Reklama

Reklama

Děj filmu legendárního režiséra Stevena Spielberga je zasazen do roku 2045, kdy se svět ocitá na pokraji chaosu a kolapsu. Lidé však nalezli spásu v OASIS, rozsáhlém světě virtuální reality, který vytvořil geniální a excentrický James Halliday (Mark Rylance). Když Halliday zemře, odkáže své nesmírné bohatství prvnímu člověku, který najde Velikonoční vajíčko ukryté někde v OASIS. Odstartuje tak zběsilý závod, který pohltí celý svět. Když se k závodu o nalezení Velikonočního vajíčka rozhodne přidat nenápadný mladý hrdina Wade Watts (Tye Sheridan), je vržen do šílené, realitě na hony vzdálené honby za pokladem ve fantaskním světě mystérií, nečekaných objevů a nebezpečí. (Vertical Ent.)

(více)

Videa (8)

Recenze (1 276)

Tosim 

všechny recenze uživatele

Kdo jiný by měl natočit film, který čerpá z osmdesátých let, než jedna z jejích hlavních filmových ikon, Steven Spielberg. Navíc přizvat jako hudebního skladatele (i když můžeme přemýšlet, jak moc to byl záměr) Alana Silvestriho, je odkaz na druhou. Ze začátku mě snímek moc nebavil, ale postupně, jak se člověk pomalu ale jistě dostával do jeho světa, jsem byl čím dál víc pohlcen. DeLoreanem, King Kongem, Zemeckisovou kostkou, i mým nejoblíbenějším citátem ze Supermana, plakátem starosty Goldieho Wilsona, MechaGodzillou a tak. A to prosím osmdesátá léta nijak zvlášť nemusím! Co se týče obrázků, zažíval jsem po dlouhé době v kině opět tu fanouškovskou fascinaci filmem. Pokud si ale vybavím slova a situace, už to tak slavné není. Hrdina - outsider, hrdinka, která má co skrývat, génius, který je nespolečenský. Takovou tunu klišé by jiný film neunesl a v podstatě je s podivem, jak se to zde tvůrcům podařilo obstojně zvládnout. Pravda, osmdesátá léta byla hodně plytká, ale že se takto sofistikovaně bude obsah snímku odrážet v tom, o čem vypráví, se mi věřit nechce. A na mém hodnocení to musí být vidět. 90%. ()

Douglas 

všechny recenze uživatele

Na READY PLAYER ONE mě zaujala spousta věcí, ačkoli tedy nejsem hráč počítačových her a kinematografické pocty shledávám inspirativnějšími v "jonesovkách" - leč nechám si je ještě projít hlavou (teď jsem se vrátil z kina... ano, konečně), takže jen pár hrubých poznámek. ___ Je to každopádně suverénně vyprávěné - přičemž jednoduchý příběh o mladých rebelech je toliko prostředek, materiál k ozvláštňujícímu uchopení. Velmi silným nástrojem je střídání dvou hlavních vertikálních subsvětů: reálně-fikčního a virtuálně-fikčního. Finále vystavěné na souběžném prolínání obou dvou je inscenačně i vypravěčsky čistší a přehlednější než v jiných filmech s tímto konceptem - NEKONEČNÝ PŘÍBĚH, MATRIX, POČÁTEK, ačkoli každý volil jinou taktiku, jak s ním naložit. Velmi účinné je v něm zejména zpomalení a zklidnění namísto sbíhavé eskalace napětí. ___ To by nemohlo fungovat, kdyby nás film velmi soustavně pomalu, leč v železném rytmu neseznamoval s postavami v jedné poloze (OASIS), v druhé poloze (realita) a v postupné syntéze těchto poloh, jež vede k bezmála novým postavám (plus je tam pěkný motiv vztahů mezi nimi, třeba pouze naznačený nerozvíjený milostný trojúhelník, vlastně dva...). Pravdou je, že na rozdíl od většiny diváků jsem si na READY PLAYER ONE užíval hlavně opojnou filmařinu, precizní vypravěčství a schopnost logicky přeuspořádávat dominantní hodnoty společně s hrdinou, aniž by to působilo jako teze, k níž se chce dospět... protože vyplývá z logiky jednání kladných postav. Více po čase na poznámkách. ()

Reklama

verbal 

všechny recenze uživatele

A nač nás to dnes, nejdražší pane otče, ve své neskonalé velkodušnosti vlastně berete?“ zeptali se před vstupem do kina mí pečlivě pěstění budoucí dárci orgánů a kostní dřeně. „Inu,“ odvětil jsem výchovně mentorským tónem „tentokráte, má milá antikoncepční selhání, vskutku zbystřete, bude to velmi poučné! Jeden talentovaný obstarožní otyloň před pár lety napsal skvělou a originální knihu, která pojednává o vám podobných nezletilých kokůtcích, kteří nedělali nic jiného, než imrvére vysedávali u mobilů a počítačů, až je málem sežral Epl s Gůglem!“ „No samozřejmě, pane otče, budeme jako vždy nesmírně pozorné a dozajista se důkladně poučíme!“ „Dobrá, dobrá,“ pohladil jsem je spokojeně po hlavách, přičemž jsem se v duchu plácal po ramenou nad nespornou účinností mé výtečné výchovné metodiky. „A jelikož máme to štěstí, a můžeme představení zhlédnout v jediném v našem městě přeživším, nehrabivém a přátelském kinematografu a nikoliv kde??? …“, zeptal jsem se zdviženým prstem a zvídavě nadzvednutým obočím. „… V jednom z těch zkurvených monopolních Sinezmrdů s židácky přebušenými cenami za lupen, kde nám šacujou tašky, abychom do sálu náhodou nepropašovali něco jiného než ty jejich desetkrát předražené koňské chcanky z postmixu!“ zacitovaly zcela pregnantně nositelé mého genetického kódu unisono. „Ano, ano,“ přikývl jsem se blaženě a opět nenalézal dostatek ramen k poplácávání, jaká jsem to názorová autorita „tudíž jsem ochoten vám za ušetřených sto osmdesát korun českých za vstupné koupit jakékoliv oblíbené potraviny a nápoje, samo sebou dle mého vlastního výběru!“ To následné bezelstné nadšení v dětských tvářích se vskutku téměř přiblížilo k pocitu z prasknutí napěchované Mástrkarty. „Jůůůůů!!!“ zaplácaly obě ručičkama a opět sborově dodaly: „A navíc nás dnes žádný nekřesťansky hrabivý holandský buzerant nebude za ty prachy ještě půl hodiny zadarmo vyplachovat pásmem, jak vy s oblibou říkáte, vyjebaných dementních reklam!“. „Pravdu díte, milánkové, ale již nadešel čas přistoupit k vlastní projekci. Tak šup, a nezapomeňte, že tady jim žvýkačky pod sedadla nelepíme, nepoléváme sedačky fantou, neházíme čipsy na podlahu a pečlivě nezašlapáváme do koberce. Tohle je divácky přívětivé kino, čili žádné „Jen ať si ty kurvy za to nehumánní výpalné aspoň pěkně zauklízejí.““ *** „Tak co si o tom jako erudovaný filmový kritik myslíte, vážený pane otče?“ zeptaly se zvídavě mé přestřiky ihned po skončení. „Inu, tenhle pan Klajn sice není kdovíjaký spisovatel,“ začal jsem ze široka „nicméně v rámci jakž takž snesitelné stylistiky se mu povedlo koncipovat fenomenální, nostalgické a svižné porno se skvělým příběhem snad pro každého, kdo se kdy pokoušel se smrtí v očích a džojstykem v ruce sundat z rampy tu „opici, házející sudy“, vyžrat žlutým jedlíkem všechny tečky z displeje, později ukouzlit rozpixelizovaného čaroděje v kobkách D&D či sejmout Hitlera ve Wolfštajnově bunkru, přičemž mu v Unitře duněl VanHálen. Přiznám se, že jsem měl trochu obavy z toho Štefana, protože posledních třináct let točí samé co?“ zapojil jsem je hravě do svého sofistikovaného monologu. „No přece samé otravně nudné, stařecky dementní, odporně kýčovité a nechutně patetické velesračky!“, returnovaly bez zaváhání. „Ano, opět správně, nicméně tentokrát kupodivu vstal z mrtvých, ukázal, že Sci-Fi je prostě jeho kopyto, osmdesátá a devadesátá léta minulého století vrcholem jeho kariéry. A ač v těch dvou a půl hodinách zabral asi jen necelých padesát procent knihy, což asi jinak ani nešlo, uplácal její trikově dokonalou, hlavopatoidní a perfektně dramaticky zvládnutou vizualizaci. I změny oproti předloze jsou naprosto snesitelné, předchozí čtenář se tak dočká nejednoho příjemného překvapení a dokonce úplně nových vytříbených vyfikundací, jako například skvostného přetočení tolik přeceňované Kubricko – Kingovy narkoleptické obrpičoviny, zaříkávání koulí dračí magii z Exkalibru, megahitu Pokroucené sestry a samozřejmě Čakyho! Prostě jsem si v té tmě málem sahal vlhkou rukou na šulínka. Ups, to poslední jste samozřejmě neslyšeli a budete to ignorovat, to upjatí bigotní katoličtí otcové jako já samozřejmě NIKDY! nedělají, byl to jen takový řečnický obrat. Ale dost o mě, jakpak se to líbilo vám? Avšak dejte si veliký pozor, co teď řeknete, otec je na nostalgické vlně a velmi citově rozjitřený!“ „Drahý pane otče, bylo to vskutku úchvatné! Uteklo to snad rychleji než pedofilní kněz před mravnostní policí a my jsme samým vzrušením i úplně zapomínali žrát čipsy! Myslíme si, že Štefan bravurně uctil tolik opulentní literární předlohu vskutku zdařilou a velmi vkusnou kvintesencí, jejíž naraci ad hoc navíc citlivě přizpůsobil mladé degeneraci, ač gró děje směřuje do dob, kdy začínaly uhelnatět plavuně. My rovněž adorujeme!“ „Hm, hm, opulentní, kvintesence, ad hoc, gró, narace, adorace, plavuně … Názorově mi sice děláte radost, avšak pokud se mnou, kurva, budete mluvit jako Zadek99 s Daglesem a Bludmanem, a budete navíc drzé, tak vás těm Albáncům na porno nakonec přeci jenom prodám!“ ()

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Trochu jsem váhala, jestli jít s hodnocením až nejvýš, ale nakonec mi došlo, že tak strhující a zábavný film už jsem vlastně neviděla, ani nepamatuju. Vizuálně parádní, plné odkazů na hudbu i kulturu z osmdesátých let, ve kterých si každý najde to svoje (za mě vede DeLoraine, Shining a Twisted Sisters). Spielberg prostě stále umí. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Nejlepší velikonoční film. Víc easter eggs jinde nenajdete. Ready Player One nese víc významů, má semknutější vyprávění a dává víc smyslu než předloha. Reálný a digitální svět se ve filmu prolínají mnohem organičtěji než v předloze, což si uvědomujeme i díky střihům z OASIS do Ohia v klíčových momentech vyprávění, které Wade prožívá s mimořádnou intenzitou (úžas, strach, zamilovanost). Hladké přechody mezi oběma subsvěty s pomocí zvukových můstků nebo kompozičně podobných záběrů zároveň napomáhají plynulosti vyprávění. ___Expozice filmu je ve srovnání s knihou velmi zhuštěná, z Wadeova voiceoveru se nicméně dozvíme vše nezbytné pro pochopení příběhu (obzvlášť výmluvné je sdělení, že lidé přestali problémy řešit a začali se tvářit, že neexistují). Jak OASIS (ne)funguje ve zbytku světa nás zajímat nemusí, protože to nezajímá ani Wadea, jehož hlediska se vyprávění zprvu drží. Později jej párkrát opustíme ve prospěch jiných postav, které mají více rozměrů než v knize. ___K tomu, aby hrdina přestal hledání klíčů vnímat jako zábavu a začal si uvědomovat jeho reálné konsekvence, je potřeba dívky, která má s IOI nevyřízené účty. K prozření Wadea dochází během taneční sekvence, která se jinak může jevit jako nikam nevedoucí odbočka od hlavního příběhu (i-R0k ale navíc odhaluje pravou identitu Parzivala). ___Art3mis není jen manic pixie dream girl a odměna za výhru. Závisí na ní prozření protagonisty. Právě ona Parzivala v(y)táhne do reality, díky čemuž si mnohem dříve než v knize (která moralizuje až v nešikovně přilepeném epilogu) uvědomujeme rozpor mezi světem reálným a virtuálním. Ústřední myšlenka lépe prostupuje celé vyprávění a je výborně navázána na příběh Hallidaye, který rovněž působí jako mnohem živější postava než v předloze (mj. zásluhou fenomenálního Marka Rylance). ___ Právě vztah k Hallidayovi je pro protagonistu ještě důležitější než pouto k Samanthě. Geniálního vynálezce přijal jako svého náhradního otce, od něhož přejímá, co je v životě správné a co špatné. Stejně jako jiní Spielbergovi mladí hrdinové (Elliot, Jim z Říše slunce, Frank Abagnale) díky někomu druhému nachází náhradu za nefunkční/neexistující domov, které se ovšem nemůže zcela oddat, protože jednoduše není reálná.___ Podobným náhradním otcem, vytvářejícím světy, do nichž můžeme bezpečně unikat před nesrozumitelnou realitou, je pro mnohé diváky také Spielberg. V Ready Player One nám nabízí další takový svět, ale současně varuje před rizikem toho, že by nás mohl zcela (tzn. nenávratně) pohltit. Měli bychom přitom věřit, že jedna z obřích společností (Gregarious Simulation Systems), která stojí na straně Wadea, myslí na spotřebitele, zatímco ta druhá (IOI) sleduje pouze vlastní obohacení, v čemž tkví jeden z hlavních paradoxů příběhu. ___Ready Player One je pro mě především filmem návratů. Návratu v čase, návratu domů, návratu z virtuálního světa do reality. V první výzvě musí Parzival zařadit zpátečku, druhá se odehrává v prostoru filmu o muži uvězněném v časové smyčce, k vyřešení třetí je třeba odhalit úplně první videoherní easter egg, prozrazující jméno autora. Uvědomění si, že za virtuálním světem stojí skuteční lidé, je pointou Hallidayovy hry. Zvítězit může pouze ten, kdo zná podrobnosti z autorova života, vztahující se určitým způsobem k tomu, jak uvažuje (jít proti pravidlům) nebo čeho nejvíce lituje (dívka, kterou nepolíbil, přítel, o kterého přišel).___Popkulturní odkazy slouží vyprávění mnohem lépe než v knize. Nejde o samoúčelný servis pro nerdy. Jenom občas jsme trochu nadbytečně upozorněni, že támhle ta motorka je z Akiry. Jestliže má například Wadeovo závodní auto v OASIS podobný design jako DeLorean z Návratu do budoucnosti (s doplňky z automobilu KITT z Knight Ridera), pochopíme, že je fanouškem Zemeckisovy sci-fi komedie a dává tudíž smysl, když si v obchodě s herní výbavou koupí zrovna „Zemeckisovu kostku“, která mu později pomůže uniknout z jedné svízelné situace. Množství písniček odkazuje ke konkrétním scénám z konkrétních filmů (In Your Eyes ze Say Anything…, Also sprach Zarathustra z 2001: Vesmírné odysey) a pokud jste v obraze, doceníte další vrstvu, kterou danému filmovému momentu dodávají. Také ostatní produkty (převážně) amerického zábavního průmyslu slouží nejen jako odměny pro pozorné diváky, ale zároveň rozvádějí motivy, jimiž se film zaobírá a pomáhají zpřehledňovat příběh. ___ Z pohledu geeka jde o film vizuálně, intertextuálně a technicky tak propracovaný, že mě to párkrát dojalo a v závěru jsem - ve stejný okamžik jako Wade - dokonce uronil slzu (a nestydět se něco takového přiznat je myslím podstatou geekovství). Ani z pohledu filmového kritika jsem ovšem na filmu nenašel žádné zásadní nedostatky. Vypravěčsky jde o bravurní záležitost bez hluchých míst, akční scény jsou mimořádně přehledné (i ve 3D), příběh má mnohem více vrstev, než se naivnímu divákovi může zdát... (jakkoli s jeho sdělením stejně jako já nemusíte souhlasit) Zkrátka si nemyslím, že by mé takřka nekritické nadšení plynulo pouze z pocitu, že jde o film přesně pro mě (který pravděpodobně mají miliony dalších diváků). 90% ()

Galerie (140)

Zajímavosti (79)

  • V určitých scénách je vidět, že po smrti avatara se hráči objeví nápis „Game over“, po vzoru starých her. (vojtaruzek)
  • Celosvětová premiéra proběhla 11. března 2018 na South by Southwest FF (v Austinu, stát Texas). (Varan)

Reklama

Reklama