Ostré předměty

It’s just that whenever I’m here I feel like a bad person. Kdo čeká detektivkové drama ve stylu Gone Girl, ať to radši ani nezapíná. Příběhem nejsou vraždy, osobní konfrontace, ba ani město s tradičně twinpeaksovským nádechem, příběhem jsou protagonistčina naakumulovaná traumata podávaná takřka výhradně nedějově, formou permanentních prostřihů a krátkých flashbacků. Díky tomu se ze seriálu stává patrně nejbezprostřednější a nejpřesnější zprostředkování konceptu psychologického spouštěče, jaké jsem ve vizuálních médiích kdy viděla. A tak ačkoli na povrchu v rovině zápletky se zdánlivě nic neděje, v nemalé míře i díky vynikající Adamsové, z jejíhož každého pohledu vane nepohodlí, deprese a vystresovanost, je každá vteřina natřískaná emocionálním kontextem a i ty nejbanálnější interakce působí jako frontální útok, který má člověk chuť půl dne vydýchávat na gauči s kakaem. (10.04.2019)

Silnej závěr plnej fyzického herectví, z kterého není dobře po těle. Nechápu, jak Camille po tom všem mohla vstát z postele a fungovat. Do detailu dotažená věc, která diváka celých osm dílů pomalu dusí, někdy celkem slušně i tráví, ale rozhodně nenechává v klidu. A ten brutální mezititulkový flashback na úplný konec? (27.08.2018)

Gillian Flynn to zase dokázala. Tak šest dílů seroš plyne sice neklidně, ale žádná zvláštní překvapení se nekonají a v posledních dvou částech vás všichni zúčastnění bijí šoky po palici. Jižanské maloměsto, nemocná hlavní hrdinka, amosférický vizuál se také počítá, ale konec tentokrát (bohužel?) přebíjí všechno ostatní. Jestli se někdy podívám znovu, nevím, ale dám vědět. 90%. (03.09.2018)

Čeho se Vallee dotkne, promění se ve filmové/seriálové zlato a v tomto případě dost možná taky seriál roku. Kniha měla své mouchy... nedotažené postavy, urychlený konec. Seriál tohle vše spravil a ještě vylepšil. 8 epizod čistého filmového blaha. Valleeho psychadelický střih, hudba a režie. Geniální výkon Amy Adams a Elizy Scanlen. Led Zeppelin. "Don't tell momma". (02.09.2018)

Holka, co ze sebe dělá chodící flašku vodky a zároveň i poněkud morbidní slabikář se vrací do zatuchlých vod rodného maloměsta, kde se potkává s bahništěm dávných vin a toxických vztahů navenek maskovaných za spořádanost a bohabojnost. Tempo je pozvolné až příliš. Přece jen do sebe tu atmosféru vesnické dekadence nemusím nasávat tak dlouho. Aby pak následovalo vysvětlení, které je šokující, ale je tak rychlé a v tak letmých náznacích, že jsem ho napoprvé nepobrala a musela si to pustit znovu. Skoro mi připadá, že série na to vsadila: hvězdná herečka v hlavní roli, dlouhé natahování a pak „šokující“ pointa. Divácké uspokojení tak pro mě bylo velmi nerovnovážně rozložené. SHNUTÍ: Když jsi vypadl z domova, protože tě to tam sra.o, tak se tam už nevracej. Protože tenhle pocit se nezmění. (28.04.2022)