Ready Player One: Hra začíná

Já nevím, no, podle mě Spielberg jenom dokazuje, že patří do starého železa. Pro artikulovanější diagnózu odkazuji na komentář uživatele xxmartinxx, jako popkulturní úšklebek odcituji Vypsanou fiXu: "Dědo, dědo, dědo, dědo, pojď do lunaparku. A děda, děda, děda, děda rezignovaně mává holí projíždějícímu vlaku." (A ačkoliv nemám příliš ve zvyku vyjadřovat se pochybně o úsudku ostatních uživatelů, tak Douglasovo prohlášení, že je to "čistší a přehlednější" než Matrix, ve mně vzbuzuje touhu vhodit do komentátorské sekce holy hand grenade.) (23.10.2018)

No teda! Snad v každé scéně z Oasis, je tolik odkazů na hollywoodské blockbustery posledních cca čtyř dekád, že vypsat sem jen polovinu z nich, by zabralo rekordní počet řádků v mém komentáři. Tento snímek ve mně opět probudil hráče a mám chuť si zase pořídit nějakou tu herní konzoli a ponořit se do světa, ve kterém jsem kdysi trávil celkem dost času. Film mě bavil, nespustil jsem od něho zrak a při hledání druhého klíče v hotelu Overlook, jsem jen několik minut zíral s otevřenou pusou (úžasná filmařina a zároveň nostalgie) a nevěřil vlastním očím. Alan Silvestri muzicíruje jako John Williams v dobách své největší slávy a Steven Spielberg, který pro hlavní roli objevil svého mladšího dvojníka, se se vší parádou vrátil na pole sci-fi. No a Matrix může jít pomalu do penze... (24.10.2018)

Lepší předlohy, která je příliš rozkročená mezi žánrovkou pro mládež a cílením na nostalgické (pěta)třicátníky. Filmová adaptace adresuje většinu nedostatků, upravuje úkoly pro filmové plátno, rozumí popkultuře i komerčním videohrám, ustojí záměrný a stylizovaný digibordel, neutápí se v aluzích, ale je během finálního úkolu stopáží příliš nabobtnalá, postavy nikdy zcela nepřirostou k srdci a stále to je hloupé (speciálně řešení prvního a třetího úkolu; na to netřeba zasvětit život, závodní "glitch" by objevil troll během prvního závodu a to poslední by napadlo většinu hráčů 30+). Každopádně Spielberg je po dlouhé době zase v duši za děcko a tak si hraje s formátem, tempem vyprávění (OASIS versus skutečný svět) a mnohdy až nadočekávání nápaditě pracuje s popkulturou (speciálně zasazení druhého úkolu srdéčko rozplesá; ony vůbec časté horrorové aluze tu patří k vůbec nejzdařilejším). Výsledný megamix popkulturních easter eggů, Karlíka a továrny na čokoládu, Matrixu, tradičně střižené amblinovky, Sucker Punche a Posledního akčního hrdiny je výrazně lepší než čím hrozily ukázky. On je dokonce tak dobrý, že těch pár otravných "ale" ve výsledku zamrzí o to více. (29.03.2018)

"I když realita může být opravdu děsivá a bolestná, je to taky to jediné místo, kde se člověk slušně nají." Nejsem cyber-udělaný do žádné slečny, nehoním se ve virtuální realitě za žádným vejcem, nemám kombinézu X1 s mikrovláknem v rozkroku a při hodinovém výpadku Facebooku neuvažuju o sebevraždě, takže evidentně nejsem cílovou skupinou pro tento snímek. Přesto jsem se z nějakého záhadného důvodu bavil, užíval si filmové narážky i skvělou muziku a toužil zasednout do křesla pana Sorrenta. (26.10.2018)

Extatický výkřik po press projekci: Film tak geniální, že jsem ani nezaregistroval, kdy z novinářské projekce odešla Mirka Spáčilová, a to seděla přede mnou!_____ Analytičtější kritika psána po dvou zhlédnutích k přečtení zde. (26.03.2018)