Le Tonnerre de Dieu
Matrimonio alla francese
Herr auf Schloß Brassac
The Thunder of God
Režie:
Denys de La PatellièreKamera:
Walter WottitzHudba:
Georges GarvarentzHrají:
Jean Gabin, Michèle Mercier, Robert Hossein, Georges Géret, Emma Danieli, Daniel Ceccaldi, Paul Pavel, Paul Frankeur, Lilli Palmer, Édouard Francomme (více)Obsahy(2)
Michele Mercièrová, čerstvě proslulá jako Angelika ve stejnojmenné začínající sérii historických romancí ... zde ovšem jako současná dívka, pracovnice horizontální profese, která nalezne útočiště u starého opilce a mrzouta – role psaná "na tělo" Jeanu Gabinovi na prahu šedesátky... a s náležitým gustem vychutnaná. (NFA)
Recenze (30)
Roztomilé. ()
Tradičně skvělý Gabin, jednoduchý, ale originální příběh, bystré dialogy, a je to: chutná laskomina. ()
„Kytky možná vídáte denně, ale jejich krásu nevnímáte.“ Taky jsem měl spočátku dojem, že tato stařičká černobílá podívaná z filmových hlubin 60. let nepřinese žádný zázrak. Zadíval-li jsem se-li lépe, i ta krása obyčejnosti mne dokázala brzy pohltit a najednou jsem jí taky vnímal. Jean Gabin si po třech letech od snímku Opice v zimě opět střihl postavu notorického alkoholika, jehož nevyléčitelná závislost se již stala téměř neoddělitelnou součástí života (či možná již jen přežívání). Ač se zdá jeho postava na první pohled tragická, z Gabina zde sálá naopak docela pozitivní energie. Když sám s ironní sobě vlastní poznamenává „funguji jako auto – když zajedu do města, musím natankovat“ a trousí mezi svými kumpány spoustu dalších hlášek, ta vnitřní vyrovnanost dává hlavní postavě přímo tragikomický rozměr. Pěkný protipól vytváří Michèle Mercier jako dívka z ulice, jež nečekaně vstoupí do života stárnoucího bonvivána... stane se novou milenkou? Nebo vhodnou náhradou namísto nikdy nenarozené dcery? Podaří se alespoň jednomu z této dvojice začít žít nový život...? Lehce nadprůměrné rodinné drámo krásně dotváří, vedle přítomného komediálního nadhledu, také poetická hudba a ojedinělé venkovské prostředí před zámečkem ve společnosti psů a koní. Milý kousek. 75% ()
• Stultorum infinitus est numerus (Počet hlupákov je nekonečný). To, čo mimochodom vyhlásil i samotný izraelský kráľ Šalamún, povedzme ešte pred tisíckami rokov, tak to isté si zároveň myslí aj istý, starší chlapík menom Léandre Brassac, a to zhruba niekedy v druhej polovici 20. storočia, pričom recenzent je taktiež toho istého názoru, že i v súčasnom 21. storočí, množstvo všelijakých trpákov, nielenže vonkoncom nekleslo, skôr práve naopak, mimoriadne stúplo a narástlo až konkrétne toľkokrát, koľkokrát ich snáď nebolo ani za celé, predchádzajúce obdobia...? • V prvom rade by sa mal tiež nad sebou trochu viac zamyslieť aj tento protagonista, ktorý síce má i niekoľko dobrých vlastností, a to predovšetkým to, že si vôbec zobral pod svoje ochranné krídla, zrovna toto poranené, či trebárs ma napadá o tom povedať, že je i pomerne dosť zlomeným vtáčaťom, čo sa akurát nemusí plne pozdávať práve tomu, komu táto krásna holubička vyletela priamo z hniezdočka lásky. • Samozrejme, že rovnako prevažuje i negatívna stránka tohto charakteru, ktorú momentálne teraz na tomto mieste určite rozoberať nebudem, keďže na to musí prísť divák najskôr úplne sám, čiže počas sledovania jednoznačne zistí to, akú celkovú povahu, vlastne, hlavná postava, má, čo v konečnom dôsledku nemusí byť ani tým najhorším zistením... Skrátka, ako sa to vezme? • Pôvabnú francúzsku herečku, Michèle Mercierovú, mám väčšinou zafixovanú, ako len klasickú Angeliku, kedy si dokonca svoju prirodzenú, čiernu hrivu, nechala odfarbiť, a asi aj kvôli tomu som sa v tomto prípade akosi nevedel na ňu poriadne vynadívať, pretože ma oslnila nielen svojim hereckým výkonom a celkovou postavou, ale súčasne ma k tomu i príjemne prekvapila, lebo by som to zrejme na jej adresu asi nikdy predtým nepovedal, že disponuje až presne takýmto neuveriteľným talentom, no v podstate je to čisto iba mojou vlastnou chybou, že som mal o nej doteraz mylnú predstavu, ktorá našťastie nekorešpondovala s tou reálnou, za čo pravdepodobne môže i určité zaškatuľkovanie... • Akonáhle naznačím, že dorazil i Joffrey de Peyrac, tak všetci fanúšikovia, vrátane všetkých fanúšičiek tejto romantickej série, vari automaticky zbystria pozornosť, ale dopredu ich musím predsa varovať, že Robert Hossein, nebude mať v tomto filme toľko priestoru, koľko by bolo možno potrebné, aby predviedol svoje ukážkové "majstrovstvo", ale i napriek tomu si vskutku obstojne poradil s tým málom, čo mal k dispozícii. • A veru zase Jean Gabin ani nemohol inak, a to len takto, ako mu to proste ide najlepšie. Rola ušitá na mieru, aké musel mať práve veľmi rád, a opäť nasledujúca "gabinovka", pri ktorej som sa cítil, ako ryba vo vode, ktorá ešte len objavuje, v akom rozsiahlom rybníku sa v skutočnosti nachádza, keď si náramným spôsobom pláva a pláva... ()
Nejgabinovatější Gabin, v roli na tělo, příběh je vcelku předvídatelný, přesto se jedná o film příjemný, pěkný, kde padnou i nějaká ta životní moudra. Angelika byla taky fajn a Žofre v roli pasáka tradičně výborný. ()
Sarkastický opilec a veľký milovník psov a koní Brassac ( Jean Gabin ) žije na statku v zámočku a pri jednej zo svojich opileckých záťahov vezme domov mladučkú prostitútku ( pôvabná Michèle Mercier ). Tá je náramne prekvapená, keď ho doma čaká manželka... Razom však pochopí Brassacovu motiváciu, s manželkou totiž nemajú deti a mladej žene ponúkne domov. Lenže jej pasákovi ( Robert Hossein ) sa to nepáči... Dve tretiny filmu sa sa striedajú dramatické chvílky s komediálnymi a je na čo sa pozerať. Hlavne opilecké výstupy Brassaca plné filozofovania a uštipačnosti sú zábavné. V závere snímku dochádza dych, kúzlo sa vytráca a už to nie je taká zábava. V každom prípade treba vyzdvihnúť impozantnú symfonickú hudbu Georgesa Garvarentza, ktorá skôr pripomína klasiku ako filmovú hudbu. Zaujímavosťou je účinkovanie dua Mercier-Hossein, ktorý si odbehli od série filmov o Angelike. A že Michèle seknú viac tmavé vlasy, o tom takisto niet pochýb... Prvý komentár. ()
Angelika a Joffrey de Peyrac bez krajek Ludvíkova dvora? Jako prostitutka a pasák? Proč ne? Chlastem nasáklý Gabin tuhle dvojku rázně roztrhne, když se tak trochu polovičatě rozhodně udělat ze šlapky řádnou ženu. Hossein si mě získal jako drsně se tvářící pasák, který se však chová ustrašeně jako malý kluk, když mu Gabin šije ránu, kterou mu sám způsobil. Michele Mercier byla divukrásná, i když nevěřím ani v pravost těch druhých řas, které měla pod těmi falešnými. Scéna s divočícími koňmi, která přešla do vášnivého sexu byla.... vášnivá a sexy. ------- Mohli ale Michele vybrat trochu pohlednějšího partnera. Snímek po francouzsku odbývá emoce a staví se k nim na můj vkus drsně racionálně: byla jsi šlapka a co? už na to nemysli! nemůžeš mít děti, ty Rakušanko! no, tak jsem se opil a něco plácl, přejdi to! SHRNUTÍ: Když si přitáhneš domů mladou hezkou šlapku a nevíš, jestli se k ní máš chovat jako k poskytovatelce sexuálních služeb nebo jako k dceři, neřeš to. Život to vyřeší za tebe. ()
Mě to nedává smysl, kdekoliv měla Michèle Mercier bejt za dámu, tak měla punc kurvy, zatímco tady, když konečně hraje prostitutku, tak vypadá spíš jako venkovská pipka, která má permanentně otevřenou pusinku v údivu nad tím, co se kolem ní děje. Využití dobově populární dvojice Mercier-Hossein se mi líbilo víc v o něco mladším filmu Une corde, un colt. Tady se celkem nic neděje, čemuž ještě napomáhá Jean Gabin svým hereckým projevem ve stylu není kam spěchat. Ale má to velmi dobrou hudbu, sympatickou kameru a poetiku francouzských šedesátek. ()
Příjemně plynoucí snímek klasického střihu ze starého venkovského sídla, Michèle Mercier v roli sociální pracovnice a Jean Gabin ve své typické roli "toho nejsilnějšího". Příběh banální, ale mizanscéna, hudba i kamera pomohla ke kladnému hodnocení. ()
Hodně milá podívaná. Cynický opilec s nádherně praktickou manželkou se ujmou prostitutky a ubytují ji u sebe doma, na statkozámečku v Bretani. Krásné dialogy s větami, které bych chtěl napsat sám ("Pil takhle vždy, co se znáte?" - "Ne, poznali jsme se už před válkou."), Gabin moc fajn, ale Lili Palmer nejvíc. ()
Zcela neprávem zapomenutá perlička. Filmový pár Jean Gabin a Lilli Palmer je v mých očích jedním z nejúžasnějších, co jsem kdy viděla. On je naprosto nevypočitatelný zpiťar, s proříznutou pusou a jazykem ostrým jako břitva, ona s ledovým klidem a noblesním nadhledem přijímá, ať už s chutí nebo nechutí, jeho eskapády. Bezdětné manželství se jednoho dne rozroste o půvabnou Michèle Mercier, kterou si koupil na noc a přivedl si ji domů... Krásná věcička s nádhernou hudbou. ()
Herecké obsazení je tady velkým lákadlem. Na spojení Gabin + Mercier jsem byl hodně zvědavý. A dopadlo to tak, že si mistr Gabin očividně s chutí zahrál komediální roli vesnického suchara závislého na alkoholu a Mercier ztvárnila zase vážnější postavu a vedle mistra Gabina obstála. Hossein je zde překvapivě spíš do počtu. Jinak je to docela povedený film, některé Gabinovy hlášky jsou skvělé. Ta milostná zápletka mě taky bavila. Ačkoliv mi ze začátku příběh připadal trošku divný, nakonec se z toho tedy vyklubala další příjemná francouzská záležitost. Jsem rád, že se mi povedlo tento film sehnat a doporočuji. ()
Méně zajímavé, než herecké obsazení napovídá. 1) 61letý Jean Gabin (veterinář), 26letá Michèle Mercierová (prostitutka) a 38letý Robert Hossein (pasák) jednotlivě ani v souhrnu nic zvláštního nepředvedou. Totéž se týká scénáře a režie._____ 2) Výstižný koment: pakobylka**** (příběh se sveřepě prokousává dějem...to jsem se zasmál). ()
Příběh, který se přes prezentovanou komediálnost tak nějak sveřepě prokousává dějem - a přitom prakticky nesměřuje k žádnému velkému finále. Víceméně je sledem lehce úsměvných scének s výtečnými dialogy, jejichž odlehčenost se rozbíjí o buldočí houževnatost vysloužilého veterináře Brassaca - k čemuž napomáhá i hudební doprovod, podkreslující jednotlivosti zápletky. Nicméně má velice solidní dramatickou linku a zvláštní nevyumělkovaný půvab, když vypráví, kterak díky jednomu opileckému výstřelku nad starobyle a movitě vyhlížejícím sídlem po mnoha zatrpklých letech nesměle vysvitlo slunce. ()
Německá herečka Lilli Palmerová (Marie Brassac) nebyla dabována, což bylo pro francouzské filmy tohoto období docela neobvyklé. ()
Bouchnul do stolu. Bude jeho. Pijákova schovanka. Veselka, pane jo. Po bouřích a mračnech, na "hoře b/ř/itev," se vyčasilo. Bublinky už spěchají do dobře vychlazeného šampaňského. Jen pro ni, svatyni, francouzskou Wood Natalii a to malé, je schopen, ochoten se na cukrkandl přeladit, dopustit se gest "bláznivých," básnivých. ()
Skvělé herecké obsazení mne nalákalo se docela dlouho po půlnoci podívat na tento starý zapomenutý černobílý film dávaný v televizi s titulky. Je sice charakterizován jako komedie, ale je to spíš takové optimistické drama o dobrém člověku v podání Jeana Gabina. Říkala jsem si, že se kouknu jen na začátek a dodívám se až ráno, ale nedalo se, nemohla jsem odejít. Jeho kouzlo spočívá v tom, chytnout diváka a už nepustit. Zajímavý poetický příběh, krásná hudba, vtipné dialogy, výborné herecké výkony, prostě roztomilá podívaná, které není co vytknout. ()
Těžké retro už v době svého vzniku. ()
Přímočarý pijan Gabin, Angelika, která vždy vstává nalíčená, slaboch pasák de Peyrac, zajímavá stoická Emma Danieli. Pěkná hudba. ()
Gabin s nadsázkou hraje vzdělaného burana. Nic moc. ()