Bod zlomu

Základní premise filmu - všichni tam byli hrozne cool, měli skvělý tetování, originální přezdívky typu Utah a Chowder, spoustu úžasných filosofických nápadů a neměli nic jiného na práci, než si hrát na Spidermany a Batmany. Neskutečně plytký scénář, který nezachránily ani dechberoucí akčně sportovní sekvence. (04.04.2017)

Solidní remake, který si až na pár scén a celkový námět jde svou cestou. Film diváka provede několika extrémními sporty, kde slovo "extrémní" opravdu hraje hlavní roli. Do reality mají bezesporu daleko, ale překvapivě dost realistické CGI je dělá ve filmu velmi věrohodnými. Herci jsou spíše b-kategorie, ale hlavní hrdina je vcelku sympaťák a ačkoli herecky na Keanu Reevese neměl, působil ve filmu příjemně. Za to Brodhi nepůsobil ani zdaleka tak přesvědčivě, jako jeho Schwayzeym zahraná předloha v původním filmu. Tak či onak, pohodová akční jednohubka. (30.07.2016)

Adrenalin je super věc, je vidět, že ho potřebujeme i když není fyzicky zapotřebí. Ale páchat kvůli němu jednoznačnou sebevraždu, je diskutabilní. Ta šance by měla být alespoň větší nebo rovna 50/50 a měla by mít smysl. A zabíjet u toho drobné broučky ( bezvýznamné placené zaměstnance, kteří se snaží uživit rodinu ), mně smysl nedává. naopak mi dávalo smysl ta harmonie a sounáležitost s přírodou, kterou když nedodržíme, tak dopadneme jako dinosauři. Takže morálně +-, herecky, to ujde, ale žádný zázrak. Filmařsky slušné a adrenalínově skvělé. (23.03.2016)

Musela jsem hóódně přihmouřit oči, abych tomu dala tři hvězdy. Ale asi jsem chtěla být hodná. Nedávno jsem viděla kousek původního Bodu zlomu a už podle toho kousínku jsem poznala, že je mnohem lepší. V tomhle byla děsná hlavní postava. Taková nemastná, neslaná. Všichni potetovaní jak kokůtci. Hlavní žába taky hnusná a taky hnusně potetovaná. A čím víc se blížil konec, tím víc to bylo sci-fi. Ten skok z vodopádu nebo vrtulník létající těsně nad rozbouřeným mořem... No na konci jsem měla fakt dost. (20.04.2016)

Tři prdele ekoteroristických žvástů o ňuňání s velrybičkami a splývání přírodou, ukrutné lkaní nad povrchností konzumerismu, globální oteplování mezi hlavními hrdiny, banda pseudofilozofování o tom, jak dosáhnout nirvány bez vzájemného honění v zaprděném stanu ve vysokohorském sedle a obskurní fyzika sveřepých multiadrenalíňáků v podobě například tunové bedny s prachama padající z letadla dvakrát pomaleji než sedmdesátikilový chcípák. I to je rymejk devadesátkové klasiky. Na druhou misku vah však hodili proti kokotskému scénáři solidní tempo, obsazení vcelku sympatických pupušů a hlavně místy naprosto fantastické záběry, přičemž drápání se na Andělský vodopád byl až vizuální orgáč, z něhož mi málem vystříklo oko. Zobáčky oné pomyslné váhy se tedy zastavily přímo proti sobě a vyvážily průměrnou zábavnou pičovinku, po které se Páťa nemusí hystericky otáčet šest stop pod zemí a Kínu bezmimicky tumpachově čumět na závěrečné titulky. Tedy až na to milostné vzplanutí. Vsadím se, že kdyby to v téhle verzi Bodhí nezabalil, nakonec by si s Jutahem i zašukali. (22.03.2016)