Barva vítězství

Pôsobivá snímka je inšpirovaná neuveriteľným pravdivým príbehom legendárnej bežeckej hviezdy Jesseho Owensa, ktorý sa ako prvý z rodiny dostal na vysokú školu. Svojím obrovským bežeckým potenciálom rýchlo zapôsobí a je vhodným kandidátom na Olympijské hry. Je tu však otázka, či sa má Amerika zúčastniť Olympiády 1936 v nacistickom Nemecku. Keď americký vyslanec nájde s Treťou ríšou presvedčivý kompromis, aby odvrátil bojkot, Owens zvádza vlastný morálny zápas. Ísť alebo neísť. A nakoniec kvôli týmto udalostiam sa stalo to, čo nik nečakal. A to že po výhre v nacistickom Nemecku Owensovi samotný Hitler podal ruku a zablahoželal a keď sa vrátil domov, do milovanej Ameriky, nikto ho na letisku nečakal a dokonca mu ani Roosevelt nepodal ruku ani nenapísal dopis. Toto všetko sa môžete dozvedieť aj v Owensovej knihe, ktorú napísal o svojom živote. (17.11.2019)

Tak tohle byl pro mne megahit, takhle si představuju pravý, současný, plnohodnotný film. Je v něm vše, co danný žánr vyžaduje. Od prvního okamžiku výborný nástup, žádná slebá místa, výborný postup vyprávění, schopní herci. Dozvěděl jsem vše, co jsem o hostorické události nevěděl. Pěju chválu všem tvůrcům filmu. (08.06.2016)

Film střídá lepší i horší momenty, proto takové hodnocení. Místy lehce předvídatelné, což je s ohledem na téma filmu asi pochopitelné, ale někdy to bylo i důsledkem slabšího scénáře. Moc se mi nezamlouvala výprava a nesedlo mi ani obsazení - konkrétně třeba Barnaby Metschurat, který toho Goebbelse svým strnulým projevem až přehrával. (11.09.2016)

,,J.C., DĚLEJ JAK MYSLÍŠ, STEJNĚ NIC NEZMĚNÍŠ“… /// Atletická historie je plná výjimečnejch černochů, ale jen jeden dokázal fašistický elitě znechutit Olympijský hry… Film plnej sportovní a politický historie, životopis (vobčas trochu nuda), kterýmu vyšla sázka na atmosféru OH 1936. Dostaneme to, co známe z dokumentů… reálný silný okamžiky, třeba ze soutěže ve skoku, páč Carl Luz Long připomene olympijský ideály. Nacismu navzdory. Slušný multikulti, ve kterým se černí vobjímaj s bílejma (což je i na Ameriku silný kafe), plný sportovních emocí a politickejch pravd. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dokument „OLYMPIA“ od Leni Riefenstahl mě minul. 2.) Jedu kusy podle skutečnosti. 3.) Miluju černochy. 4.) Thx za titule „sonnyboy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (27.03.2017)

Najprv by si mal každý pozametať pred vlastným prahom, až potom strkať nos do cudzích záležitostí a kritizovať ich... O tom, aj keď sa to tak na prvý pohľad nejaví, je celý film. Kostra dejovej linky sa zaoberá príbehom prvého černocha-športovca, ktorý sa dokázal medzinárodne presadiť aj napriek krajne nepriaznivým podmienkam. Námetovo teda výborné, ale samotné spracovanie ma po dramatickej stránke až tak nechytilo. Zbytočne naťahované pasáže ubíjajú takmer celý stred filmu. Netvrdím, pohľad do zákulisia príprav na olympiádu s prímesou politiky a pár intríg bol celkom fajn, ale bolo toho na mňa moc. Ani postava Goebbelsa ma nijak zvlášť nenadchla - herec typovo úplne mimo, priam až rušivo. Naproti tomuto všetkému ma ale podstatne viac zaujala myšlienka, ktorá sa tu vlastne tiahne celým filmom o tom, ako sa vtedajšia americká verejnosť pohoršovala nad hitlerovskou fašistickou politikou a pritom u nich doma chodili afroameričania takmer po kanáloch, v lepšom prípade vchodom pre personál. Prišlo mi to smiešne. Páčilo sa mi ako boli americkí černoškovia po pricestovaní do Berlína prekvapení, keď sa dozvedeli, že nebudú žiadne separátne miestnosti len pre bielych a len pre čiernych. Všetko to bolo podtrhnuté nevinnou poznámkou jedného z nich, že nacisti majú asi len takú zlú povesť, ale že inak sú celkom fajn - poznámka, ktorá povie všetko a je minimálne na zamyslenie. 70/100 (07.06.2016)