Barva vítězství

Jesse Owens je opravdová legenda světové atletiky. Jsem moc rád, že o jeho životě natočili film. Za svého života si tu slávu zase tolik neužil. V USA sice neměli rasové zákony jako v Německu, ale tradiční předpojatost a diskriminace černejch byla až do 60. let velmi silná. Např. Roosevelt Owensovi nikdy nepogratuloval. Je docela zajímavý paradox, že životopisný film o jednom z nejslavnějších amerických sportovců se natočil až po tak dlouhé době a navíc v koprodukci Kanada-Německo. A na IMDB má také podezřele nízké hodnocení. ____ Já si užil z filmu každou minutu. Od těch tréninků na univerzitní dráze, až po olympijský závod. Od malých osobních rozhodnutí každého člověka, až po tu velkou mezinárodní politiku nasáklou morem nacismu. Film se úspěšně vyhýbá nejrůznějším klišé. Nestrefuje se jen do nácků, ale i do amíků. Plyne tak nějak přirozeně, jednoduše a uvěřitelně. Každá postava byla uvěřitelná. Každé rozhodnutí každé postavy bylo přirozené a pochopitelné. Chvílemi mě to tak vtáhlo do dění, jako bych měl sám pocit, že jsem ve 30. letech. No a když Jesse poprvé vstoupil na Berlínský olympijský stadión, zatajil se mi dech. Jen ten hukot 100tis davu se nepodařilo do filmu dostat. Ale to už bych chtěl moc. A co říci na závěr? Je jasné, že skutečnost byla asi trochu jiná a film nepopisuje události zcela přesně, ale celková atmosféra je natolik pohlcující, že jakékoli faktické nedostatky přebije. Pro mě jedno z nejpozitivnějších filmových překvapení roku 2016. (Děkuji uživateli Valkyra za dobrý typ.) (20.09.2016)

Film je skutočnou udalosťou a všetky presné historické okamihy sú potvrdené aj vo filmoch Leni Riefenstahlovej Olympia (1. aj 2. diel). Ak som správne pochopil pointu celého filmu, ten sa zameriava na rasovú otázku. Na jednej strane ukazuje, aký rasizmus vládol v USA a na druhej strane sa snažil poukázať na rasizmus za Hitlerovho režimu. Dej filmu som rozdelil do troch dejových pásiem. 1. je najkrajší a zameriava sa na život a športové úspechy a neuznanie v USA štvornásobného olympijského víťaza z Berlína Josse Owensa. Tu snáď sa mohlo načrtnúť, že Jesse bol silný fajčiar a to vo filme nie je dokumentované a jeho biedny život po tejto olympiáde bol spomenutý len jednou vetou. Biely dom jeho športové úspechy nevzal na vedomie. Predsa išlo o životopisný film, takže sme predsa čakali zo súkromia Jesseho viac. 2. dejové pásmo je o hlavnej manažérke filmu Olympia Leni Riefenstahlovej a o Goebelsovi a posledné pásmo nám približujú spory v amerických olympijských organizáciách a tvrdá rasová segregácia a neznášanlivosť v USA. Ďalšia vec, čo ma prekvapila, že film sa striktne pridržiava faktov. Owens skutočne skočil 8,13m, 7,94m a 8,06m a skutočne zabehol 100m za 10,3 a 200m za 20,7s. O tomto historickom okamihu o XI. letných OH bolo natočených viac filmov. Mimo už spomenutej Olympii z roku 1938 1. diel Prehliadka národov, 2. diel Oslava krásy, to boli 1936 Nacistický olympijský sen, 2016, Berlín ´36, 2009; Nezlomný, 2014. Ale film to bol úžasný, vrelo doporučujem si ho pozrieť.. (04.08.2016)

Rasa nebo Závod, pokud za celý film Carice van Houten neukáže ani jednou kozy, český distributor to může pojmenovat jak chce a stejně to nepomůže. Takřka evropský film o americkém černošském atletovi, který se snaží ukázat hrůznost nacismu a především jeho nestoudnou propagandu, což OH v roce 36 především byla. Zároveň ovšem ukazuje i paradoxní situaci, kdy Američané měli na oko problém s nacistickou ideologií o nadřazenosti vybájené a neexistující árijské rasy a zároveň si u nich doma "negr" nemohl umýt ruce ve stejném umyvadle jako běloch ještě dlouho po skončení druhé světové. Ta kritika na americkou rasovou segregaci je v celém filmu patrná a dá se říci, že hraje prim. Nacismus se pak bere pouze za extrémní měřítko toho samého přístupu a tím dělá z Američanů té doby regulérní imbecilní pokrytce. Problém filmu spočíval v tom, že byl celý protkán lacinými CGI efekty, závody byly zachycené totálně nepřehledně, většinu děje tvořil balast o osobním a rodinném životě Owense, chyběl sebemenší náznak po masovějším komparzu u papírově masovějších scén a především dobové záběry, kdy jsem měl chuť vidět jak to ve skutečnosti bylo a nikdo mi to neukázal ani v závěrečných titulcích. Nacistické figurky jako Goebbels, který zde vypadá jako model předvádějící XS velikosti po konci kariéry a Riefenstahlová, dvorní režisérka nacistické propagandy, která je zde zase sexy liberální milfka, rovněž nevylepšují dojem. Vraždená stopáž pak ten dojem ubíjí úplně a typický nalinkovaný děj ohledně sportovních dramat jakbysmet, ovšem s tím rozdílem, že Owens si to vodí od začátku filmu až do jeho konce, takže zde chybí ten typický zábavný dril a postupné zlepšování se za prolínajících krátkých záběrů znázorňující velké časové období a enormní úsilí v něm vynaložené.60% (05.06.2016)

Nakonec slabý 4* s odřenýma ušima a to především za silné téma, jehož zpracování, ale mohlo být lepší a mít větší drajv. Owensův příběh je určitě zajímavý a o zfilmování si říkal, nicméně byl jsem zvědavý především na samotné zápolení na OH v Berlíně a tak mi první polovina filmu i když měla něco do sebe přišla trochu únavná a natahovaná, ale souhlasím s tím ústředním mottem a sice, že do sportu by se politika opravdu tahat neměla. Jinak jak moc pravdivé jsou některé zde uvedené historické detaily netuším (já tam nebyl) ale přijde mi to občas trochu idealistické a potřebně upravené, ale ok abych nepíčoval, tak jako příběh šampiona mnohými vnímaného jako loosera který to všem nandal to i přes všechna ta klišé funguje.70% (10.06.2016)

Pôsobivá snímka je inšpirovaná neuveriteľným pravdivým príbehom legendárnej bežeckej hviezdy Jesseho Owensa, ktorý sa ako prvý z rodiny dostal na vysokú školu. Svojím obrovským bežeckým potenciálom rýchlo zapôsobí a je vhodným kandidátom na Olympijské hry. Je tu však otázka, či sa má Amerika zúčastniť Olympiády 1936 v nacistickom Nemecku. Keď americký vyslanec nájde s Treťou ríšou presvedčivý kompromis, aby odvrátil bojkot, Owens zvádza vlastný morálny zápas. Ísť alebo neísť. A nakoniec kvôli týmto udalostiam sa stalo to, čo nik nečakal. A to že po výhre v nacistickom Nemecku Owensovi samotný Hitler podal ruku a zablahoželal a keď sa vrátil domov, do milovanej Ameriky, nikto ho na letisku nečakal a dokonca mu ani Roosevelt nepodal ruku ani nenapísal dopis. Toto všetko sa môžete dozvedieť aj v Owensovej knihe, ktorú napísal o svojom živote. (17.11.2019)