Cosy Dens
Pelíšky
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Recenze (1 912)
Výborné herecké výkony a skvělé gagy úplně přebijí to,že výpovědní hodnota tohoto sledu scének rovná se NULE! ()
Dokonalost sama. Pan Kodet je cholerik, kterého musí každý milovat a hlavně mu vše věřit. Ostatní byli také skvělí, ale jaksi ve stínu Kodeta. Trpká komedie, která jen tak neomrzí. ()
"Tati tati, jsou tady Rusové! Jó? No tak jim řekni ať počkají že hned přijdeme.... to je vůl ten Boris co?!". 95% ()
Pejáda hereckých hvězd a celebrit, úsměvný příběh z československé historie zahalený do smířlivého retra s "poznáním", "pohodová" hudba a hlášky a hlášky a hlášky, které jsou kultovní pomalu už předtím, než jde film do kina... Nic víc. Pelíšky jsou podle mě jen dalším exemplárním českým filmem několika posledních let. Kasovní diváckou jistotou a sázkou tvůrců na nenáročnost a relativně průměrný vkus fanoušků současného českého filmu, kteří budou své Pelíšky a Pupenda bránit do roztrhání těla. ()
Vrchol naší kinematografie! Neznám lepší (českou) komedii. O hercích se nemusím ani zmiňovat a pochmurný historický kontext, jenž mixuje žánry a navozuje i odlišnou atmosféru je skvěle zachycený. Klasika. ()
Každý kdo chce pochopit náš malý národ by si měl pustit Pelíšky. Tací jsme, malí, hádaví, vždy dostaneme přes držku od větších. Ale vše bereme s humorem a s nostalgií na to vzpomínáme a časem zapomíname. ()
Tož je to dost samoúčelné, leč funguje to dobře. Solidní česká domácí lidová zábava. Při opakovaném sledování tohoto filmu se u mě dostavuje s lineární závislostí stoupající nuda. ()
Rozhodně jeden z nejlepších českých filmů, ale přesto tam chybí něco, kvůli čemu bych se opravdu nemohl odtrhnout od obrazovky. Chvílemi je film moc roztahaný, ale z velké většiny to spraví dobré herecké výkony a dialogy. Hodně dobré 4*. "Maršal Malinovskij!" PS: cca o 2 roky později upravuji na 5* ()
V prvním plánu "hořkosladké", lebedící si v nekonflikrní nostalgii ... takové Pelíšky jednoznačně jsou. Jsou ale také ve svých jednotlivostech skvěle napsané a ve svém celku výtečmě podané. ()
Pelíšky považuji za jeden z nejlepších českých filmů. Díky tomu že zde hraje absolutní Česká herecká špička, díky Hřebejkovi a díky scéně kdy Jiří Kodet hraje na klavír národní hymnu dávám silné čtyři hvězdy... ()
Velmi kvalitní český film. Hřebejk se opravdu předvedl a dává českým filmům šmrnc. Vystihl dokonale situaci za pomocí skvělých herců ( zvláště obdivuji ty mladší ), nezapomenutelný hlášky a nezapomenutelný scény. Jistě není třeba zmiňovat. Netušil jsem, jestli to je hraný, nebo se koukám oknem do minulosti. :) A zakončím stejně jako film. Věnováním. Věnuji místo slávy, tak krásnému věnování jako bylo na konci filmu... Děkuji ()
Co napsat k něčemu, co viděl asi každej? Nebudu to natahovat, pro mě jeden z nejlepších českejch filmů. A proč? Kodet, Donutil, Polívka, Dušek. Proto. ()
Pro mě nejlepší český film, nejenže užasně pobaví ale má skvělou atmosféru (spíše v druhé půlce), dobu jsem nezažil ale když do česka přijíždí rusove a pan Jiří Kodet hraje na klavír českou hymnu, mrazí mě v zádech a cítím se jako kdybych to zažil. Tento film vydím nejméně jednou do roka a ještě mě neomrzel. Český skvost. ()
co dodat...jeden z nejlepsich ceskych filmu vubec...a ten soundtrack! ()
Mistrně poskládaná mozaika, která navodí pohodu a zároveň přiměje se hluboce zamylslet nad osudy těch ,,obyčejných". ()
Pre mňa osobne jeden z dvoch najlepších českých filmov vôbec. ()
Pelíšky jsou filmem, kterému se podařilo něco, co se podařilo jen málo snímkům po roce 89. Řada hlášek z něj zlidověla. Navíc si myslím, že je to životní film SImony Stašové. Ta už bude pro mne do smrti "ta maminka a manželka z Pelíšků, která měla doma zelený mozek v podání Miroslava Donutila", ale vždy byla nad věcí. Hřebejk RULEZ!!! ()
Jen nezapomenutelné scény a odlehčený humor skloubený s problémy své doby dá vzniknout něčemu takovému. Víš co, Sašo? ()
Jak vytýkat klasice? Jak ji chválit? Jistě, jedná se o dost rozvolněnou sérii skečů osob a rodin z jednoho či dvou baráků, ale ty skeče jsou výborné, skvěle zahrané a leccos člověku připomenou. Občas mě zamrzela Hřebejkovsko-Jarchovská tendence ředit legrandu těžkým kalibrem melancholie, ale tvůrcům by asi JEN legrace připadala příliš plytká, což u příběhu odehrávajícím se mezi lety 1968 a 1969 do jisté míry chápu. ()
Dnes už nestárnoucí klasika s perfektními herci a (toho jsem si pohříchu všiml až o pár let později) parádním soundtrackem. ()
Související novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)