Lady Bird

Lady Prd má byť adolescentnou komédiou, len neviem komu má byť určená, či obyčajným puberťákom, dementným puberťákom, alebo retardovaným dospelým. Nie je to vôbec vtipné a nemá to ani hĺbku. Príbeh je úplne o ničom, nijako diváka nezasiahne. Vraj sa v ňom uvidia skôr ženy, to chápem, ale tak filmy nominované na oscara by sa snáď mali točiť pre obidive pohlavia, nie? (10.01.2018)

Ak už niečo na tento štýl tak idem radšej do Japonska alebo Číny. A čo sa týka Ameriky, tak Olivia Wild minulý rok debutovala lepším filmom ako je Lady Bird. Je to príjemné a v zásade nenásilné ale toto sme videli hádam už stokrát. Stále tá istá hrdinka, stále tie isté vzťahové problémy, bez ozvláštnenia, možno len s inou atmosférou, ktorá niekomu sadne a niekomu nie. Je tam všetko. Ale zároveň nič natoľko silné, aby ma to chytilo za srdce a ani nič natoľko úsmevné, že sa viem s niekym stotožniť. Typický žánrový štandard. Celkom nechápem tie oslavné ódy. Ale to nevadí. Svoje kvality to určite má a kto ich vie nájsť, tak videl skvelý film. Ja by som bez neho dokázal žiť aj ďalej. Ronan je ale dosť v pohode. P.S. Nevidel som ešte všetky ale zatiaľ tie, ktoré som videl mi len potvrdzujú, že Chalamet je pre mňa ako herec neznesiteľný a pózerský. (24.01.2020)

Vždy se mezi těmi „velkými“ filmy v oscarové sezoně objeví nějaká milá nezávislá vlaštovka, která potěší umělečtěji zaměřené publikum. Má výborně napsané dialogy, skvostné herecké výkony, příjemně černý humor, neplýtvá sentimentem. A hlavně vypráví o zcela obyčejných věcech. Tentokrát je jím Lady Bird. Období puberty je náročné pro dospívající i jejich rodiče. Nejen fyzické změny, ale i psychické proměny umí dokonale rozhodit dospívající organismus. Na úskalí toho dívčího se zaměřila zejména herečka a scénáristka Greta Gerwig, která si všímá komplikovaného vztahu s matkou, navazování prvních vztahů, pevnosti přátelství, rozdílného vnímání hodnot, vymezování se vůči autoritám a celkově nestabilních emocí. Výsledek nabízí řadu milých situací, sympatickou atmosféru a několik skutečných životních pravd. Saoirse Ronan už dávno vyrostla z malé holčičky v Pokání, zvládla přechod k dospělým rolím a zdánlivě nenápadnými gesty těší diváky. A zaslouženě sbírá herecké ceny. (08.01.2018)

Není nijak překvapivé, že Greta Gerwig, u jejíchž rolí jsem měl vždycky pocit, že do značné míry hraje trochu sama sebe (filmy Rebecky Miller, Noaha Baumbacha, bří Duplassových, Joe Swanberga), ve svém čistě sólovém režijním debutu vytvořila hlavní hrdinku, která je další verzí rejstříku jejích dvojnic (v tomto případě skrze Saoirse Ronan). Což ovšem filmu nijak neubírá na hodnotě. Naopak. Je celkem jedno, nakolik se Gerwig inspirovala u svých "mumblecoreových" filmařských kolegů či u Baumbacha, nebo zda jde o přirozené tíhnutí podobně založených osobností, jež tvoří v současném americkém nezávislém filmu určitou rodinnou podobnost. Obzvláště vzhledem k tomu, že jde o autorský film a zároveň její režijní debut, jde o docela vyzrálé a sebevědomé dílo. (03.04.2018)

Není to špatný film a Saoirse Ronan je zde výborná jako vždy (stejně tak Beanie Feldstein, která mě baví čím dál víc), ale osobně mě to bohužel moc neoslovilo a trochu se mi tam vkrádala i nuda. Titulní postava podle mě neprožívá nic výjimečného a ani mi nepřišla nějak zvlášť zajímavá, a ty její věčné spory s matkou mě jen iritovaly. Celkově jsem tam postrádal nějaký výraznější závan filmařské invence, aby to Lady Bird nějak odlišilo od nespočtu podobných filmů. Myslím, že po krátké době se mi to vykouří z hlavy a zapomenu, že jsem to vůbec viděl. (09.11.2019)