Vzkaz v láhvi

Nikolaj Lie Kaas je králem deprese. Filmová adaptace třetího dílu knižní kriminální série (zatím je prý šest dílů, nevím, nečetl jsem) dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena se vrací s kriminálním oddělením Q, nevyřešeními případy, permanentně nabroušeným detektivem Carlem Mørckem i jeho muslimským kolegou Assadem. Máme tady unesené děti, jejichž zmizení nikdo nehlásí, máme tady vzkaz v láhvi, který roky čekal na svého nálezce. A máme tady protřelé hovado, které za tím vším stojí a které si své oběti vybírá v prostředí silné víry. Náboženský motiv je ve snímku hodně patrný, ale ne vždy se s ním umně pracuje (narážky na kolegovu víru), důvody, proč sériový vrah páchá zlo, pak najdeme znovu na velmi očekávaném místě, v závěru si navíc už tvůrci mírně pomáhají umělými popostrčeními v ději. Atmosféra je slušná, ale zdaleka nedosahuje kvalit některých slavnějších (zaoceánských) kolegů. To si musíme přiznat. (18.07.2016)

Fares Fares s hipsterskou bradou a jeho parťák s vyťahanou kravatou a výrazom "mám hroznou kocovinu" mi pripomínajú svojou kúlovosťou Semira s Janom. Alebo Hansom. A vlastne aj celá táto "Fincher wannabe" séria mi pripomína viac Kobru 11, ako temné zaoceánske vzory. Ak sa tak nad tým zamyslím, tak ich pričinením sa prípad skôr vliekol, respektíve dodrbal, akoby napredoval vďaka umu vyšetrovateľov smerom k výsledku. Keďže sa v priebehu vyšetrovania zamýšľajú nad podstatou bytia, zmyslom života a či im náhodou tento prípad neponúkol sám Boh, tak sa ani nečudujem. (13.03.2017)

Na severu se už léta daří zločinu tak jako nikde jinde. Myslím tím tedy tomu filmovému zločinu.  Nepoznamenán znalostí knižní předlohy a dokonce i bez povědomí o již vcelku rozrostlé filmové sérii jsem byl se zpočátku pomalu se rozjíždějící (docela typické) kriminálkou nadmíru spokojen. Dva různorodí detektivové, kde ten povahově méně konformní některým připomíná i člověka postiženého Aspergerovým syndromem a ten druhý by v dnešní době přivedl verbala k multikulti odpadům.  Jako přízdoba  (a v knižní předloze tuším i leitmotiv) drsného a doslova pekelně temného kriminálního případu o únosech dětí skvělé. Fajn je tu i místy docela komický střet cynického ateismu znuděného asociála Morcka a přirozené víry muslima Assada a i přes jistou dávku neuvěřitelností stran epicky odvážných kousků samozvaného Antikrista se nedá říct, že bych chtěl být výrazně kritický. Čili pro mě  v poslední době  obvyklá a otřepaná čtyřka. (25.10.2021)

Skvěle budovaná atmosféra. I když divák zná vraha, nenudí se - sleduje jednání jednotlivých postav. Koho okouzlil dánský venkov, užije si záběry na hospodářskou krajinu, na přímořské oblasti. Tým vyšetřovatelů je zvláštní - podobně jako třeba u autorů seriálu Most. Film beru jako inspiraci přečísít aspoň nějaký knižní příběh Jussi Adler-Olsena. A doufám, že v něm bude míň nelogičností než ve filmovém zpracování. 1) Co dělal pachatel v dospívání - v období od své první vraždy? 2) Proč pachatele sledují desítky policistů a při střetu zůstává policista osamocený? 3) Bílý plášť skrývající pachatele v nemocnici - to už zavání frází. (25.02.2018)

Neviem, čo ma primälo, aby som sa po dvoch nevýrazných skúsenostiach s filmami, v ktorých vystupoval dvojfares s trasľavým kolegom, odhodlal pozrieť si tretí. Dočkal som sa očakávaného. Opäť išlo o film, ktorý môžem charakterizovať jedným slovom - nesympatický. Nedokážem ani vymenovať niečo, s čím som bol spokojný. Síce som film dopozeral aj bez rýchloposunu, ale nedokázal by som niekomu povedať, čo mi vlastne dal. Takže som najradšej, že film skončil a už nikdy sa k nemu nevrátim, ani myšlienkami. (30.01.2022)