Sedmá rota za úplňku

Siedma rota zo 106. spojovacieho pluku, nielenže konečne [úplne úspešne] dospela do finále, ale zároveň si taktiež trochu i napravila pošramotené renomé z predchádzajúceho dielu, kedy tentoraz danému titulu naprosto dominovala akási »dvojznačnosť«, čo som iba s otvorenou náručou uvítal. • A síce teraz na plné ústa nevravím, že by mi boli zrovna títo «vojnoví hrdinovia» v zložení týchto protagonistov: Chaudarda, Pithiviera a Tassina; akosi povedzme, že príliš [ne]sympatickými, ale zase nemôžem ani celkom potvrdiť, že by mi vskutku cezpríliš prirástli ku srdcu, teda najskôr len niečo medzi tým, čo by bolo v podstate v priamom súlade s aktuálnymi náladami, ktoré sú naozaj dosť pozoruhodným spôsobom nadštandardné. • Skrátka, aktuálne motto by mohlo znieť práve nejako takto: „Mali viac šťastia, než rozumu,” na základe čoho vlastne režisér Lamoureux postavil i daný príbeh o »francúzskom odboji« v okupovanej, francúzskej zóne, ako na začiatok rozvíjajúcej sa línii udalostí, ktoré ozaj zaujímavými postupmi naberali na čoraz väčšej spádovej dynamike, súčasne aj akejsi nočnej estetike, kedy si snáď tieto postavy ani pomaly nevideli na špičku nosa; alebo proste nočné zábery sa vyznačovali mimoriadne nízkym osvetlením daných postáv, čím sa de-facto dosiahla vysoká miera autenticity. Bolo by zrejme minimálne aspoň veľmi zvláštne, ak by boli títo všetci účinkujúci, na čele s Gestapom, v nočných scénach, zreteľne osvetlení, čo sa našťastie neuskutočnilo, ale zasa nemôžem poprieť ani to, že som sa vtedy nevedel v dianí vôbec orientovať, čo podľa mňa nebolo možné ani v naprostom reáli, a tak tým pádom sa režisérovi podarilo vytvoriť čosi nadčasového, čo mi rozhodne utkvelo v pamäti, aj keď som paradoxne nemal veľký prehľad o tom, čo sa vlastne pred mojim zrakom odohráva, a myslím si, že to netušili ani daní protagonisti, čo vari automaticky vytváralo ďalší rozmer - extra naviac. • Jednoznačne z mojej strany smeruje na posledný diel «spojárskej trilógie», podstatnejšia chvála, keďže na rozdiel od svojho nedopečeného predchodcu, som mal väčšieho zdania, že celkové dianie bolo oveľa viacej prehľadnejšie a zrozumiteľnejšie, a to ani nehovoriac o ich »hrdinských zásluhách«, ku ktorým sa totižto dostali, ako slepí k husliam; a mimochodom to je na tom to najlepšie = V Ž D Y  sa  S T A N E  to, čo N A J M E N E J  O Č A K Á V A Š ? (08.01.2024)

Je dobře, že třetí pokračování je oblečeno do jiných uniforem. I když jde opět především o útěk a převlékání. Na výsluní se dostává stará známá trojice Chaudard (dobrý Pierre Mondy), Pithivier (Jean Lefebvre) a Tassin (Henri Guybet), pro kterou se zdánlivý čas bezstarostnosti stává, díky sérii náhod a nehod, během o vlastní život. Tato série náhod nešťastných i šťastných z nich v očích jejích blízkých dělá hrdiny a Chaudard nabývá zcela opravdovou velikost v srdci své ženy, která je najednou plná lásky a hrdosti. Z dalších postav: Chaudardova žena Suzanne (Patricia Karim), která tak ráda přehodnotila svůj přezíravý pohled, odbojářský velitel Gilles (Gérard Hérold), jenž svým šarmem okouzluje ženy, Chaudardův švagr Gorgeton (Gérard Jugnot), překvapený během událostí, popletený převaděč Albert (Jean Carmet), vystrašený konečným zjištěním, neúnavný chytač odbojářů Lambert (André Pousse), překvapený totožností uprchlíků, Henri (Francis Lemaire), naštvaný z trojice smolařů, nebo pomáhající doktor (Yves Peneau). Do neobyčejného dobrodružství může kohokoliv zahnat pouhá náhoda, naštěstí trojice je na náhody již dávno uvyklá a zkušeně a s dávkou štěstí si klestí cestu přes každou překážku. Za svobodou, za záchranou života. A za příjemně hravou zábavou, plnou lehkého humoru. (24.12.2015)

Ze všech sedmých rot mi právě tohle završení celé trilogie přišlo vůbec nejvtipnější. Trojice hrdinů je klasická a vtípky stejné, ale zaujal mě mnohem více příběh o odboji, do kterého se naši milé trojce samozřejmě povede zamotat. Vzniká tak dokonalá hra na kočku a myš, kdy není zcela zřejmé kdo je vlastně kdo. Velkou shodou náhod se trojici šílených potížistů daří velmi slušně ničit německé divize a získávat tak zpět svoji zašlou slávu. Utahovat si z války. V tom jsou Francouzi mistři. Jedna z nejlepších komedií na toto téma. (26.09.2014)

Již třetí setkání z trojicí vojáků ze Sedmé roty, Pitiviérem, Tassinem a nadrotmistrem Chaudardem. Tentokrát jsou již v civilu, ale válka ještě neskončila. Pitiviér ( Jean Lefebure ) a Tassin ( Henri Guybert ) přijedou na návštěvu za " šéfem " Chaudardem ( Pierre Mondy ) do jeho rodného města. Heslo : Miluju jen tebe, polní kvítku, rozjede škálu nedorozumění, která naše hlavní aktéry zavede až do sfér teroristické sítě. Komedie je na stejné úrovni jako dva předcházející příběhy. DIALOG : TASSIN - Měli bychom myslet na jídlo. PITIVIÉRE -Ano, šéfe, má pravdu. CHOUDARD - Hm, hmmmm, ehmm. (10.07.2010)

Mám pocit, že jsem z jiné planety. Tenhle film má stejné hodnocení jako třeba Valmont Miloše Formana. Proboha, kde jsem se to ocitl. Tyhle slabomyslné fórky pro žáky základní školy, vtipné asi jako reklama na mixér. Tak možná na sobotní odpoledne v televizi, když venku prší, ale to je snad lepší hrát canastu. No nic proti gustu, ale do kina by mě na to nikdo nedostal. (30.08.2014)