Stanfordský vězeňský experiment

„Vítejte na instruktážním setkání. Jistě vás potěší, že jsme vás vybrali v této studii na pozice strážných. Rozhodli jsme se na základě vlastností, které jste prokázali během svých pohovorů.“ Není nad to být upřímný…Předchozí verze Stanfordského experimentu jsem neviděl, nemůžu tedy srovnávat. Při úvodních pohovorech ani tak nepřekvapí důvod účasti, jako fakt, kolik lidí by preferovalo být raději vězněm („Nikdo nemá rád dozorce.“). Jenže to se poněkud setře, když někteří jedinci dostanou v podstatě neomezenou moc (zvláště „John Wayne“). Pak se nabízí řečnická otázka, kde končí „simulace“ a začíná realita, v kterou všichni, bez ohledu na svou roli, začnou věřit. Ačkoliv skutečné zamyšlení pro diváka je v tom, jak by se asi choval on sám (celkem jedno v jaké roli). A jak se mi líbilo postupné přitvrzování a gradace, tak mě lehce zklamala kolísající míra uvěřitelnosti, nejslabší v tomhle ohledu byl návštěvní den (opravdu bez reakce?). To je trochu škoda. Přesto i díky výborně vykreslené psychologii postav a silným momentům dám solidní 4*. (26.01.2020)

Tak táto nízkorozpočtovka ma zaujala viac myšlienkami v širších súvislostiach, než tým, čo experiment ukázal na konkrétnom prípade. Čiže v podstate nič nové, nič, čo by sme nečakali. Ale zamyslime sa nad tým, že v podobnom područí sme voči politikom. A prečo sú takí, akí sú. Asi teda veľmi verné realite, ale nie príliš vťahujúce a relatívne chladné a strohé. Čo ale môžeme taktiež považovať za kladnú stránku a pridanú hodnotu. (15.08.2018)

Karl Vandy: Ľahko je povedať: „Och, ja by som tak nekonal“, ale nevieš. To je, to je pravda. Nevieš. Ale ja teraz viem, čoho som schopný, a to ma zraňuje. Experiment, ktorý chcel skúmať ľudské správanie, vlastne len ukázal, čoho sme schopní. Stotožnenie sa s postavou, do ktorej boli títo mladíci obsadení, nadobudlo rozmery, o ktorých dr. Zimbardo na začiatku nemal tušenie. Dôvody, prečo takto reagovali, nie sú objasnené, ale film je akýmsi mementom aj pre nás ostatných, že do svojich „rolí“ sa môžeme príliš hlboko ponoriť. A možno si divák položí otázku, či toto nie je príčinou, že vo všetkých podivuhodných režimoch sa našli ľudia, ktorí nasledovali vodcu ako slepé stádo. (20.03.2021)

„PROČ SE CHCETE PODÍLET NA TÉTO STUDII? “ /// Jeden z nejznámějších a nejkontroverznějších experimentů se zřejmě nevokouká… Tenhle novej kus sází na bezproblémový obsazení a skromnou filmařinu, která je (asi) věrnější podobou původních událostí, než ten film s Brodym. Sledujeme jemnější formu šikany, která (už dneska) neříká o nás lidech (i bez experimentu) nic nevyzkoumanýho a víc prostoru dostávají reakce autora, psychologa Philipa Zimbarda. Ti, co chtějí jít v útrapách vo level vejš, nechť navštívěj Uwe Bolla. Vo co je to míň experiment, vo to je to víc drsnější. Tohle totiž (spolehlivě) splní „jen“ výzkumnej účel. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „The Lucifer Effect: Understanding How Good People Turn Evil“, kterou v roce 2007 napsal Philip Zimbardo, číst nebudu. 2.) Zjistím, proč dr. Zimbardo obhajoval Ivana „Chipa“ Fredericka. 3.) Thx za titule „UniCorn“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (02.12.2015)

Byť téma a celý problém, "kde se v lidech bere zlo" je závažnou věcí a tenhle experiment o lecčems napovídá, tak zpracování místy spíš připomínalo předhánění se v tom, jak ponížit člověka ještě více. Dovedu si představit úplně jiné zpracování, a ony i jsou, i když nevím, jestli podle mých představ. Prostě tenhle snímek u mě zůstal někde v polovině, a protože jsem se úplně nenudil, tak dávám tu horní hranici půlky. (23.08.2020)