Galavant

Poté, co Disney přestal dělat muzikály, Alan Menken, slavný tvůrce hudby z Little Shop of Horror, Aladdina a dalších filmů Disneyho renesance, si musel najít jinou práci. Těsně potom, co skládal hudbu k Na Vlásku, si vystřihl hranný seriálový muzikál pro dospělé Galavant. Parodie na všechny ty pohádky, fantasy a legendy. Zlý král unese krásnou snoubenku hrdiny Galavanta. Galavant se ji rozhodne zachránit, jen aby zjistil, že jeho snoubenka si už užívá bohatého života a k němu se vrátit nechce. Z naprosto kladného hrdiny se stává zhrzený depresoň. Když však princezna ze vzdálené země potřebuje pomoc je donucen vrátit se ke své původní profesi. Abych byl upřímný, tak mě Galavant napoprvé nezaujal. Když jsem se však k němu vrátil po několika letech, zkouknul jsem ho hned dvakrát za sebou. Hudba je skvělá a chytlavá jak blázen. Vtipy fungují. Nakonec je to vlastně o redemption arku "zlého" krále. Je na čase Do the D'Dew a vypustit tu černou magii. Díky Menkene! (09.10.2021)

Hravá a roztomilá parodie na hrdinské příběhy, od sklepa až po půdu narvaná chytlavými melodiemi a všeljakými dvojsmysly a slovními hříčkami. Že příběhově se nejedná o žádnou extratřídu je jedno, moje srdce plesá nad ujetým humorem, hvězdným obsazením cameí (staví se třeba John Stamos nebo Hugh Bonneville) i zpívanými recapy. První série silnější 3, druhá je lepší, vtipnější a sebeuvědomělejší, je-li to (hmm, jelito) vůbec možné, 4* (14.01.2015)

Ať už se budu snažit sebevíc, myslím, že větší poklonu než tu, že mi Galavant v některých ohledech připomíná Černou zmiji (a místy taky Princeznu nevěstu), asi vyseknout nedokážu. Seriálu se daří dokonale naplňovat žánrová klišé tradičních pohádkových příběhů, aby je nakonec s úsměvem na tváři shodil a ještě si na jejich ostatcích s chutí zatančil a zazpíval. Ano, muzikálová čísla představují nedílnou součást Galavanta a parodická nátura jednotlivých výstupů (například vypravěčova závěrečná reflexe sledovanosti, na níž bude záviset vznik druhé série či hádky o to, která z postav bude mít hlavní sólo či završí píseň velkým finišem a stane tak ve středu zájmu kamer jsou vysloveně k popukání) z nich dělá jeden z nejzábavnějších prvků seriálu. Bohužel se obávám, že místy raketové tempo textů výrazně znesnadní výrobu titulů/dabingu a autor bude muset slovní přestřelky včetně vtipů chtě nechtě výrazně osekat, aby lidi stačili číst/se překlad trefoval postavám do pusy, což se dle mého negativně projeví v diváckém přijetí. Pochvalu si kromě písniček zaslouží typově přesní herci, kteří se buď vymaňují ze stereotypních škatulek (černošský panoš, rasově těžko zařaditelná valencijská princezna), nebo do nich svým vzhledem naopak zapadají, ovšem scénář tyto okamžitě bortí či rovnou převrací naruby, když jednotlivým charakterům připisuje jiné vlastnosti, než bývá obvyklé (krásná a naivní dáma v nesnázích alias princezna je manipulativní mrcha, její zachránce, pohledný „princ“ opilecký sedlák a tyranský král vládnoucí pevnou rukou zase neschopný romantický naiva). Jediné co lze vyčítat respektive na to upozornit je místy výrazně „punková“ výprava, která působí lacině, scény jsou většinou zaplněny dekoracemi velmi řídce, ale vzhledem k nátuře díla není dost dobře možné tento „nedostatek“ kritizovat, neboť - ačkoli je více než zřejmé, že výroba Galavanta nepatřila k nejnákladnějším - autoři se můžou velmi snadno ohradit, že ona lacinost představuje další z parodických prvků, jenž má za cíl zesměšnit na pohled okázalé, do nejmenšího detailu propracované a tím pádem neuvěřitelně sterilní a nerealisticky působící prostředí z klasických pohádek odehrávajících se ve špinavé době středověku. 85% (26.01.2015)

Mé zalíbení k tomuto seriálu začalo pomalu. Před delší dobou mi kamarád pustil jako ochutnávku první tři díly. Řekl jsem si - je to ok, když na to někdy bude čas, mrknu na zbytek. Nekouknul jsem. *O NĚKOLIK MĚSÍCŮ POZDĚJI* Na internetu jsem narazil na promo na druhou řadu. Nakonec jsem se rozhodl to stáhnout. A jednoho studeného prosincového středečního večera jsem bingewatchnul (ano, tak to bylo dobré) všechny díly za sebou. Díkybohu (nyní spíš bohužel) to nemělo tolik dílů, tak jsem příliš o spánek nepřišel. Jsem hlavně rád, že jsem takto hezky obešel čekání na další sérii. Seriál je to důstojně zábavný i hudebně chytlavý, takový potomek orgie Princezny Nevěsty, Monty Pythonů a Svatého Grálů a Hry o Trůny, které už tu někdo určitě zmínil. Zkrátka kombinace samých věcí, které mám rád. Z rolí mi nejvíce do noty padl šéfkuchař Vincenzo (v 5. epizodě jsem si konečně uvědomil, že mi dost připomíná Kate Micucci) a Gwendolyn. Jedinou výtkou pro mě tak zůstává fakt, že písně jsou hezké na poslech, i často s humornou pointou, přesto mě ale stále štve, že nejsou stavěné, aby se daly poslouchat i mimo seriál (a ve výsledku mi malinko splývají). Třeba takový duet o zabíjení lidí otrávením jídla. No nebyla by to bašta, slyšet to třeba na Óčku? A abyste nebyli ochuzeni, tak si na závěr zarýmuji: Televizní výplň přes zimu // plná zábavy a plná rýmů // plná všech žánrových trop // subverzí klišé až po strop // a taky kvalitních kostýmů... No, smekám před scénáristy a textaři a i herci/herečkami/zpěváky/zpěvačkami. Suck it, Cancellation Bear. (12.12.2015)

Galavant je úžasný. Čas od času je nám takovéhle šílenosti třeba, abychom nebrali seriálový svět příliš vážně. Díky tomu, že se jedná o ryzí parodii, je tu možné všechno, takže vás vždy překvapí dalšími a dalšími úlety. Písničky celou tu netradiční atmosféru jen podtrhují a jsou provedené na vysoké úrovni, pokud byste se snad o jejich kvalitu báli. Tu a tam se mihne hvězdný host a časem si zamilujete mnohé z postav, ale hlavně jde o ty nápady a vtípky. Třetí série se dočkáme leda zázrakem, ale buďme vděční alespoň za ty dvě, Galavant vám totiž spolehlivě vykouzlí úsměv na tváři (pokud vám rovnou nezpůsobí neutuchající záchvat smíchu). (09.02.2016)