Warum läuft Herr R. Amok?
Why Does Herr R. Run Amok?
Kamera:
Dietrich LohmannHudba:
Peer RabenHrají:
Kurt Raab, Lilith Ungerer, Harry Baer, Ingrid Caven, Lilo Pempeit, Hanna Schygulla, Volker Schlöndorff, Margarethe von Trotta, Ulli Lommel, Irm Hermann (více)Obsahy(1)
Pan R. pracuje jako architekt. Má přátele, milující ženu a syna. Žije zdánlivě spokojený život, klidný a bez větších problémů, který je narušen jen občasným přípitkem s přáteli nebo návštěvami u rodičů. Až do jednoho dne, kdy při sousedské návštěvě pana R. znenadání posedne amok. (ČSFD)
Recenze (61)
Název filmu je v tomto případě záměrným a funkčním spoilerem, řekl bych. Divák díky němu ví, co se přibližně může přihodit hlavní postavě a tvůrčí dvojice Fegler–Fassbinder si tak do jisté míry může dovolit předkládat celý příběh vyloženě analyticky chladným způsobem. Dlouhé scény a záběry plné nekonečné prázdnoty, podivných dialogů, dojmu odcizení ve formě i obsahu či samotný náhled do přetechnizované konzumní společnosti tu začly postupně vytvářet pozoruhodně komplexnou sondu do psychologie hlavní postavy pana R. (a tak trochu i celé společnosti kolem něj). I zdánlivě vatovým scénám (např. záběry na kouřící manželku během zábavného povídání pana R. s jiným mužem) se k mému překvapení často dostalo účelu, jisté názavnosti a zpětně musím uznat silnou promyšlenost filmu ze strany tvůrců. On je to pro mě docela zvláštní případ filmu, který na jedné straně působí svou atmosférou strašně odtažitě, což mi obvykle překáží k silnějšímu zážitku, na druhé straně tato stylizace ve spojení s tématem dává smysl. Na jedné straně ve mě tento film nevyvolal ani v nejvypjatější chvíli k závěru vyloženě silné emoce (zatímco tematicky příbuzný Hanekeho Sedmý kontinent, na který jsem si dvakrát v poslední třetině vzpomněl, se mnou otřásl tolik, že jsem to ještě půl dne rozdýchával), na druhé straně celá výpověď je v hloubce svým způsobem úderná, přináší sebou jisté podněty a dokáže zneklidňovat. Hledání kluka na výletě uprostřed sněhu bylo pro mě zásadní scénou, u níž jsem definitivně pocítil, že ten film, konečné vyústění a veškerý předchozí děj mě i přes spočátku rozpačitější dojmy zajímají. [75%] ()
Treba sem-tam vybočiť zo zaužívaných koľají, aby ste náhodou nedopadli ako pán Raab. Skvelo vystavaný príbeh, ktorý presne smeroval, napríklad, aj k takémuto záveru. A zase sa budem opakovať, klobúk dole pred výberom hercov, to treba vidieť. Niektoré tváre už začínam aj sama spoznávať. ()
Proč? Proč? Já bych možná věděla. Není nad to vybíjet si vztek v pravidelných intervalech! Ať už vás zlobí ženino hloupé tlachání se sousedy, nesnesitelné povinné sedánky s rodinou, děti, jenž mají problémy ve škole či to v zaměstnání neklape podle vašich představ, v žádném případě emoce neduste v sobě. Klidně buďte i protivní a budete-li se k tomu navíc preventivně rozčilovat, nejspíš se vám nepřihodí to, co nebohému panu Raabovi a jeho rodině. Oni ti klidní, nenápadní a vzorní tichošlápkové taky nemají pohár trpělivosti bezedný a když jednoho dne naplněný frustracemi přeteče, blízké okolí rodiny se spolu s námi diváky nestačí divit. ()
Rovnako ako v prípade Fassbinderovho filmu Strach jesť duše nemám k námetu a k jeho obsahovemu spracovaniu žiadne výhrady. Osobne som však narazila znova na problém so stvárnením príbehu po formáĺnej stránke. S realistickým a nízkorozpočtovým štýlom skutočne nezvyknem mávať problém a väčšinou som mu priaznivo naklonená. V týchto filmoch mi to však napriek snahe o dosiahnutie "prirodzenosti" prišlo všetko až príliš strojené a neprirodzené (hlavne herci mi prišli veľmi "divadelný"). Riadny paradox nie? Asi si dám ešte pár jeho filmov a uvidím...buď sa to zlomí, alebo aj nie ... ()
Sra*ky. Dialogy jsou fakt sra*ky. O co hůř, že reálné, tohle fakt lidi řeší. Vyčerpáván rodinnými dýchánkami, sousedskými "přátelskými" rozhovory a ždímající prací se to občas stane. Naprosto chápu. Tohle bude Moje doživotní noční můra. Spojnice mezi rannými "panelákovými" filmy Bély Tarra (co do dokumentárnosti a překvapivě i délkou záběrů) a Buňuelovským Nenápadným půvabem. Ty dialogy a chování postav jsou fakt absurdní, nejvíce při firemní pitce..... amirgal: Pan R. je vinnen, a zaslouží si nejvyšší trest! Ovšem kdo by tu potom zůstal a budoval socialismus (nebo kapitalismus, to je jedno). Pan R. tedy bude přežívat svůj mrzký život ještě nejméně staletí... ()
Boľavá rutina s rodinnom živote, neustále bezobsažné tlachanie v súkromí i v práci, vyzdvihovanie materializmu, to sú len niektoré témy tohto filmu. Problémom je, že všetko je príliš popisné a nudné - presne ako život hrdinov. ()
For ME 86% ()
Celý děj tohoto filmu, svázaný do jednotlivých „výstupů“, působí jako výtah té nejodpornější vztahové konvenčnosti bez sebemenší naděje na jakoukoli změnu. Pocit klaustrofobické jednotvárnosti umocněn Fassbinderovým nepodbízivým tvůrčím přístupen a rozechvělou kamerou vzbuzuje až jakousi vnitřní nevolnost. Jednotlivé scény jsou jako výstupy vystřižené z absurdního dramatu, přičemž vrchol zosobňuje monolog sousedky-lyžařky. To, co se poté stane je už pouze logickým vyústění děje, který k tomuto okamžiku o začátku spěje. ()
Fassbinder mne nikdy nepřestane překvapovat. Jeho brilantní průzkumy propadlišt do lidského podvědomí a kolektivního vědomí. Sondáž archetypů a animálních motorů, které pohánějí mezilidské vztahy. Kruté společenské alegorie. A každý film je jiný - pokaždé jinak precizně vybraná forma podle toho, co nejlépe vyjádří obsah. Tak se patrně Fassbinder dostal blízko k vyprázdněné naraci, aniž kdo v oné době co o vyprázdněné naraci věděl a aniž by tento termín, který teď v podstatě používám anachronicky, kdo znal, a stal se tak jedním z jejích předchůdců. Ta forma je dokonale zvolená. Na diváka se během několika dlouhých frustrujících obrazů lustrujících třídní mikroklima přeléva z filmu taková nechuť a takový odpor k banální, povrchní, konzumní a životně vyčpělé měšťácké střední třídě, že jakýkoli náhlý, animální a spontánní akt násilí, který je schopen tato muka ukončit, je nevyhnutelný. Volám: Pan R. je nevinen! ()
Trpěl pan R., trpěl s ním pan divák, jenž se neptal proč, nýbrž se divil, že pana R. nejeblo mnohem dřív. ()
Film hádanka, vkládanka, skládanka. Fassbinder sešňorovanou šnečí sekvencí záběrů komponuje modrošedý svět své sametové loutky. - Jako později rozehraným Hanekeovým postavám, i Fassbinderovým hrdinům určují život dvě doby, život - smrt, život - smrt. Mezi nimi propast bez přívlastků. Divák-floutek padá přes okraj slova do mlčení. ()
Pan R. mi ukázal jen to, co jsem viděla už dříve... (ale ukázal to přesně). ()
Nuda v životě i ve filmu, napadlo mě, že tohle nejde snášet věčně. Ale životy v našem zmaterializovaném světě jsou velmi podobné, jako měl pan Raab. Nicméně více než průměr nehodnotím. ()
Pôvodne som chcel napísať, že tento film je koncentrovaná nuda. Totižto nie je ľahké toto dielko sledovať, už z toho dôvodu, že Fassbinder vychytal bežnú rutinu života priemerného človeka s takým voyeurizmom, že som si pripadal, ako by som sledoval realitu a nie hercov. A táto realita je hrozne nezáživná, u mňa umocnená tým, že snáď každá činnosť či nečinnosť pána R mi je hrozne vzdialená. Aj keď na druhej strane aj blízka v tom ohľade, že každý má svoj vlastný stereotyp. A je tu ešte aj vyvrcholenie, na ktorom je určite zaujímavé ( a teda celkovou silnou stránkou filmu je), že sa nájde aj niekto, kto odpovedá na otázku prečo a nie len konštatuje. Preto sa za formálnou nudou tentokrát skrýva viac, len dá zabrať to tam nájsť :-) ()
Nevím, jestli vás uklidním nebo zklamu, ale materialismus, rutina ani měšťáctví vás samy o sobě nezabijou. Pokud si máte komu postěžovat, koho vyslechnout, pokud ještě dumáte nad tím, jak napsat výstižnej komentář na čsfd (bez ohledu na to, jak vypadá vaše cílová skupina), vaše vědomí se v zemi bez souřadnic jen tak neocitne. Pan R. nebyl bojovníkem za "lepší život", stal se vykořeněným, bezduchým nástrojem své odplaty. ___ Tak tu rodinnou oslavu nějak přežijte, dejte si pivo, projeďte se na kole.. nebo si dejte pivo a běžte se projet na kole. ()
Špičkový materiál. Film stojí na zdánlivě prázdných rozhovorech, opakujícím se prostředí a otravné práci kamery. Přitom právě tvoří skvělou realistickou atmosféru k rozpadu pana R. - je uzavřený, unavený životem i prací, nedokáže se soustředit a vyjádřit a lidi se mu smějou, nebo je jim trapně. Místy mi přišlo, že Fassbinder trochu tlačí na pilu, ale jeho režie mi velmi sedí a dokázal jsem se i chechtat. Scény jsou dlouhé, záběry jsou skoro stejně dlouhé a naprosto skvěle si kamera pana R. skoro vůbec nevšímá, když ho slyšíme mluvit, tak ne v záběru kamery - nikdo ho nikde nebere, amok je zřejmý. Zvláště přičteme-li k tomu těžké kouření. 4,5* ()
Aha. Koncept všedního filmu o všedním životě jedné mnichovské středostavovské rodiny. Tak všedního až... Nevěděl jsem o co půjde, tak jsem si říkal, jestli nás režisér "vytrestá" tím, že nedojde celý film k žádnému zvratů anebo něco přijde... První setkání s RWF nebylo omračující, ale ani "všední" :-). ()
Můj první Fassbinder. Což je celkem ostuda, vzhledem k tomu, od kolika režisérů už jsem něco viděl a poznal tak jejich tvorbu, ale co se dá dělat, stalo se. Opravdu dlouho jsem přemýšlel nad tím, jestli dám tři nebo čtyři hvězdy, ale nakonec jsem se rozhodl pro vyšší hodnocení a to hlavně proto, že drtivou většinu scén měl Fassbinder skutečně pečlivě promyšlenou a to se jen tak nevidí. Teoreticky to je dost možná i film, který započal éru rakouských psychologických dramat, která točil především Haneke v devadesátkách, podobností v tom je dost - nic není řečeno přímo, vše je skryto mezi řádky, také je tu maximální snaha o realismus včetně využití kamery a vše se zvrtne i když se tam zdánlivě absolutně nic neděje a přitom to je dost hutné i dostatečně psychologické. Proč posedl amok pana R. je jasné snad z každé scény, je to jeden z takových těch "všeříkajících" filmů, které po celou dobu vlastně říkají jedno a to samé (tj. kritika konzumní, přetechnizované společnosti, která žije podle trendů, bezduché rutiny a jakéhosi "společenského návodu na běžný a správný život" (snad to dává smysl, lépe to teďka nevyjádřím)), ale mile mě překvapilo, že je tam určitá gradace ohledně psychické stránky pana R., u kterého je dost jasně vidět, jak se snaží žít v prostředí lidí, kteří jsou přesně takhle konzumní a bez jakékoli osobitosti, snaha vymanit se z jejich přítomnosti by sama o sobě nedávala smysl a hlavně by to znamenalo dát sbohem všemu, co za tu dobu zvládl vybudovat a tak se snaží vše přetrpět a snaží se dál a dál a dál a dál a dál... dokud ho neposedne amok. Kromě kritiky konzumní společnosti jsem v tom tedy vnímal i v jádru celkem silný příběh o člověku, kterému okolí nerozumělo a neustále ho ignorovalo až do té doby, kdy mu z toho hráblo. Jen bych teda rád znal pozadí toho všeho, proč vůbec s takovou ženou založil rodinu apod., když jsou oba každí úplně jiní, ale jinak to funguje celkem solidně. Jen se mi do toho povedlo dostat jen chvílemi, protože natočené je to strašně chladně (sice záměrně, dost záměrně, ale všeho moc škodí) a sledovat pořád dokola scény bezduchých dialogů bez point a nikam nevedoucích vět začne být časem prostě, no... ne zrovna záživné. A že to u některých scén trvá fakt dlouho, nakolik mě fascinovala jejich promyšlenost. Něco to ve mě ale zanechalo a jsem dost zvědavý, jak mi sednou další Fassbidnerovy filmy. Jen teda doufám, že nebude točit pořád stejně o jednom stejném tématu... Btw, stejně jako Východní přísliby od Cronenberga, jsem tenhle film včera viděl s Willy Kufaltem :-) Slabé 4* ()
Jo, uz chapem. Rovnaky amok by aj mna chytil vtedy, kebyze celim bezutesnosti, blbym nicnehovoriacim dialogom, a keby zhasla i posledna nadej na utek z takehoto zivota, tiez by ma chytil amok : 55 % ()
Přepsáno v prosinci 2019. Proč posedl amok pana R. je více filmem Michaela Fenglera a mnohem méně Rainera Wernera Fassbindera, ale nakonec obě jména zůstala uvedena v titulcích a na působnosti filmu to ani nic změnit nedokáže. Kritika maloměšťácké ctihodnosti předkládá skryté bolesti i intimní traumata konzumní společnosti, dotýká se všech těch možných nároků společenského očekávání střední třídy, rozpoznává a identifikuje rodinné, profesní, ale i společenské tíhy a úzkosti. Nejpůsobivější je to nevyřčené z narušených vnitřních světů, nesmlouvavá matčina náročnost na život potomků, základy bigotně přísné katolické výchovy a latentní homosexualita. Základním měřítkem lidských kvalit spotřební doby je vždy jen úspěch, což značí profit, majetek a moc, přičemž kritici neúspěchu jsou všude a hlasitě čekají na vyčerpání a smrt v poušti. Hlavní postavou filmového dramatu je pan Raab (velmi zajímavý Kurt Raab), spořádaný manžel, otec a snaživý technický kreslíř. Maloměšťácká představa spořádaného života se ocitá na pranýři, materialismus a kariérní postup jsou zaslouženou odměnou společenské úcty, byť je vedlejším výsledkem i nečinnost a duševní otupění. Hlavní ženskou postavou příběhu je Raabova žena (zajímavá Lilith Ungerer), spořádaná manželka v domácnosti se směsí pochopení, nespokojenosti a také konzumně společenské zodpovědnosti. Zabezpečenější rodinný život je přeci prvořadým cílem všeho lidstva. Z dalších rolí: Raabova velmi kritická matka (Maria Sterr), Raabův poklidnější otec (Vinzenz Sterr), Raabův pracovní šéf (Franz Maron), bavící se bývalá spolužákyně paní Raabové Hanna (Hanna Schygulla), bývalý Raabův spolužák (skladatel filmové hudby Peer Raben), pracovní kolegové Raaba (Lilo Pempeit, Harry Baer a Peter Moland), sousedé Raabů (Irm Hermann, Ingrid Caven, Doris Mattes a Hannes Gromball), policejní komisař (Peter Hamm), či Raabův ve škole nesoustředěný malý synek Amadeus (Johannes Fengler). Proč posedl amok pana R. se s drzou přímostí pustil do kritiky závoje ctihodné spořádanosti konzumní společnosti, neboť její hodnoty tak často narušují vnitřní světy a chronická migréna může mít pro zdraví lidského organismu velmi škodlivé následky. Tato improvizace má stejně intenzivní křečové stahy jako samotná realita. ()