1983 (E10)

60% — Tak na nějaké velké „wow“, jak jsem ho očekával, sice nedošlo, ale nijak zvlášť mi to kupodivu nevadilo. Příběh byl solidně uzavřen a klíčové otázky zodpovězeny, i když logika přece jenom trošku pokulhávala, především v dohrávce příběhu v současnosti — Marvan se probudí z kómatu (navíc po automobilové nehodě) a hned skáče z oken a přeskakuje ploty jako čamrda. A ten úplný závěr — to ho fakt nechali jen tak jít? To stačilo vrátit ukradený zápisník a všechno dobrý? Jinak mě tento poslední díl naplnil jakousi nečekanou melancholií, která ve mě přetrvává ještě teď, když píšu komentář. Přece jenom se mi Martin Plachý dostal pod kůži víc, než bych si byl pomyslel. V posledních asi dvou, třech dílech jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že je to utajený příslušník StB, který nakonec Marvana zradí. Nechápal jsem sice, jak by to mohlo souviset s příběhem, ale měl jsem určité indicie. Nakonec se ukázalo, že tomu tak není a že jeho role v seriálu byla úplně jiná. Jeho příběh ve mě ještě pomalu doznívá... (07.03.2017)

Tak to nakonec nebyl příběh Filipa Marvana, ale především Martina Plachého, který jsme těch deset dílů sledovali, protože Filip, jak se i dalo čekat, v žádné minulosti nepobýval. Na prvním a posledním dílu série si bylo možné všimnout, jak nevděčná je současnost. Stačí totiž pár uniforem, několik takřka muzejních vozů, socialistický šatník a všichni jsou spokojeni, jak ten seroš hezky šlape. Nostalgie (i ta temná) a návrat do minulých let přináší kouzlo, které je vděčné. O to nespravedlivěji pak vynikne hodnocení první epizody, která určitě nebyla horší než ta poslední. Ale chyběla jí jistá citová vazba, kterou si divák zatím stačil vybudovat. 3,5* (07.03.2017)

"Je to sen? Je to skutečný?" - Nevím, protože když nedodržujete časovou smyčku, nikdo se v tom pak nevyzná. :) Marvan byl v minulosti a minulost velmi ovlivňoval, ale vlastně v ní nebyl, protože byl v kómatu. Postavy mluvily samy se sebou, Plachý pátral sám a převáděl přes hranice sám sebe, Marvanova matka pojmenovala syna po nikom. A tak můžu pokračovat, ale nebudu, protože jinak byl seriál kvalitní s výbornými hereckými výkony. Škoda, že už nebude dál pokračovat. (06.03.2017)

"Já jsem ocel zakalená jako Honza Zeman. Já to vydržím." Bděle a ostražitě jsem sledoval i poslední díl Světa pod hlavou a musím konstatovat, že s demokratickým probuzením začalo větší sci-fi než celé to předchozí cestování v čase. Navíc bylo strašně málo času vyřešit všechny resty a dokonce ani těm Slokám to na bobech nesvištělo tak parádně, jako v roce 1982. Přes všechny výtky jsem však ze zakončením výletu do socialismu relativně spokojen a je skoro až dojemné, jak mi soudruh náčelníka Špalek, soudruh Kratěna, soudruzi Šejbové, nečestný soudruh Plachý i soudruh analytik Slávek budou chybět. (08.03.2017)

Poslední díl rozhodně nepatří k nejlepším momentům seriálu a trpí podobnými neduhy jako první díl. Současnost tomuto počinu rozhodně nesluší a poslední díl vyznívá hodně uspěchaně, nesourodě a přitaženě. Přesto je to krásná tečka za jedním z nejlepších seriálů posledních let. Navíc Trojan zahrál jednu ze svých nejlepších rolí a i příběh jeho postavy Plachého patří k tomu nejsilnějšímu, co Svět pod hlavou nabídl. Vlastně je škoda, že je konec a druhá série nepřichází v úvahu. (09.03.2017)