poster

Nechte zpívat Mišíka

  • Slovensko

    Nechajte spievať Mišíka

Dokumentární / Hudební

Česko, 2017, 100 min

Režie:

Jitka Němcová

Scénář:

Jitka Němcová

Kamera:

Diviš Marek

Střih:

Boris Machytka

Scénografie:

Petr Pištěk

Kostýmy:

Petr Kolínský
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (28)

  • Noviik
    *****

    Nádherný dokument, hodně silných momentů, zajímavých novinek a rozhovorů...(11.3.2017)

  • Matty
    **

    Nevím, zda jde o nějakou zvláštnost životem sešlých rockerů, ale zatímco Richard Müller v Nepoznaném vypadal, jako kdyby koukal na slepici, Vladimír Mišík s jednou rovnou vede "dialog". Sedí přitom na své planetce, popíjí pivo a čte si Kerouaca. Snaha ozvláštnit tradiční formát dokumentárního portrétu by zde tedy byla. Jenomže snaha nestačí, není-li podepřena ujasněným konceptem. Zprvu se zdá, že osou vyprávění bude pátrání po otci, který, jak zjišťujeme hned na začátku, nezemřel v korejské válce. Jenomže řešení záhady přichází už někdy v polovině, čímž se film připravuje o emocionálně silnou pointu. Snaha o chronologicky vedený řez Mišíkovým životem (samozřejmě nechybí zlomové roky 68 a 89) je neustále přerušována odskoky k různým přidruženým tématům (rodina, ženský, Star Trek) a povídáním Mišíka nebo jeho kamarádů (které asi režisérka z úcty k dotyčným více nesestříhala), takže jde namísto uceleného vyprávění o řadu (ne moc vtipných) historek. Více než o Mišíkově osobnosti se toho nakonec dozvíme o jeho minulém i současném zdravotním stavu (druhé největší dada vedle ženy představené titulkem „kamarádka režisérky“ je mluvící hlava lékaře, který nám sdělí pouze a jenom to, jak bylo za normalizace klukům, kteří nechtěli na vojnu, diagnostikováno vážné astma). Optikou Jitky Němcové se Mišík nejvíc provinil tím, že netrávil víc času s rodinou. Nechce se mi věřit, že by bigbít, byť za socialismu, nebyl větší odvaz, než jak jej popisuje tento dokument, natočený s velkou láskou, ale malým odstupem. 50%(13.3.2017)

  • Fr
    ****

    LÁSKA JE JAKO VEČERNICE, PLUJÍCÍ ČERNOU OBLOHOU. NÁŠ ŽIVOT HOŘÍ JAKO SVÍCE A MRTVÍ MILOVAT NEMOHOU... /// Vladimír na „svý“ planetce (Mišík), s lahváčem, elpíčkama, slepicí a lednicí narvanou pivem. Nedojímá jen jeho vyprávění, ale i originální pokus vystopovat jeho kořeny. Nejsem skalní Mišíkův fans, ale jeho přínos k bigbítu oceňuju. Dobrej hudební dokument! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Baví mě Josef Kainar. 2.) Baví mě Kuře v hodinkách.(9.6.2017)

  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    "Mišík se nám takhle hezky mrcasí mezi hvězdami." Hudbu slovenského Američana Vládi Mišíka jsem měl vždycky celkem rád, ale je hodně interpretů a kapel, které jsem měl radši. Ovšem ta hudba a vzpomínky spoluhráčů byly asi tím jediným, co mě na tomto dokumentu bavilo. Celé to hledání otce, pózující slepice, zátiší s lednicí a vlastní planetka šli trošku mimo mě. A taky jsem tam viděl něco, co nevidím rád - ulhaného zrzavého dramatika a chlastajícího umělce s modrou knížkou a nekonečnou touhou po svobodě. Zkrátka jsem přesvědčen o tom, že jakýkoli koncert pana Mišíka, samozřejmě nejlépe zakázaný, by mě bavil víc než tento dokument.(10.5.2017)

  • xxmartinxx
    **

    Aneb jak jde banální námět "životopisný dokument" zpracovat co nejméně přehledným a nejvíce nesnesitelným způsobem. Dokumentaristka nabrala zcela nezajímavý materiál a troufla si ho ještě skrze "ozvláštňování" pomocí více časových rovin a stylizovaných pasáží ne zkrátit, ale dokonce ještě natáhnout na brutálních 100 minut, což je čas, na jaký si smí troufnout jen dokumentarista absolutně přesvědčený o nutnosti každého záběru. Zde parta starých lidí opakuje dokola ty samé věty, nejčastěji "objevující" věci jako stárnutí... nedá se to vydržet a nechce to skončit. Nemá to koncept, strukturu, gradaci. Fušeřina.(22.4.2017)

  • Slarque
    ****

    Dokumentární medailonek slavného rockera. Zasazení do domáckého prostředí jeho vlastní planetky, kterou obývá ve společnosti nepříliš pozorně naslouchajících slepic, činí dokument aspoň trochu originálním. Jinak jde o nesystematické přeskakování v čase i tématech, takže je to spíš pro fanoušky, než lidi, co o Mišíkovi nic nevědí. Ale pokud jste na podobné noty naladění, tak vás film nezklame. Za nadstandardní hodnocení může autorka děkovat šťastné náhodě a téměř detektivnímu pátrání po stopách Mišíkova otce.(16.3.2017)

  • hrona
    *****

    Jsem celoživotní Vladimírův fanda, vždy když je ohlášeno jeho nové album, je to pro mě zásadní událostí roku, které nikdy nezklame. Co se týče dokumentu, nesmírně vkusně a řemeslně natočeno. Všechny milníky Vladimírova života jsou zde zaznamenány velice decentně, jasně, emočně a věcně. Moc pěkný počin. Nezbývá, než umělci popřát ještě mnoho sil a zdraví ať slouží a ještě prosím o nějakou novou muzičku.(12.3.2017)

  • fragre
    ****

    Mišík, Flamengo, ETC..., Blue Effect patří k mému dospívání, ta muzika na mne stále funguje, hraji si ji dost často dodnes. Ale tato forma dokumentu s hranými "vtipnými" vložkami mi nepřipadá šťastná. Ocenil bych více dobových záběrů, více hudby, třeba na úkor těch úmorných rodopisných informací.(12.3.2017)

  • Pierre
    ****

    Nejsem skalním příznivcem pana Mišíka, ale možná se to po tomto dokumetu změní. Ten se mi totiž opravdu líbil. Povedenné rekapitulování jeho kariéry vhodné i pro milovníky drůbeže.(11.3.2017)

  • slunicko2
    ***

    Řemeslně dovedné, ale nepříliš působivé. Dotáčky se mi moc nelíbily, spíše bych uvítal více dobových materiálů.(31.5.2017)

  • ibeh
    *****

    Celou cestu z kina jsem šla domů s úsměvem na tváři. Paní Němcová i pan Mišík mohou být opravdu spokojení, a myslím si, že lepší dárek ke kulatinám asi ani nebyl možný. Takhle pestrý filmový dokument už jsem dlouho neviděla. Samozřejmě skvělá muzika, historie, nostalgie, humor i fantazie. Americké souvislosti dodaly snímku koření a trochu i napětí. Mrzí mě, že se dokončení filmu nedočkal pan Hladík, ale třeba se sem z toho vesmírného nekonečna občas mrkne. Zkrátka balzám na duši a moc všem tvůrcům gratuluji!(8.3.2017)

  • MI-380
    ****

    Příjemný pohled na milého člověka. S jeho hudbou jsem vyrůstal, s texty jeho písní jsem se často ztotožňoval: 85% (zatím 284 hodnotících s průměrem 79%).(2.4.2017)

  • sator
    ****

    Já su spokojen a těším se na další celeovečeráky o Mertovi,Nohavicovi a etc... :-) Silné scény v pátrání po otci...(13.3.2017)

  • MurielRezek
    *****

    Od první minuty mě dokument zaujal a moc bavil. Dokázal mě rozradostnit, překvapit i dojmout. A není to jen tím, že trezorové elpíčko Kuře v hodinkách zůstalo pro mě navždy klenotem. Strávila jsem hodinu a půl v dobré společnosti:-).(13.3.2017)

  • crass.48
    **

    Něco jsem se i dozvěděl, ale jako dokument špatné, mizerné.(17.3.2017)

  • radektejkal
    **

    Myslím, že je tu třeba zásadně odlišit Mišíka jako osobu a Mišíka jako dokument. Jetliže je osoba OK, potom je dokument NOK, a navíc se domnívám, že je to jeden z příkladů špatně natočeného dokumentu. Nevadil mi pohled na slepice a povídání o nemocích, které by logicky mělo ústit do ptačí chřipky, ale nepřítomnost nějaké jednotící myšlenky (pokud tam vůbec nějaká byla) začleněné do nějakého nosného kontextu. Zpočátku jsem si myslel, že to bude právě ono "Nechte zpívat Mišíka", ale to se nestalo, naopak tu nastala spousta hrubých spojení a vtahů (např. když při Kainarově lyrické písni "Stříhali dohola malého chlapečka" ukázala Němcová oportunisticky hlavu malého kluka u holiče, a nikoli třeba "růžovou bandasku stavěnou na vincka chcípáčka"). Pozn. 1: S Mišíkem jsem se sešel třikrát, vždycky o koncertních přestávkách v žďárské sokolovně (Matadors, George and Beatovens - po koncertním turné s Karlem Dubou, Blue Effekt - to byla velká akce, v hlavním sále hrála kapela k tanci a poslechu, o patro výš jsem měl diskotéku, dole se promítaly filmy a hrálo se divadlo). Vláďa Mišík byl vždy skromný, upřímný a sdílný, mluvilo se o hudbě a jeho místu v ní. Nikdy jsem mu nedal kolíček na prst... Pozn. 2: Hned druhý den jsem viděl dokument o Luc Bessonovi, ke kterému (narozdíl od Mišíka) žádné sympatie necítím. Nicméně (opět na rozdíl od něj) Besson "vypadal" jako živý člověk, kdežto Mišík jako němcová archiválie (němec = němý, člověk nemluvící naším jazykem). Dále viz Matty.(12.3.2017)

  • MyrnaAlec
    ***

    Zajímavé rodinné souvislosti.(21.3.2017)

  • Rockerman
    *****

    Vladimír Mišík je dalším z rockových legend, které mě doprovázejí mým životem a velmi mi ho zpříjemňují. Tím dalším je i Radim Hladík, který je také v dokumentu k vidění a kterému už bohužel docházel kyslík, až mu v prosinci loňského roku došel navždy. Jo jo stárnou nám ti idolové našich mladých let. Dokument není úplně bez chyby, ale pro nás rockery má velkou cenu. Více, než polovinu filmu mě doprovázela husí kůže a bylo to zejména při vzpomínkách na komunistickou éru a samozřejmě i při tom, když se dozvěděl a začal kontaktovat svou "novou" rodinu v Americe.(25.4.2017)

  • Chundys
    ****

    Vždy když zazní Láska je jako Večernice potká mne smutná nálada a chce se mi brečet a vůbec mi to nevadí, nestydím se za to... Vláďo si borec, můžeš být pyšný!!! A nevím co bych dělal já, kdybych se dověděl, po několika letech, že vlastně otec nezemřel v Korei... Pěkně natočený upřímný dokument :-)(19.8.2017)

  • godycz
    *****

    byval jsem dobrej, fakt dobrej. bejvalo fajn.(8.3.2017)

  • hony23
    ****

    Život a kariéra bluesrockové legendy Vladimíra Mišíka ve 100 minutách v dokumentu(28.3.2017)

<< předchozí 1 2
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace