Ptáci

Vítejte ve voliéře Bodega Bay, kde se schyluje k útoku armády ptactva na lidstvo! Kamikadze letka racků do okenních tabulí, komínoví vrabci průzkumníci, nálety na děti provádějící vraní eskadra a k tomu navrch zvláštní jednotka - do dveří klovající datlí komando.. Roli MacGuffina tentokrát plní startér ptačího běsnění, které režisér dávkuje pozvolna, občas ho proloží i humorným nádechem, jako třeba při scéně v baru s vrásčitou odbornicí na ptáky a nenuceně přitom směřuje k závěrečné tiché chůzi v ornitologickém minovém poli (i když původně zamýšlený konec s Golden Gate Bridge plným opeřenců by se mi líbil ještě víc). Když teď vidím na poli hejno vran, vždycky si vzpomenu na okouzlující tchýni Banderase Tippi Hedren v Aston Martinu DB2/4 v zřejmě nejlepším snímku o zvířecím teroru. Děti Hitchcocka prozatím neznají, tak tam vidí jen 500 Rumburaků.. (12.11.2009)

Všichni tvůrci apokalitptických filmů třeste se před mistrovským kousek, vašim vzorem, Hitchcockovými Ptáky. Stavba hlavních charakterů zde není jen nějakým plochým odrazovým můstkem před kupením strachu a mrtvol, ale žije svůj samostatný příběh a mohla by klidně naplnit celý samostatný film. Ptáci také vynikají absencí, u hororů jinak nepostradatelné, hudby. Práce se zvuky šustících ptačích křídel je vzorovým příkladem budování strachu před očekávaným střetem, který třeba ani nepřijde. Mrazivá tečka v podobě závěrečných záběrů zaručeně zůstane v paměti i těm, kterým by se snad předchozí děj o ptačí agresitivě zdál směšný. (17.03.2007)

The Birds jsou zatím jediným Hitchovým filmem, kterému jsem dal plný počet. I když není tak opěvován jako Vertigo, Rear Window nebo Psycho, tak je pro mně nejzáživnějším a nejméně nudícím. Přitom atmosférá je od začátku skvěle budována a při konečných scénách tuhne krev v žilách a po skončení jsem se bál nějakého náletu. Vztah mezi Tippi a Rodem je perfektně vykreslen a cynické dialogy vévodí. Režie je více méně bezchybná a zatím moje největší potěšení z jeho filmů. I přesto si stále myslím, že je trošičku nafouknutá bublina. (15.05.2008)

Mám mlhavé tušení, že žádné z Hitchcockových slavných děl jsem neměl tu možnost vidět opakovaně tolikrát, jako právě jeho "Ptáky". Už jako desetiletému děcku :-) mi přišlo, že příběh z malého městečka jež je terorizováno agresivními výpady ptáků, v sobě skrývá výrazný, dramaticky nosný potenciál. A opravdu. Nevím jestli je to důsledkem Hitchcockového režijního mistroství, nebo to lze především přičíst strachu z očekávání věcí příštích, ale každé - byť i sebemenší - ptačí zaštěbetání v úvodu filmu diváka naplňuje těžko popsatelným neblahým pocitem znepokojení. Ústřední postavou snímku je mladá (u Hitchcocka tradičně velice krásná blondýnka) a nezávislá milovnice papoušků, která přijíždí do městečka oslnit svým přirozeným půvabem zdejšího lamače ženských srdcí, jenž na ni při posledním setkání udělal hluboký dojem. S dostatečnou noblesou ji ztvárňuje, ve své době teprve hereckou kariéru startující, Tippi Hedren. Soupeřkou na poli krásy je jí zde půvabná brunetka, místní učitelka Annie (Suzanne Pleshette), která sice v boji o přízeň šarmantního právníka výrazně ztrácí, ale na body za atraktivitu u mě jasně vyhrává. :-) O hereckých výkonech se není třeba příliš rozepisovat - u všech zůčastněných postav jsou spíše průměrné a tvoří pochopitelně hlavně potřebnou vatu mezi očekávanými útoky opeřených "predátorů". Nejsilnější, a co do budování hutné atmosféry nejpovedenější, je scéna pomalého postupného srocování hejna vran na dětském hřišti před školou, a poté samozřejmě závěrečná finální pasáž filmu, v níž se skupina hlavních představitelů, v opevněném domě, snaží odolat zdrcujícímu útoku obrovského hejna okřídlenců. Za pomoci sugestivní kamery a chytrým využitím zvukové stopy, jež silně evokuje všeobjímající přítomnost neustále dorážejících ptáků, jsou zde výtečně vykresleny pocity hrstky vystrašených lidí uzavřených ve stísněném, klaustrofobickém prostředí - "kleci". Napsat tady, že jsem se u "Ptáků" bál, by nebylo pravdivé. Nicméně musím přiznat, že jedna věc mě skutečně víc než děsila - pohled do rozevřených očí napadených obětí jež se zoufale snaží bránit před nelítostnými údery ostrých zobáků. V těch chvílích jsem měl takřka nezvladatelné nutkání na ně volat - pozor ... dejte pozor ... hlavně pozor na oči !! (06.11.2004)

Velice zajímavý film z dílny klasika hororové tvorby, Alfreda Hitchcocka, si dokáže svého diváka získat především podmanivostí jednotlivých obrazů, pečlivým budováním charakterů a zejména pečlivou atmosférou. Jedná se o jeden z mála snímků, v nichž se tvůrce nesnaží vyvolávat v divákovi nějaké sympatie k hlavním protagonistům, ale vše nechává na nich. Pomalu nám odkrývá jejich jádro, aby nám nakonec mohl ukázat, že jsou vlastně úplně jiní. Jediné co bych trochu ztrhnul je otevřený závěr a hlavně nezodpovězení velikého množství otázek. 75% (01.05.2006)