Režie:
Raf ReyntjensScénář:
Raf ReyntjensKamera:
Rik ZangHudba:
David van der HeydenHrají:
Gene Bervoets, Noortje Herlaar, Jeroen Perceval, Pascal Maetens, Line Pillet, Charlotte Timmers, Marie-Louise Stheins, Pieter Verelst (více)Obsahy(1)
Mario je řidič, řidič dálkového autobusu. Takový, jakého známe všichni, věčně zachmuřený a nevrlý, znuděný svým životem, manželstvím i prací. Autobus je ale jeho hrad a co řekne Mario, to platí. Mario vozil svým autobusem celý život důchodce k moři do Chorvatska a teď se sám chystá do důchodu. Jako poslední kšeft přijme speciální zakázku. Do kempu k moři totiž místo spořádaných občanů veze partičku hlasité mládeže směřující na hudební festival. Vzájemná nevraživost na sebe nedá dlouho čekat. Jenže tahle poslední výprava autobusu Paradise Trips dá Mariovi šanci vzpomenout si, jaké to je radovat se, užívat si života, oprostit se od starostí a taky díky ní dostane druhou šanci najít cestu ke svému synovi, kterého roky neviděl a nikdy mu nedokázal říct, že ho má rád. (Artcam Films)
(více)Videa (1)
Recenze (15)
Mário, ktorý je jednou nohou dôchodca, si užíva posledný trip a práve ten vyváži všetky tie predchádzajúce. Nudné pravidelné cesty starších ľudí osvieži záverečný trip na hudobný festival, kde ožívajú spomienky, pocity, vzťahy, roky nevypovedané slová. Myšlienka pekná, oddychové tempo a pár prázdnych miest vytvorili priemerný film na jedno pozretie. ()
Hrozně mě potěšilo prostředí, ve kterém se film odehrává. Nepamatuju si totiž, že by někdy někteří tvůrci téma svého filmu situovali do psytranceového festivalu. V rámci prostředí má u mě film velké plus, díky kterému jsem měl chuť film dokoukat. Zbytek je rodinné drama, které je standardně průměrné a vůbec nikam se neposune. Závěr je třeba vysloveně na facku. ()
Jakožto hororový expert sice komedie příliš nevyhledávám, ale v případě Paradise Trips jsem udělal výjimku a rozhodně nelituji. Už od začátku jsem se totiž těšil zejména na unikátní atmosféru festivalu Lost Theory, kde se také většina snímku odehrává, na jehož pozadí jsem pak mohl druhotně nahlédnout pod pokličku spletitých vztahů jedné "povedené" rodiny, jejíž členové při znovunalezení cesty k sobě zažívají lehce úsměvné patálie. Paradise Trips tak ve výsledku představuje poměrně chutnou jednohubku, kterou bez problémů strávil i můj ortodoxní hororový žaludek. ()
Myšlienka fajn, prevedenie ako tak dobré, ale tá atmosféra filmu bola úplne na hovno. Necítil som žiadne emócie, bolo to také akési nevyrovnané, ten vzťah otca a syna nebol do hĺbky prenesený na diváka a pozerať, ako sa z ufrflaného starca stane pomaly narkoman je síce zaujímavé, ale musí to byť jednoducho lepšie zrežírované. Belgičania by mali trošku vyšperkovať svoje snímky. Tento nie je prvý. 50 % ()
Nerudný řidič autobusu Mario mě nejdřív neskutečně štval, ale během filmu jsem si k němu našla cestu a v závěru už jsem s ním docela sympatizovala. Prostředí festivalu bylo dost dobrou kulisou k vyříkání si letitých sporů mezi Mariem a jeho synem Jimem. Asi nejvíc mi v paměti utkvěla scéna, kdy opojený Mario paří na hudbu, která ho na začátku příběhu notně nasírala. Každopádně jde o komediálně laděné drama, jež se mi výborně trefilo do nálady. (70%) ()
Galerie (16)
Photo © Artcam
Reklama