=parádička z parád. (06.12.2019)

Brilantní psychologická studie dvou odporných individuí, ze které běhá mráz po zádech. Zahráno výtečně. Zaujala mě dokonale precizní kamera, každý záběr je naprosto čistý a kompozičně propracovaný, radost pohledět. Vlastně to bylo celé hodně podobné Hanekemu, s Chabrolem by si mohli podat ruce. (12.03.2011)

Výborně, holky! Tím ovšem myslím fakt, jak to ty dvě zahrály. Velmi mě bavilo sledovat zvláště Isabelle Huppert, to jak se její postava postupně vyvíjela, či spíše poodhalovala. (23.02.2020)

Zhruba někdy ve dvanácti třinácti letech jsem četl detektivku Ruth Rendellové, podle které byl tenhle film natočený. Nebyla to sice klasická detektivka, protože pachatel (i jeho čin) byl odhalen hned v první větě, ale stejně to bylo napínavé čtení. Ona věta, která ve mně jak si vzpomínám vyvolala mírně mrazivý záchvěv, zněla: "Eunice Parchmanová vyvraždila rodinu Coverdaleových, protože neuměla číst ani psát." Když jsem pak později La Cérémonie viděl, byl to pro mě tedy o to zajímavější zážitek. Ve filmu je působivě zobrazena jednak lidská primitivní a vulgární hloupost (a tím nemám na mysli analfabetismus), druhak závist a z ní vyplývající nenávist a zloba, kteréžto emoce a vlastnosti dohromady vytvářejí hodně nebezpečnou kombinaci. Isabelle Huppert naprosto skvělá jako vždy a Sandrine Bonnaire za ní nikterak nezaostává. (10.04.2013)

Obávám se, že natočit to jen Němci, nedopadlo by to tak perfektně..... Scénář : Claude Chabrol a Caroline Eliacheff. Kamera : Bernard Zitzermann. Hudba : Matthieu Chabrol. Hrají : Isabelle Huppert jako Jeanne a Sandrine Bonnaire jako Sophie (28.09.2011)

Nenávist vůči bohatým? Hledání vlastní důležitosti a "hodnoty", protože jim osud nic valného nenadělil? Nevím a nepovedlo se mi tohle podivné setkání dvou sociopatek rozklíčovat. Nicméně film, který určitě stojí za to vidět. (03.07.2012)

Skvělý herecký výkon Isabelle Huppertové a Sandrine Bonnaireové v příběhu, ve kterém mentální poruchy dostanou navrch a doporučuju nenechat se zviklat pomalým vyprávěním příběhu, má svoje opodstatnění. (05.09.2013)

První část věty oficiálního textu distributora ("Slavnost je paralelou světa, ve kterém mentální a sociální zaostalost, závist a primitivní arogance plodí zlo" atp.) se v dalších komentářích v různé podobě často opakuje. Ale tak snadno se se Chabrolem nevypořádáme. Pod "očividným" prvním plánem leží další vrstvy, které je třeba dešifrovat, pojmenovat a uvést do celkového kontextu. Sám se o to snažit nebudu, jen se pokusím navodit některé problémy: 1. Jak vzniká a jak se projevuje sociální deprivace, 2. Jak vzniká revolta, která z obou byla motorem a která palivem, 3. Jaké reakce vzbuzuje odhalení tajemství, a jaké sdílení tejemství, 4. Jaké je akční pouto v nalezení vzájemné podobnosti a jinakosti ostatních, 5. Jakým magickým vlivem působí televize, 5. Jak vznikají lesbické vazby a čím jsou podmíněny (viz scéna, kdy se drží kolem ramen a dívají se na TV), 6. Proč se Chabrol odchýlil od standardního schématu žena a muž (Bonnie and Clyde), 7. Proč jenom otec (jak znalec opery rozpoznal falešné tóny) prohlédl nebezpečí, ale přesto jej podcenil, 8. Jak se projevují vnější vlivy, především Mozartův Don Giovanni (a autobaterie), 9. Je možno při těchto vnějších podmínkách dosáhnout nějaké stability, rovnovážného stavu, a jak. ATD. (18.06.2015)

Neuvěřitelný příběh ukazujíc nenávist, prostoduchost a schopnost ovlivňovat druhé. Krásně natočené, žádný záběr zbytečný, každá scéna má ve výsledku svůj smysl. Je zde výborně zachycen morální přerod hlavní hrdinky a její postupné sepínání se se svou přítelkyní... Závěrečná pointa je brilantní a v absolutním hodnocení mě jen utvrdila. (14.01.2008)

Opat nudna rodinna tlachacka, kde medziludske vztahy dostali neprirodzene vela priestoru a casto ide az o samoucelne zmykanie vsetkych moznych emocii. 40 % (22.09.2015)

Jeden z těch filmů, kdy vám na konci přeběhne mráz po zádech. (29.04.2005)

Upraveno v září 2020. Obřad je hraničním konfliktem nepřekonatelných třídních rozdílů, které žádná politická korektnost nevymýtí, neboť ta využívá silovou pozici diktátu a nezajímá se příliš o proces vzájemného porozumění. Knižní předloha britské spisovatelky Ruth Rendell je přímo stvořená pro Chabrolovo pojetí kriminálního thrilleru s tou nezdvořilostí černého humoru. Kritický útok není zaměřen jednosměrně, ale vychutnává si předsudky z obou stran stavovských barikád. Elita si udržuje své výsostné postavení snobismem i arogancí, a byť sebe samotnou prezentuje velkodušností, nepřijímá žádnou odchylku vlastního názoru. Spodina (sociální outsideři) je limitována vlastním duševním omezením a v třídních konfliktech přechází frustrace v až radikální zlobu a nenávist. Vina je na obou stranách neústupnosti, závěr svou zlomyslností je tedy důkazem nemožnosti konečného vítězství jednou, či druhou stranou. Hlavní postavou střetu zásadních třídních rozdílů je Sophie Bonhomme (pozoruhodná Sandrine Bonnaire), služka s pečlivě skrývanou negramotností. Nedostatek je utajován, odhalení je nutné pro troufalost potrestat, vždyť nenávist je podporována a osamělost není žádoucí. Vyrovnat se příkladné zlobě je prvořadým úkolem. Důležitou postavou je Jeanne Marchal (velmi zajímavá Isabelle Huppert), poštovní úřednice, cítící v nastaveném třídním rozdělení životní nespravedlnost. Ta musí být pošpiněna, haněna, nenáviděna a zloba se musí stát přenosně univerzální bojovou ideou. Hlavní mužskou postavou je Georges Lelièvre alias Gorgo (zajímavý Jean-Pierre Cassel), pán domu, hlava rodiny a úspěšný muž, který za každé, i nepřiměřené, situace vyžaduje preciznost výkonů práce služky. Pocit nadřazenosti se zajisté nehodlá vzdát svého očekávání. Výraznou postavou je Catherine Lelièvre (příjemná Jacqueline Bisset), Georgesova manželka a provozovatelka galerie, která má sice jisté rovnostářského povědomí, přesto ani ona není ochotna k překročení třídních bariér. K výraznějším postavám patří taktéž Mélinda Lelièvre (zajímavá Virginie Ledoyen), Goergesova dcera a vysokoškolská studentka. Má odpor ke stavovskému rozdělení, ale původ nejde tak lehce odstranit. Z dalších rolí: Catherinin citlivý synek Gilles Lelièvre (Valentin Merlet), s charitativní neurvalostí žen nespokojený farář Lelgouarc'h (Jean-François Perrier), či Mélindin milenec Jérémie (Julien Rochefort). Obřad je působivým kriminálním thrillerem na Chabrolův způsob černého humoru. Třídní úzkosti, traumata i předsudky, plamenné odhodlání i nelítostný boj omezenosti proti zpupnosti. Silný filmový zážitek! (26.12.2009)

Což o to, poselstvím to silné a tvrdé bylo, ale jinak jsem se celou dobu strašně nudil. Přišlo mi, že to mohlo mít o nějakou hodinu méně, protože určitě půlka scén z celého filmu neměla žádnou vypovídající hodnotu, natož aby posouvala děj. Těch 78% chápu, ale nesouhlasím s nimi. 45% (18.06.2018)

Film je dosť pomaly horiacou drámou, ale záujem udržujú zaujímavé postavy a sociálne štúdie. Samotný príbeh skutočne umožňuje režisérovi robiť to, čo vie najlepšie, pretože ponúka niekoľko zaujímavých postáv, ktoré sú schopné zmanipulovať svoju situáciu do vzrušujúceho vyvrcholenia. 7/10 (03.09.2021)

Film, který se sice v jednotlivých scénách zdá zdlouhavý, ale když skončí, rozhodně nelitujete, že jste ho viděli. Herecké výkony jsou vynikající (proměna Sophie je fascinující), ale z mého hlediska bere jednu hvězdičku Chabrolova snaha o artový zážitek. Obraz je vždy barevně vyvážen do nejmenších podrobností a umělecké hrátky se scénou (třeba zrcadlo v Jeannině bytě otvírající se vždy tak, aby zabralo Sophii) trochu ničí syrovost příběhu. Jakoby se režisér provedením neviditelně stavěl za Lelievreovy. (22.11.2008)

Pomalý rozjezd, ale finále, které jsem opravdu nečekal mě přikovalo do sedačky... (03.12.2007)

Isabelle Huppert hraje svoji postavu mrchy Jeanne naprosto skvěle. Svoji zapšklost a nenávist postupně přenese na Sophii, která si tak kompenzuje vlastní pocit méněcennosti ze svého analfabetismu. Malé semínko závisti vyklíčí ve strom nenávist a zla, který Sophii zcela pohltí a přetvoří ji v monstrum. Úžasné ^^ (12.01.2008)

Zajímavé, výborně zahrané, ale jak to občas u Chabrola bývá, tak jeho studie okolností před vraždou je pro mě obvykle neúplná a vyznění filmu, či intelektuální přesah je citelný, ale dost nečitelný. Takže po skončení si řeknete, dobré ale proč to točil? 70% (30.01.2010)