El hombre que mató a Don Quijote
O Homem que Matou Dom Quixote
The Man Who Killed Don Quixote
Muž, ktorý zabil Dona Quijota
The Man Who Killed Don Quixote
The Man Who Killed Don Quixote
Režie:
Terry GilliamKamera:
Nicola PecoriniHudba:
Roque BañosHrají:
Adam Driver, Jonathan Pryce, Olga Kurylenko, Stellan Skarsgård, Joana Ribeiro, Jason Watkins, Óscar Jaenada, Rossy de Palma, Sergi López, Paloma Bloyd (více)Obsahy(1)
Toby býval idealistickým filmovým studentem. Jeho ztvárnění příběhu Dona Quijota, které natočil v malebné španělské vesnici, mělo obrovský úspěch. Ale to bylo kdysi. Z Tobyho se stal arogantní a cynický režisér reklam. Peníze a sláva ho změnily k nepoznání. A tak zatímco se ve Španělsku snaží dokončit natáčení nové reklamy, užívá si s manželkou svého šéfa. Poté, co se Tobymu dostane do rukou stará kopie jeho studentského filmu, vydává se na místo, kde před mnoha lety svůj opus vytvořil. Zjišťuje, že jeho tehdejší počin měl na obyvatele ospalé vesnice stašlivý vliv. Potkává starého pomateného výrobce obuvi, který se domnívá, že je Don Quijot a Toby jeho Sancho Panza. Toby se ocitá uvězněný v bizarních fantaziích starého pána. Rozlišit realitu od fikce je pro něj stále těžší. V průběhu svých komických a stále více surrealistických dobrodružství je Toby nucen čelit tragickým důsledkům filmu, který navždy změnil naděje a sny malé vesničky. Může Toby získat zpět svou lidskost? Může Don Quijot přežít své šílenství? (Bioscop)
(více)Recenze (167)
Tím mužem, který zabil Dona Quijota je Terry Gilliam, který natočil nesoudržnou, nepřehlednou groteskní a podivnou komedii s pěknou výpravou, zajímavými exteriéry, ale nepochopitelně amatérskou režií, která není schopna převést scénář na plátno a vést jinak dobré herce. Driver se snaží, je to cítit v každé scéně, ale výstavba scény mu hází klacky pod nohy. Škoda. Ten film je asi vážně prokletý. ()
Terry Gilliam je jeden z nejlepších režisérů současnosti a velký snílek. Cesta Dona Quijota byla trnitá, možná nejtrnitější vůbec. Komu jinému trvalo 30 let natočit jeho vysněný projekt? O to více mě mrzí, že to dopadlo jak to dopadlo. Film netrpí vyloženě žádnou špatnou složkou. Zahráno bravurně, zrežírováno obstojně, ale problém je jinde. Celý film totiž působí velmi zbytečně, nudně, natahovaně. Dokoukat je to místy i přes herecký divadlení koncert pana Pryce velice obtížné a nebýt respektu k jménu Terry Gilliam, v půlce bych to asi vypnul. ()
Upřímně se musím přiznat, že do této podívané jsem šel hned od začátku s tím, že to rozhodně nebude snímek pro mě, o čemž mě svým průběhem ten film po celou dobu jen utvrzoval, a při závěrečných titulcích jsem si zhluboka oddechl, že to mám za sebou, neboť jsem to absolvoval vlastně jen kvůli Adamu Driverovi, který mě zde též utvrdil v tom, že začíná jít o čím dál výraznějšího a zajímavějšího herce, jenž dokáže zaujmout nejen svým atypickým vzhledem, ale především svým hereckým umem, který z něj může jednou udělat opravdovou hvězdu budoucnosti. Každopádně, on je tu ale skutečně snad tím jediným, co mě v tomto snímku oslovilo a popravdě musím souhlasit s již nejednou vysloveným názorem, že tato Gilliamova vize měla zůstat „tím“ nezrealizovaným projektem, který pak mohl zůstat ještě dlouhá léta předmětem mnoha diskuzí, úvah a rozborů, jak by mohl vypadat, kdyby skutečně jednou vznikl, nicméně, po všech těch útrapách se Terrymu splnil sen, film se mu nakonec podařilo natočit, ale výsledek prostě a jednoduše jednak většina obecenstva nepřijala, neboť pro „popcornové“ publikum je příliš zvláštní, výstřední a nejednoznačný, a naopak pro cinefili zase až moc jednoduchý, nevýrazný a nezajímavý, a jednak, se vší pokorou, mám dojem, že nyní po tomto snímku už po pár měsících nikdo už ani nevzdychne a když už, tak se zas nebude mluvit o filmu jako takovém, ale stále jen o projektu, jehož vznik provázela velice strastiplná cesta. Nicméně, abych vyjádřil své konkrétní pocity z filmu samotného, očekával jsem o dost větší divočinu, či spíše fantasmagorii, než tomu nakonec bylo, chvílemi jsem tedy sice vážně moc nechápal, co tím vším pan tvůrce chtěl vlastně vyjádřit, chvílemi to sklouzávalo do docela pořádné bizardnosti, chvílemi to zas působilo kýčovitě až běda, ovšem pořád to mělo nějakou tu hlavu a patu, s jasnou příběhovou kostrou, čímž jsem byl překvapen, že Gilliam zas až tolik nepopustil uzdu své fantazii, každopádně nic z toho nezafungovalo úplně přesvědčivě, či výrazně, a prostě to na mě zapůsobilo spíš jen jako takový zoufalý „výkřik do tmy“, který nemá v podstatě ani co nabídnout, či říct. Muž, který zabil Dona Quijota, je zkrátka zvláštní film, který si ale asi jen těžko najde svého diváka a který je vlastně i těžké někomu doporučit, jelikož v podstatě není ani proč. ()
Muž, ktorý zabil Dona Quijota, je vysnívaný projekt Terryho Gilliama, ktorému viac ako 10 rokov osud nehral do kariet. Príbeh točenia tohto filmu je natoľko, zaujímavý, že by si vystačil na samostatný dokument (ktorý aj dostal). Výsledný film na mňa vo výsledku vplýva zvláštne, bohužiaľ viac v tom negatívnom zmysle. Jedná sa o prerozprávanie známeho príbehu o boji s veternými mlynmi, no po Gilliamovsky, čo v preklade znamená, že sa budete musieť pripraviť na to, že si budete pri pozeraní pripadať, ako keby ste si šľahli nejakú lacnú, nekvalitnú drogu. Zozačiatku mi tento štýl výpravy pripadal naozaj skvelý, no postupom času začal pripadať značne iritujúci, chaotický a nekonzistentný. Overall si myslím, že sa jedná skôr o snímku, ktorá zaujme viac svojim backstory, než samotným obsahom, ktorého tu buďto nebolo skoro vôbec, alebo ho tu zas bolo až tak veľa, že som mu odmietol venovať pozornosť. I navzdory tomu, že je Terry Gilliam môj veľký vzor, z jeho zatiaľ posledného filmu som si skoro nič neodniesol. Pre mňa priemerný film s pekným vizuálom a slušnými hercami ()
Jak jinak přistupovat k adaptaci Dona Quijota, než donquijotovsky, převálet to celé ve vlastním námětu. Je cosi sympatického na tom sledovat celé to putování a boření se do snění a reality a co je skutečné a co není... ideály a šílenství – i proto je Quijote stále legit čtivo, ač jsem ho rozečetl už sedm let zpátky a pořád nedokončil (a předtím se knihu roky snažil sehnat potom, co jsem uslyšen námět na ZŠ). Je očividné, že tohle, z hlediska pojetí, měl Gilliam dlouho v hlavě (a že je tam spousta fakt trefných momentů, pokud se zamyslíte nad námětem, nad vším okolo, je to, co do výstavby, pořádně originální film) a jak sám Gilliam řekl, příběh se neustále vyvíjí, takže co plánoval natočit předtím, není totéž, co natočí teď. Navíc definitivně nechtěl udělat jen adaptaci originálu, ale okořenit ho. Jenže někdy se námět vaří tak dlouho, až se převaří. Soudě z fragmentů, mám dojem, že by se mi líbilo víc to, co se snažili udělat okolo roku 2000, co pořád smrdělo tou starou érou gilliama, jako Král rybář apod. Tahle pozdní éra - Tideland, Brothers Grimm, Imaginarium of Dr. Parnassus, The Zero Theorem, postrádá určitou essenci, jestliže chcete hledat Quijota ve filmech Gilliama, hledejte ho v jeho starších pracích, je tam, všude. Nicméně tenhle Don Quijote přináší gilliamův miniaturní comeback a když to zkloubíte s 'Lost in La Mancha', vyjde vám, že gilliamův příspěvek na tomhle poli je setsakra hodný pozornosti. Adama Drivera mám čím dál radši a je jedním z důvodů, proč tenhle film stál za to. Jonathan Pryce je na Quijota příliš anglicky teatrální. Je to skvělej herec, co to zahrál skvěle, ale všechny volby od Jeana Rocheforda, Johna Hurta (John Hurt by byl skvělej!) po Michaela Palina se mi zdály příhodnější. Mnoho malých a bezvýznamných plusů na tomto filmu. A navíc určitý pocit úlevy, vidět, že tolik let práce (v podstatě od mýho narození, plácnu že určitě od počátku devadesátejch na tom Gilliam pracoval a splnil si sen, došel naplnění, ať už tak či onak, je tam spousta skvělých detailů, které určitě utvoří minimálně kult a které mě přinutí se na film určitě párkrát znovu podívat). ()
Na začátek podotknu, že nejsem vůbec ovlivněný kontextem vzniku filmu. Sice vím, že ho provázely těžkosti, už se před dávnými roky roztočil a pak z mnoha nešťastných událostí nedokončil. To mě v hodnocení neovlivňuje. Stejně tak mě neovlivňuje literární předloha, ta padla za oběť povinné školní četbě. Jak je něco povinné, dělat se mi to nechce. Před filmem jsem byl díky tomu téměř bez předsudků a očekávání. Jen téměř proto, že poměrně dobře znám tvorbu Terryho Gilliama a vím, že můžu očekávat… cokoli. :-) Prvních patnáct minut bylo utrpení a dokonce jsem si dal den pauzu. Poté se ovšem krásně rozvinul magický příběh, který mě dokázal pohltit. Není to pro každého a velmi záleží na vaší náladě a na tom, jestli se necháte dobrovolně unášet imaginací Terryho Gilliama. Pokud na hru přistoupíte, můžete jen pobaveně sledovat, co všechno se bude dít. Občas je to realita, občas sny, někdy blouznění a někdy je to těžké určit. Každopádně Muž, který zabil Dona Quijota se mi do vkusu i nálady trefil parádně a skvěle mě pobavil. Adam Driver a Jonathan Pryce to zahráli rovněž skvěle a mimochodem, závěr se velmi povedl. Čtyři hvězdy a doporučení na netradiční zážitek pro filmové fajnšmekry k tomu. ()
Po tomhle filmu si budete připadat, jako byste si pořádně šlehli. Může být bláznivější a akčnější art, než je tenhle? Já myslím, že teda ne.. Pokud se na tenhle snímek chcete podívat, tak budete muset dvakrát. Je tam totiž tolik detailů a je to tak složité, že se poprvé budete soustředit jen na čistě příběhovou linii a na to, jak to vlastně všechno skončí. Každopádně je to zajímavý film a všem ho mohu doporučit, každý si zde najde tu svojí část, která se mu bude líbit. Já v tom těch 25let natáčení viděl. A pamatujte, na detaily si poprvé sice čas nenajdete, ale napodruhé už jde o úplně jiný pohled! :) ()
Milý dobrodružný film, ze kterého čiší Terryho láska k filmu, stále tu prolíná sny a realitu, má režijní nápady, nechybí retrospektivní pohledy z natáčení, krátké černobílé vsuvky i snaha o Monty Pythonský humor. Nejvíce se blíží předchozím snímkům Brazil a Imagináriu Dr. Parnasse. Oproti Imagináriu jsou alespoň uměřeněji použity počítačové triky, legendární Brazil ale dostižen není... 3 hvězdy jsou přísné, ale zásadní snímek to není. 65 % ()
Ryze autorské. As jako Lynch dostal příležitost udělat nové díly Twin Peaks podle sebe, podobnou příležitost dostal konečně i Gilliam a je to dobře. Celý příběh a styl vyprávění vám možná připomene Barona prášila, jehož kvalit však bohužel nedosahuje. Z kulis vystupuje pohádková postava, pomalu spolu s hlavním hrdinou ztrácíte pojem o realitě a vše začíná nebo naopak přestává dávat smysl. Zatímco u Barona prášila ještě Gilliam zvládl svoji fantazii v závěru ukočírovat, tady už se mu definitivně utrhla ze řetězu. Škoda, konec mohl být lepší. i tak díky za další film, Terry. Bojím se ale, že už jich moc nebude... ()
Quijotovo kouzlo do me teda neproniklo. Ze zazitku me neustale vytrhoval podivne oscilujici scenar, kde napriklad reziser DVOU filmu o Quijotovi netusi, ze Don bude utocit na vetrne mlyny jako na obry? Wat? Surealisticky zazitek se nedostavil, dostavila se nuda rozredena vsednim vizualem a podivnymi vedlejsimi linkami. Myslim, ze tomu dam casem druhou sanci. Moc bych si pral director's cut o hodku kratsi, potencial na pecku tu citim. ()
Hodně velká bizarnost. Herecky sice fantastické, ale ten surrealistický děj mě většinu času moc nebral. ()
ne ne tak toto bola vazne velka sracka 2-3 sceny boli vtipne ale inak ani hovno strasna nuda a ma to vise 2 hodin boha to bolo nekonecne sa nato dodivat ()
Nepříliš záživná gilliamovská taškařice s Donem Quijotem ve vedlejší roli. ()
Naprostá příšernost, vzhledem k plejádě hvězd jsem čekal, že to bude dobré, nebo aspoň snesitelné - ale je to nesnesitelné...0% ()
Na Terryho Dona Quijota jsem se těšila už od té doby, co jsem zjistila, že se znovu točí. Moc jsem mu přála, aby se to tentokrát povedlo dotáhnout do konce. Výsledný film se mi moc líbil, i když jsem podle zdejších hodnocení nečekala žádný zázrak. Nicméně Terry příjemně překvapil a Don Quijote patří podle mě k jeho nejlepším filmům. Jonathan Pryce je jako stárnoucí Don Quijote absolutně úžasný a Adam Driver, mi konečně předvedl, že umí dobře hrát. Jako každý Terryho film ani tady nechybí nádherná vizuální stránka a ohromné množství nápadů. Taky se mi moc líbil, ten sladkobolný tón snímku, který se k Donu Quijotovi výborně hodil. Na druhou stranu mi vadilo množství zbytečných postav, co spíš brzdili děj než aby ho někam posouvali (Olga a Stellan)...4,5 * ()
Hoci film režíroval Terry Gilliam, za komédiu by som ho určite neoznačil. Don Quijote sa tvári ako surrealistické intelektuálne dobrodružstvo, no mňa vôbec nedostal. Možno by na filmovom festivale zarezonoval inak, no na obrazovku televízora mi nezapasoval. Bol veľmi čudný. ()
Možná měl Terry bojovat s větrnými mlýny mnohem dříve, jenže osud mu hold nepřál a tak bojuje až dnes. Jeho Quijot už samozřejmě postrádá jakousi svižnost, přesto má mnoho nesporných kvalit. A nakonec, není právě dnes v tom nejlepším slova smyslu ještě více Terrym? Mám ten pocit. První přibližně čtvrtina je výborná, v klasicky gilliamovských narážkách trefně humorná, okořeněná o natáčení filmu, takže i z tohoto pohledu je do čeho pálit. Navíc zde solidně rozehrávají příběh velmi zajímavé postavy, konkrétně Toby, Jacqui a Šéf. Ku škodě je, že o onu zajímavost, postupem času přichází, tedy až na Tobyho, v jehož roli je Adam Driver klasicky výborný. Herci za to ovšem celkově rozhodě nemohou, hrají velmi dobře a takový Jonathan Pryce je v hlavní roli taktéž fantastický. Přesto s věčnými pády Dona Quijota jakoby padal i film, ale naštěstí se na toho dřevěného koně ve vrcholné scéně zase vyškrábe! Nakonec i Terry Gilliam jako by byl na maškarním doma, tato scéna je jedna velká fantazie, skutečná přehlídka barev a lidských vlastností. Vrchol, jenž si v každém záběru užívá i kamera a s ní dokonale sehraná hudba. Což je právě to, co "zachraňuje" i ten slabší mezičas, kterého je tedy až příliš. Jenže, úchvatné a dokonale nasnímané lokace natáčení, k filmovému zážitku taktéž patří a u mě dvojnásob. 70% ()
V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Španělsko / Belgie / Francie / Portugalsko; rok výroby 2017. ()
Svět potřebuje snílky. Předlouho očekavaný donquijotský opus se (slovy režiséra) po devětadvacetiletém těhotenství konečně narodil. A jablko nepadlo daleko od stromu. Vizuálně opět nádherné včetně typologie herců (nejvíc se mi líbil Adam Driver), oslnivé barvy, extravagantní kostýmy... tak jak jsme u Gilliama zvyklý. A obdobně jako třeba v Imagináriu Dr. Parnasse se prolíná snová rovina s realitou, vzpomínkami a rovinou imaginativní a volný proud vědomí občas tryská na plátno proudem. Velmi zajímavé mi přišlo splývání osudů hlavního hrdiny, režiséra a symbolu (archetypu) Dona Quijota. V závěru jsem měl neodbytný pocit, že si Terry Gilliam tímto filmem natočil závět. S přihlédnutím k osobním sympatiím nakonec čtyři hvězdičky. ()
Související novinky
53. ročník festivalu MFF Karlovy Vary je za námi
53. ročník největšího filmového festivalu v Česku je u konce. Festival, který byl zahájen vzpomínkovým filmem na Miloše Formana Lásky jedné plavovlásky (1965), se letos nesl ve znamení velkých… (více)
Co dalšího plánuje Terry Gilliam?
Režisér Terry Gilliam (12 opic, Brazil) má se svými filmy obří smůlu. Jeho vysněný Muž, který zabil Dona Quijota ale zdá se přece jen dorazí do širší distribuce, a to ještě před koncem roku. Slavný… (více)
Filmové hvězdy ve Varech
53. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary startuje již 29. června a pořadatelé nyní konečně odhalili seznam zahraničních osobností, které se na nadcházejícím festivalu ukážou. Mezi ta… (více)
Terry Gilliam dotočil Dona Quijota
17 let! Tak dlouho se Terry Gilliam snažil natočit svůj vysněný projekt, adaptaci slavného románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Film se kdysi dostal před kamery s Johnnym Deppem a Jeanem… (více)
Nový Gilliamův film je mnohovrstevný a uznávám, že zorientovat se v něm na první dobrou, je poměrně náročné. Byť byl pro mě film na některých místech nesrozumitelný, rozhodně jsem neměla v úmyslu začít obcházet antikvariáty s cílem najít Cervantesova Dona Quijota – nedávalo by mi to smysl, byla by to rezignace a naprosté míjení se s tím, co chtěl Gilliam sdělit právě pomocí filmového média. K uchopení postavy Dona Quijota jsem vycházela z její symboliky. Je pro mě znázorněním někoho, kdo bojuje za ideály – nikoli své egoistické, ale ty, které odpovídají morálním hodnotám jako je pravda a dobro. Tato postava (zrozena z vůle nebes, jak je řečeno hned v úvodu filmu), jako kdyby byla seslána do dnešní doby, aby nám něco důležitého, mizejícího, ukázala. Myslím, že Guilliam chtěl primárně svým filmem poukázat na to, že se se světem děje něco důležitého – že se vzdalujeme od těchto hodnot, od lidství. Toužíme po zábavě, jsme znudění životem, neustále se potřebujeme rozptylovat novými podněty – prostě „ubavit se k smrti“. Druhé lidi stavíme do role objektů, využíváme je, přestáváme vnímat jeden druhého jako lidskou bytost a zároveň se stáváme i my jen dočasnými hračkami druhých lidí, jakýmisi předměty jejich zábavy. Jsme vystrašení a nevíme, kdo jsme, utíkáme před sebou – stejně, jako Tony. Dalšími tématy, které Gilliam ve filmu předkládá, jsou přesudky vůči jinakosti, s čímž souvisí i panický strach z terorismu (ne náhodou se film odehrává na Pyrenejském poloostrově, který byl v minulosti pod nadvládou Arabů) nebo zobrazení zákulisí filmového průmyslu. Posledním tématem, které mě oslovilo, je oddanost muže ženě – v dnešní době sériové monogamie působí až archaicky, že by se muž dokázal oddat ženě svého srdce na celý život. Tony je vlastně opakem Dona Quijota, produktem dnešní doby. O tom, že je Tony zbaven ideálů, že o ničem již nesní, svědčí dialog mezi Tonym a Rupertem - Tony už totiž nepotřebuje snít, protože má vše. Očividně si ale svůj život představoval jinak a kdysi snil – na své sny ale rezignoval. V mládí natočil studentský film (možná to nejlepší, co se mu podařilo kdy natočit) a teď na stejné donkichotské téma natáčí kýčovitou reklamu (shodou okolností ve stejné lokalitě, jako natáčel studenstký film). Tony se vydává ze znuděnosti i ze zvědavosti na místo, kde před lety natáčel svůj film a dozvídá se životní osudy lidí, tehdejších herců. Zjišťuje, že mnoha lidem ovlivnil dost zásadním způsobem život. Zkáza po něm ale zůstává i nyní jeho pouhou přítomností v městečku a ani tentokrát se nehodlá chovat zodpovědně, od všeho dává ruce pryč a snaží se přenášet zodpovědnost na druhé lidi. Už v úvodní scéně se Toby představuje jako ten, kdo „tahá za nitky“ a ostatní jsou jen loutky. Tony chce svět přelstít, brát si a bavit se. Je jako malé dítě, které není schopné domyslet důsledky svých činů. Bez jakýchkoli výčitek svědomí vstupuje na základě svých rozmarů do života druhých lidí a se stejným rozmarem z nich i odchází. Je mu jedno, že za ním zůstává pohroma – důležité je, jak se cítí on. Jako, kdyby žil v jakési zapouzdřenosti dětského ega, které si ještě nevytvořilo zdravý vztah k druhým, ke světu. Bojí se hlavně o sebe (viz scéna, ve které je zabit člověk, jehož krev má na košili – oddychne si, že to není jeho krev). Nepamatuje si ani jméno Melissy (asistentky u filmu), která je k němu očividně emocionálně vázaná. Když potká v jeskyni Angelicu, které změnil život, tipuje, odkud se znají a jak se asi může jmenovat. Lidé jsou pro něj jenom figurky na šachovnici - někdo, kdo zajišťuje jeho zábavu. Svět je jeden velký Disneyland. Tony potřebuje ve svém neklidu neustálý pohyb, jedno kam. Díky svému sobectví a absenci sociální inteligence se dostává až do komických situacích, ve kterých je zvýrazněna jeho tupost a bezohlednost. Tony má ale zároveň talent přesvědčit druhé o tom, jak je dokonalý, geniální, dokud jej skutečně nepoznají, nepřiblíží se k němu. Skvěle to vystihuje scéna, kdy Tony odjede během natáčení pryč na motorce. Jeden člen filmového štábu namítá, že bez něj nemohou dál točit, protože je Tony génius, zatímco producent konstatuje, že Tony není žádný génius, ale dítě. Hranice mezi genialitou a dětskou hravostí je zkrátka tenká. Tony již o hravost přišel a zároveň se neumí pohybovat ve světě dospělých lidí. A tak si ponechává alespoň neintegrovanou stránku vnitřního dítěte, aby s ním byl jakkoli propojen, protože je to zároveň pohasínající zdroj jeho inspirace. Tony není schopen díky uvěznění v roli dítěte přijmout zodpovědnost za sebe a svůj podíl na vztazích k druhým lidem, je neschopný jakkoli vybudovat zdravý vztah já-ty. Celý koncept pak nabourává příjezd Dona Quijota na koni – Tony v něm rozpoznává herce ze svého studentského filmu, kterého tehdy dosadil do role Dona Quijota - ten sobeckého a namyšleného Tonyho pasuje do role svého sluhy. Tony však není zvyklý sloužit, protože je to právě on, komu lidé dosud sloužili. Tony dostane otrhané šaty a Don Quijote ho přiměje svléknout si oblek (symbol sociální prestiže) a přidělí mu osla, na kterém pojede. Tato „iniciační“ scéna se odehrává na skládce, což je také symbolem vzdání se své společenské role, stržení masky. Tony tímto aktem dostává od Dona Quijota dar transformace osobnosti a záleží jen na něm, zda ho využije. V tomto okamžiku se vydává s Donem Quijotem na cestu – ani jeden z nich neví, kam míří (zatímco Tony hledá cíl, Dona Quijota zajímá samotná cesta). Tony se snaží během cesty marně vysvětlit Donu Quijotovi, jak se věci mají – jako, kdyby chtěl vrátit čas, když si uvědomuje šílenství, se kterým se Don Quijote potýká a za které je částečně zodpovědný. Domnívá se totiž, že cokoli lze vysvětlit slovy – že stačí říct Donu Quijotovi, že zešílel a proč a že se vše srovná, vrátí a zase začne odpovídat Tonyho vidění světa. Neuvědomuje si, že nemá právo bořit vnitřní svět druhého člověka jenom proto, že on sám, v egoistické zapouzdřenosti, nedokáže přijmout to, že už není tím, kdo tahá za nitky. Víc, než by Tonyho bolelo to, že Don Quijot zešílel, ho bolí být přítomen jeho šílenství. Zatímco někteří dokáží vidět v Donu Quijotovi osvíceného člověka, který pomáhá najít lidem víru, Tony v něm stále vidí jen šílence – nepřistupuje na jiný možný obraz reality. Tony podstupuje během cesty řadu zkoušek. Jednou z nich je například nález zlatých mincí nebo výzva Dona Quijota, aby se poklonil před Madinat al-Zahra (Zářícím městem). To však jde Tonymu jen stěží. Don Quijote nejednou poukazuje na Tonyho dětinskost a sebestřednost. Když se Don Quijote vrhá bránit svou čest na koni v souboji proti očividné přesile, netrápí Tonyho ani tak, že by mohl Don Quijote zemřít, jako to, jaký osud by čekal Tonyho. V poslední části filmu pak Tony vlastně chladnokrevně „prodává“ Dona Quijota jako prostředek zábavy pro večírek zbohatlíků. Zde Tony zrazuje Dona Quijota – nedokáže převzít svůj podíl zodpovědnosti na participaci vztahu s Donem Quijotem a nechává ho žit v iluzi existence světa, který je však pouhým maškarním bálem plným masek a kulis. A kulisou se vlastně stává i samotný příběh Dona Quijota – jeho svět je odkouzlen a vyprázdněn. Don Quijote je ponížen (ani zde ale Tony nedostal odvahu zasáhnout, i když se v něm již více probouzela citlivost). Tony, kterému postupně otevírá kamenné srdce láska k Angelice, začíná být více citlivější. Bohužel je však příliš pozdě – výzvu, která se před Tonym otevírá, nedokáže využít a místo jeho transformace v dospělého muže, raději zešílí … uteče před sebou. Potřebuje totiž něčím být, s něčím se identifikovat, nemůže zůstat někde „mezi“. A celou tu zkázu, kterou způsobil, dokoná tím, že v Angelice (ženě svého srdce) uvidí muže – věrného sluhu „Sancho Panzu“. Angelika, jejíž ženství bylo celý život zneužíváno, pak ve finální scéně stojí před velkým rozhodnutím – zda popře svoje ženství, obětuje se a přistoupí na hru Tonyho, aby mohl žít, a nebo se postaví sama za sebe a už si nenechá nikým diktovat, kým má být. () (méně) (více)