La Dame aux camélias
La storia vera della signora dalle camelie
Lady of the Camelias
Dáma s kaméliami
Režie:
Mauro BologniniKamera:
Ennio GuarnieriHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Isabelle Huppert, Gian Maria Volonté, Bruno Ganz, Fabrizio Bentivoglio, Clio Goldsmith, Carla Fracci, Cécile Vassort, Gina Rovere, Fernando Rey (více)Obsahy(1)
Příběh ženy, které v její době zbýval jediný způsob, jak uniknout bídě a chudobě - ovládat muže. Učarovala všechny, které potkala, aby si je vzápětí podmanila. (Hans.)
Recenze (40)
Zadriemal som veľmi rýchlo po začiatku filmu. Možno by sa nemali takéto ťažké filmy sledovať s horúčkou, ale účel to splnilo a prebral som sa až pri začiatku druhého dejstva a nemal som pocit, že by mi niečo uniklo. Pri šialene pomalom tempe tohto filmu mám pocit, že pri poctivom sledovaní by som ho ani nedopozeral a hodnotenie by bolo nižšie. ()
Nezajímavé a nudné. Sice s výborným obsazením, ale mě to prostě nebavilo. ()
Moc se to snaží být uměním a zapomíná na to, že by měl mít nějaký spád. Hlavně ale tam není psychologie Alphonsin, která by mi vysvětlila, proč si vybrala způsob života, protože mi nepasuje zádumčivá Isabelle Huppert, jak děla ze sebe prostitutku. Ve škole jsme se o tomto díle neučili, a to ani o spisovateli (to jsem zjistil až při hodnocení) ale svoji literární předlohu nezapře, protože jsem si vzpomněl na Nanu (od Emila Zoly), kterou jsem četl před časem. ()
Velmi dobrá adaptace !! Skvělá hlavní představitelka, zajímavý Morricone skládá, jako Beethoven !!! ()
Asi není moc filmů, ve kterých se sejde tolik herců absolutní světové extratřídy: Isabelle Huppertová, Gian Maria Volonté, Bruno Ganz, Fernando Rey. Na všech je vidět, že přesně pochopili režijní pojetí, které svojí civilností přirozeně propojuje občasné decentní užití naturalistických prvků s nenásilnou poetizací. Film je velmi silný právě tím, že se obejde bez povrchního vnějškového patosu. O to víc pak působí všudypřítomný smutek nad stavem společnosti i nad údělem jedince, smutek, který všechny zmíněné herecké hvězdy dokážou vyjádřit brilantně jemnou drobnokresbou. Na Oscara by jim to asi nestačilo - ale to není žádné mínus, spíš naopak. ()
Dáma s kaméliemi bez Armanda, zato s Dumasem aneb jak to bylo „doopravdy“ a jak to vlastně s hlavní hrdinkou začalo. Romantická gesta se omezují na úvodní rámec divadelní hry, která tak představuje kontrast ke studené skutečnosti následujícího příběhu. Chladná je taky kráska Isabelle Huppertové, která si získává pány i odzbrojující upřímností a vcelku odevzdaně míří k sebedestrukci. Žádné prudké vášně necloumají (kromě tragéda faráře) ani mužskými postavami – ať už kurtizána utratí všechny jejich peníze či spí s někým jiným, zůstávají povětšinou velkorysí a těžce nad věcí včetně jejího manžela či Dumase staršího naloženého ve vaně. Za zmínku stojí i tatík hlavní hrdinky s pastilkami proti kašli zlepšujícími náladu, který na dcerku – poté, co po anglicku zmizí v půli společné cesty z lodi - mává ze břehu se slovy „Odteď se o tebe postará támhleten pán, naučí tě nějakému řemeslu. Jo, a tvůj první plat jsem si už vybral.“ Barvy a kompozice některých scén mi evokovaly obrazy starých mistrů (akorát nevím kterých). ()
Rádoby vysoce umělecké dílo, čemuž byla podřízena i extrémně stylizovaná erotika/nahota, se vůbec nepovedlo. Bolognini není Pasolini. Laciný podvod pro nenáročné diváky...Volonté, kterého jinak moc nemusím, je zde výborný a moc se mi líbil...Prodloužená verze (180min.) nenabízí nic extra ve srovnání s kino-verzí (110min.), budete se pouze nudit o 70 minut déle. ()
Svetoznáma predloha výborne prenesená na plátno. Očaria vás hlavne interiéry, na tých si veru tvorcovia dali záležať. Herci výborní, avšak aj tak som s čímsi nespokojný. Chýbal drajv a bodlo by aj hudobne podfarbiť postupné osudové prechody do drámy či tragédie. ()
Dumas by byl spokojen. Já určitě. ()
Jedna z nejlepších adaptací knihy převedená na plátno také díky skvělé a neobyčejně krásné Isabelle Huppertové. Měl jsem možnost film vidět teď po nějakých 30-ti letech a litoval jsem, že už se teď filmy nedabují tak kvalitně jako dřív. ()
Tak dlouho jsem na tuhle pecku čekala a nakonec to byla ztráta času. Ani ta herečka nebyla nějáká velká krasavice aby mohla mít v posteli tolik mužů. Zkrátka se něco nepovedlo. Kdybych tak mohla vidět půvabnou Gretu Garbo v této roli. Ale české titulky bohužel asi nebudou k dispozici. :-( ()
Klasické dílo světové literatury Dumase ml. zná snad každý aspoň podle názvu. Tak k tomu přistoupili i tvůrci a pojali to velmi vážně až chladně a nezáživně, je to až na hranici chtění a nechtění se na to někdy dívat znovu. Světlou stránkou je hudba Ennia Morriconeho. 50% ()
Zajímavá interpretace literární klasiky. Isabelle Huppert jako skutečná femme fatale, která ví, jak na to; a dychtiví samečkové lapající se na lepkavý květ. Její tatík- otrapa a trapák (to musela být chuťovka ho hrát) se jí drží jako klíště a rození gentlemani jako Fernando Rey posílají prima bonboniéry děvce s tváří panenky. No to je mi pěkná mela, až na ten zákonitě smutný konec. Scéna?Schody. ()
Film, v němž jediným sympatickým hrdinou, se kterým se mohu ztotožnit, je TBC, kterou trpí ta luxusní koštěkotka. – Jako vždy geniální Volonté v dvojjedinné roli otce a pasáka… ()
Čítal som knihu Dáma s kaméliami, ktorá bolo neporovnateľne lepšia ako filmové spracovanie. Teraz neviem, či som čítal nejakú inú verziu, alebo tento námet je len čiastočne podľa knihy, ale s tou knihou toto veľa spoločné nemalo, dokonca ani mená nie. Možno by som mal z toho lepší dojem, ak by som to pred tým nečítal, ale teraz keď to viem, tak by mi to za to určite nestálo :) ()
Jestli je toto povedená klasika francouzské kinematografie, tak jsem Temüdžin, zvaný Čingischán. Nechápu, jak se tato užvaněná sračka bez jakéhokoliv děje může někomu líbit. Zkrátka čím méně děje tím vyšší hodnocení, což nikdy nepochopím. Totální sračka. -100%, slovy mínus sto procent Totální sračka. ()
No, docela upřímně, pan Alexandre Dumas ml. by svůj text asi nepoznal. Bolognini si nejen přidal několik důležitých postav (včetně otce hlavní hrdinky, které nadto změnil jméno, byť blíže k jejímu pravému), ale hlavně dost zásadně otočil vyznění celého příběhu, takže v řadovém divákovi, neznalém obsahu knihy, by mohl vzniknout dojem, že jde o odvážnou kritiku sociálních poměrů tehdejší společnosti, málem až nějakého levicového zaměření, zatímco Dumasova předloha vlastně svým vyzněním tehdejší společnosti přitakává. Nikoli opěvuje, samozřejmě (to by z ní udělalo bezcenný dobový škvár), ale hlavně v postavě otce hlavního mužského hrdiny (který je zase, snad na oplátku, ve filmu vynechán) zvláštně rozčilujícím způsobem přitakává hromadění majetku a budování společenské prestiže jako sice nutnému zlu, které je ale předpokladem životního štěstí. Snad právě tenhle docela ojedinělý rozpor způsobil, že Dumasova novela neupadla do zapomnění, ale kdo by se po zhlédnutí tohoto filmu pokoušel předstírat, že četl předlohu, pro toho mám varování: ten rozdíl ve vyznění je opravdu velmi markantní! ()
Film není adaptaci knihy, má to být skutečný příběh ženy, jejíž život vedl autora k sepsání románu. Dumas ml. znal skutečnou dámu s kaméliemi, měl s ní vztah a některé momenty z jejich života použil v knize. Jenže na rozdíl od knihy, plné emocí, nenaplněné lásky, žárlivosti, společenských dogmat a pokrytectví je film prázdnou nudou. Osudový vztah hlavní hrdinky jakoby ani nebyl. Vyšel z toho příběh o chudeře s tuberkulózou, kterou zničil její způsob života. ()
Isabelle Huppert a její věčně zasněný, nostalgický, melancholický a možná mírně nakvašený (?) výraz se do této dlouhé biografie hodí úplně přesně. Vlastně obraz dámy s kaméliemi Marie Duplessis pro mě bude navždy zosobňovat právě Isabelle Huppert. Herecky velmi kvalitní snímek, v jednotlivostech velmi zdařilý, ale dohromady všechny dílky nepůsobí tak, jak by měly, bohužel. Nevím, v čem je chyba (stopáž tedy velice štědrá), ale nijak významěji se mě to nedotklo, např. Camille s Gretou Garbo je v tomhle pro mě mnohem intenzivnější. Celkově vzato vlastně nic, co bych doporučil nebo bych si chtěl pustit znovu. ()
Zajímavá adaptace. Předně jsem trochu na rozpacích, jak autoři filmu vzali původní román a úplně jej překopali. Hlavní milostný příběh upozadili, místo toho jsem se musela dívat na hodinové plácání o oběšeném knězi a úchylném otci. Taky Isabelle Huppert se svým věčným výrazem ztraceného telete mi nepřišla jako úplná famme fatale, pro kterou stojí za to umřít. ()