Ostré předměty

Strašně se to táhne. Ony ani předchozí adaptace románů od Gillian Flynn neměly žádné převratné tempo, ale tady to v těch osmi dílech to bylo místy nesnesitelné. Všechny silné monmenty, a že se jich tu našlo, tak zůstávaly upozaděné a kolikrát mi dalo práci si jich všimnout. Vyloženě zábavná mi tak přišla jen závěrečná část, což je málo. Pokud něco resp. někdo zaslouží absolutorium, tak jsou to herečky. Amy Adams je skvělá ve všech ohledech, začínají Eliza Scanlen je velikánskou nadějí do budoucna a Patricii Clarkson budete spolehlivě nenávidět. Ale to, že si zúčastněné dámy sáhly až na dno svých sil, zamrzí vzhledem k výsledku o to víc. Stáhnout to do tří dílů, nebo i do dvouhodinového filmu, byla by z toho pecka. Takhle se jedná jen o výtečně zahraný průměr. 50% (30.08.2018)

Přijet po mnoha letech k rodičům bývá vždycky komplikované, návrat novinářky Camille je však hodně jiný level. Hysterická matka, co ji nikdy nedovedla milovat, pokrytecké pohledy maloměstských sousedů, chlad, uzavřenost a dvě zabité holky. Na povrch vyvěrají krutosti a rány minulosti, které zanechaly na duši o něco víc jizev, než si Camille vytvořila na těle. Tma, alkohol, vzpomínky a stejně odtažitý vyšetřovatel Richard. Příběh se však rozjíždí neskutečně pomalu a zadrhává na dlouhých, až trapně emotivních opileckých představách Camille a podobně rozplizlých flashbacích minulosti. Chybí mi lépe rozehrané vztahy mezi hlavními postavami a více vykreslené postavy vedlejší. Ty se jen v náznacích vynořují v pozadí těch hlavních. Přitom samotná zápletka i herecký výkon Patricie Clarkson, Amy Adams a Chrise Messiny jsou skvělé. Jen by potřebovaly lepší ostatní charaktery nebo výrazné krácení stopáže. Hodně silné tři hvězdičky, na čtyři to ale nestačí. (16.09.2018)

Zřejmě profesně, technicky dobře udělaný seriál, ovšem příběh na dvě hodiny se vleče hodin osm. Vyprávění se rozplizuje a zase splétá od nesrozumitelných sekvencí přes nekonečné záběry na tragické pohledy protagonistů až po naprosté banality. Vše končí v poslední vteřině naprosto nečekaným, ale také naprosto nepravděpodobným a neuvěřitelným závěrem, po němž si člověk řekne: proč jsem se na tak dlouho koukal? (15.09.2018)

Mrazivá exkurze do jihoamerického vidlákova (jemněji řečeno zapadákova), ve které je směr policejního vyšetřování tak trochu podřizován společenské atmosféře a “světonázoru“ obyvatel tamějšího maloměsta. Při sledování jsem si uvědomil důležitou věc. V poslední době se u nás mluví o tom, jak moc je naše společnost rozdělená. U komunity ve Wind Gap je tomu ale přesně naopak, protože je ve své urputné zatvrzelosti tak semknutá, až z toho skutečně mrazí. Přijde mi, že samotná kriminální zápletka je pro Gillian Flynn až druhořadá, protože stejně jako ve Zmizelé zde vystupuje do popředí zejména manifestace společenských poměrů. Všudypřítomný cynický tón vyprávění (který je v knižní předloze ještě intenzivnější) výtečně podtrhuje tragičnost a absurditu celého příběhu. Tragický je příběh proto, že v něm dochází k vraždám mladých dívek. Absurdní je s ohledem na prezentovanou paletu charakterů (alespoň teda pro mě), protože síla společenského diskurzu je zde až nepředstavitelná a pojem maloměšťáctví získává na americkém Jihu zcela jiný rozměr. Někdy je prostě mnohem důležitější fakt, zdali máte k něčemu “obecné předpoklady“. Jestli jste se něčím skutečně provinili či nikoliv, je v určitém prostředí naprosto irelevantní. Ostré předměty vám v samotném závěru dají ještě dvě pořádné facky a jejich rozuzlení rozhodně není předvídatelné. Přesto je jejich seriálové zpracování v některých pasážích zbytečně rozvleklé a zkrácení alespoň o jeden díl by určitě prospělo. (05.01.2019)

Fascinující svět žen, v němž vládnou hutné stíny minulosti a režijní mistrovství. Samozřejmě, Gillian Flynn dodala silnou papírovou oporu, ale ta je bezpečně sešitá v pevném tvaru díky Valléeho virtuozitě. Mám letos nakoukáno málo, tak možná doba pokročila, ale tady jsem osm hodin bezmezně obdivoval pedantsky přesnou práci s herci a střihovou skladbu, která přesně zasazenými půlvteřinovými záběry narušuje běžnou strukturu a nechává napětí houstnout do netušených rozměrů. Hlavní ženské trio si diváka omotá od prvních chvil a donutí jej nespustit z nich oči. Tradičně výtečná Amy Adams i děsivá Patricia Clarkson se nechávají doplňovat Elizou Scanlen, která tu polohu „spoiled bitch“ jede naprosto s přehledem. Ano, děj by šel sfouknout za dvě hodiny a pořád by z toho mohla vzejít silná žánrovka, ale to natažení na osm dílů dovoluje netušené věci a ono „nic“, tíživé bezvětří, kdy už se modlíte, ať se to pohne, je příjemně mrazivým způsobem nesnesitelné. Škoda, že to ve stejné poloze neutáhne i závěrečný díl, který dosavadní řád poruší a překotně vše uzavře. Pocit z vysoce intenzivní podívané to nepřebilo, ale v dlouhé debatě mě pak žena utloukla argumenty, že vůči zbytku je to škoda a vlastně až neuctivé. A v tomhle seriálu ženy vládnou. Hodně ostrých 9/10. (24.10.2018)