Ďábelská frekvence

Neprávem opomíjená komedie 90. let. Kde jinde uvidíte Jimova otce jako pekelného šprýmaře a seržanta Doakse jako nerdovského poskoka. Roky se na tomto kousku co do situačního humoru nepodepsaly vůbec, ovšem do budoucna ho žádné znovuobjevení (kór u nás) nečeká, protože americká televizní kultura je době svého vzniku bohužel velmi poplatná. (19.08.2013)

Once-in-a-lifetime experience. Taka smrst napadov a uchvatnych zlomyselnosti na hranici hysterie sa nevidi kazdy den. A vsetci predsa vieme ze Satan clearly must be a TV producer. V tomto pripade skoda ze sa jedna o momentalne obskurne nezohnatelnu zalezitost. Celkom by ma zaujimalo kolko ludi to fakticky videlo pretoze vo svojej dobe ak si dobre pamatam to ORF suchala dokonca viackrat. (16.04.2008)

Je pravda, ze John Ritter je dimenzionálnym hercom, tento film ale nie je do veľkej miery závislý len na neho. Skvele sa doplňujú Dawberová a Eugene Levy žijúci v Satanovom impériu. Prevažná čast tohto filmu je s vizuálnymi gagmi a odkazmi popovej kultúry celkom na inom mieste. Ak niekto vyrastal a bol závislý na televíziu, vtom prípade je Diabolská frekvencia ako stvorená na sobotňajsie popoludnie 80 percent. PS: TV paródie sú zamerané na pobavenie diváka a tento skvost splnil všetko čo mal. (07.05.2010)

Pamatuji se, že zápletka s vcucnutím do televizního světa mi přišla zajímavá už v dětství, kdy jsem se s ní setkal v několika komiksech. Od té doby jsem si říkal: "Jak je možné, že o tom neexistuje žádný film?" Jak jsem byl překvapen, když jsem až před nedávnem zjistil, že existuje! A je jen o rok mladší než já. Jsem rád, že jsem nakonec na tenhle pozapomenutý klenot narazil. Je to totiž naprosto pohodová komedie s dobrým příběhem a povedenými vtipy. John Ritter je tady vynikající. Stejně tak Jeffrey Jones jako ďábelský záporák. Lehce mi šly na nervy ty dvě děti, obzvláště ta holka. Nevím, co mě iritovalo víc, zda ten její neustálý výraz "Chystám se hodit šavli", nebo to příšerné podání téměř všech jejích dialogů. Žádný div, že později skončila ve filmech s názvy jako "Invaze žraloků". Ale na těch děckách film naštěstí nestojí, zde hraje prim to, co se odehrává na obrazovce. Doslova. Být scénáristé ještě trošku zručnější, tak věřím, že je dneska z Ďábelské frekvence kultovka na úrovni Krotitelů duchů. U mě si ale, věřím, s dalšími zhlédnutími ten kultovní status vybuduje. Vážně se mi to líbilo. P.S. Když se v současné době točí plno zbytečných remaků, proč neudělají jednou nějaký, který by měl aspoň trochu smysl? Dovedl bych si představit zmodernizovanou verzi tohoto filmu se zaktualizovanými parodiemi (něco ve stylu úvodu Emmy 2006 s Conanem O'Brienem). Tahle slibná zápletka by neměla zůstat ladem. Ale někoho takového, jako byl John Ritter, by už asi nesehnali... (16.09.2012)

Tak tenhle film jsem jako malej miloval a sjížděl ho skoro každý týden. Dnes je to jen úsměvná taškařice a takové klasické řemeslo u kterého se nemusí moc přemýšlet. Ale Hyamsovy se nemůže upřít snaha. Efekty jsou perfektní a skákání ze žánru do žánru ať už neoriginální(Waxwork to už udělal dříve ale to byl sko z hororu do hororu) je parádní a líbil se mi i nápad že hlavní hrdinoví musí najít vždy zrnění. Dnes již si dokáži všimnout neduhů a problémů co film má ale i tak nostalgie dosáhla a já se bavil. (01.01.2020)